Sunset Sons - Somewhere Maybe
Mumfor&Sons - Ditmas
Phillip Phillips - Wicked Game

Na díly

Space Crash-kapitola 5.

4. prosince 2012 v 19:59 | Ráďuše
jak vidíte, další díl je tu. Čtěte, komentujte a užijte si to. Ještě jedna věc, před tím, než začnete číst: kapitola věnovaná těm, co sem chodí :D Moc děkuji.

Kapitola 5.
Usnula jsem, ale to mi došlo, až potom, co mi někdo lomcoval s ramenem a otráveným tónem na mě volal: "Vzbuď se, tak vzbuď se…" milejší probuzení si nedokážu představit.
Rozespale jsem se jakž-takž posadila a promnula si oči. Pak jsem se podívala nad sebe. Stál a ani se nehnul, sledoval cosi v dálce a vypadalo to, že čeká. Že čeká na mě, to mi došlo až potom, co se na mě otočil a otráveně mlasknul.
Jasně… Rychle jsem se zvedla, oprášila si kalhoty a zvedla bradu. "Co bude teď?" zeptala jsem se, jako bych ani nečekala, že odpoví. Jenom jsem čekala, až mi řekne, nebo ukáže, co bude dál.
Beze slova se vydal směrem k aleji platanů nalevo od nás a já ho mlčky následovala. Slunce už zapadalo za obzor, musela jsem spát docela dlouho-došlo mi pak. Jeho poslední paprsky osvětlovaly vršky stromů a já se jimi naposledy kochala, na druhou stranu mě uklidňovala ta skutečnost, že je uvidím zítra znovu.

Ani jsem netušil, že někdo jako ona... 5

7. listopadu 2012 v 14:45 | Ráďuše
Tak jsem napsala dlaší díl. Upřímně si myslím, že tenhle díl vám toho moc nedá, protože celá takzvaná zápletka se bude rozvíjet v další dílech, teda alespoň tak... No nebudu vám přeci prozrazovat, co bude v dalších dílech ;) Doufám, že se vám to bude číst dobře.

Chápal jsem, že se mnou, zrovna se mnou by se o tom nechtěla vůbec bavit. Za ty věci, co jsem jí prováděl a tak dále… Ale zrovna já jediný jsem s tím vším měl alespoň částečně, co do činění. Takže logicky role duté vrby připadala mně. "Chci jen znát pravdu." Mám pocit, že tahle otázka jí do kolen nijak zvlášť nedostala. Nikdy jsem k ní nebyl upřímný, takže nevidím důvod proč by to měla zkoušet ona, zrovna teď, ale neříkám, že o upřímnost jsem nestál.

Lets go to hell... Astronaut

4. listopadu 2012 v 22:43 | Ráďuše
Je to k neuvěření a pravděpodobně mě zazdíte, ale mám další kapitolovku. Nejdřív bych sice měla dokončit alespoň jednu z těch, co mám rozepsané, ale zkrátka jsem jí začala psát. Budou to krátké epizody a v nich se budou prolínat příběhy někalika lidí. Nic takového jsem před tím nepsala, ale teď to píšu... Berte tohle jako první díl a zároveň recenzi, ta se mi psát nechce. Ale přeci jen něco krátce k tomu: hlavní dějovou linii vypráví dva lidi, všechno, co je kurzívou pak poznáte v dalších epizodách v souvislostech, a to je všechno. Tákže, já už vážně nevím, co se sebou a se svejma myšlenkama. Zkuste mi zlepšit náladu...
Can anybody hear me?
Or am I talking to myself?
My mind is running empty
In this search for someone else
Who doesn't look right through me
It's all just static in my head
Can anybody tell me why I'm lonely like a satellite?

Ani jsem netušil, že někdo jako ona... 4

28. října 2012 v 0:00 | Ráďuše
Dopsala jsem to večer a jsem šíleně unavená, napadá mě jediná věc a to, že půjdu spát. Kontrola je u konce, takže pokud někde najdete chyby, omluva. A jinak, Třetí díl je na světě, tak si ho užijte.


Únava na mě padla jako snad nikdy v životě a potom, co jsem proležel celou neděli se rodiče rozhodli zavolat k nám doktora, aby se na mě podíval. Proti prohlídce jsem protestoval víc než jen slovně, dokonce jsem vzteky rozbil lampu na nočním stolku, takže teď nesvítí. Jak já nesnášel zdravotní prohlídky. "Prosím, otevřete ústa, nádech, výdech…" Pořád to samý.
Doktor nakonec zkonstatoval jen to, co jsem věděl sám, že jsem jen unavený a k tomu přidal ještě 39 stupňů k horečce. Podle mého bych to považoval jen za pouhou teplotu a ne za horečku, kvůli které nemůžu v pondělí do školy. I když přiznám se, že prodloužit si víkend mi vůbec nevadilo. Takže jsem byl nakonec rád, že mi doktor předepsal jen obyčejné prášky na snížení teploty a razítko na omluvenku do školy, jen pro jistotu, že by byl problém s tím, že tentokrát chybím ze skutečných důvodů.

Ani jsem netušil, že někdo jako ona... 3

9. října 2012 v 8:27 | Ráďuše
Lidi, konečně je tady další díl. Dalo mi práci to všechno rozdělit a napsat tak, aby se to dalo číst. Takže pokud najdete nějaké chyby, budu vás muset poprosit, aby jste je s grácií ignorovali a přešli :D Samozřejmě se za chyby omlouvám, ale teď už k článku. Doufám, že se vám to bude líbit a jak jinak, jsem vždycky ráda za vaše komentáře, ať už jsou jakékoli, takže klidně nějaký zanechte. (Jo a ještě něco, začátek je trochu uparvený konec z minulého dílu, takže se omlouvám, že se to na dva odstavce bude opakovat.)


"Ty ještě nejsi doma?" Přimhouřila oči a propalovala mě pohledem. To za dnešek rozhodně nebyla první, kdo mě div nesežehnul jenom proto, že si o mě něco nepěkného myslel. Popravdě, dalo se to i přejít, pokud jste ovšem nebyli unavení nebo podráždění. U mě momentálně panovalo obojí, takže opravdu nedokážu jasně říct, jak by vypadala moje reakce, kdybych se necítil přesně tak, jak se cítím.

Magic Twins 4. kapitola

3. září 2012 v 21:41 | Ráďuše
4.kapitola
Skupinový výbuch smíchu mimo mou maličkost a Sasukeho, který tam jen tak stál a zíral na mě jako opařený, mě přivedl do stavu jakéhosi rozpolcení osobnosti. Jedno mé já, zřejmě to hodné a zároveň mírně škodolibé, se chtělo přidat k ostatním a smát se taky, jenže tu bylo i druhé já, naštvané a už vůbec ne hodné. Souboj mezi nimi nakonec nevyhrálo ani jedno a přidalo se mé třetí já(že jich ale mám co?).
Utřela jsem si rukávem od mikiny pusu a bradu. No fuj, jak trapné. A snažila se vyhledat někoho, kdo by mi pomohl. Byla jsem zmatená. Nejprve jsem asi dobré dvě minuty zírala na Sasukeho-který mimochodem, pořád stál na jednom a tom samém místě bez jakéhokoli náznaku pohybu-a nakonec jsem se poroučela k zemi. Ne, neomdlela jsem. Za koho mě máte? Jen jsem spadla na zadek. Přestaly mi fungovat nohy. Znáte takový ten pocit, když zaběhnete dlouhou trať a máte pocit jako, když jsou vaše nohy z želé, tak nějak takhle se to promítlo i u mě.

Space Crash-chaptert 4

20. srpna 2012 v 22:50 | Ráďuše
Kapitola 4.
Tiše jsem stála a upírala pohled do země. Čekala jsem, že něco řekne. Cokoliv, hlavně aby mluvil. Nesnášela jsem ticho, nahánělo mi husí kůži. Ale to nebyla jediná věc, ze které jsem měla nepříjemné pocity. On mi taky zrovna dvakrát nesedl. Popravdě, měla jsem z něj hrůzu až mi vstávaly vlasy na hlavě.
"Jak to myslíš?" Váhavě jsem zvedla oči od podlahy nahoru, kde jsem předpokládala, že najdu jeho obličej. K mému překvapení si obličej zakrýval dlaní, jako by nechtěl aby se setkal s mým pohledem a dlouze vzdychnul. Takhle v přítmí vypadal najednou unaveně. Chápu, že toho měl za den asi dost, o tom jsem věděla své, ale ještě před chvílí vypadal, že by byl schopný zaběhnout i maraton, ale co já vím, ze všeho jsem byla tak vyděšená, že jsem nebyla schopná logicky uvažovat.

Space Crash - Chapter Three

11. července 2011 v 14:00 | Ráďuše
Prázdni, prázdniny a prázdniny. Bouhužel bez internetoového připojení, takže povídky přidávám o něco později než jsem původně plánovala. Tak tady je třetí díl. Do komentářů pak můžete napsat, jestli se to dalo číst. Zatím se mějte, snad brzy zase něco přidám.

Potom, co jsem sebou škubla a vzbudila se s maximálně tlukoucím srdcem, jsem vmžiku zapomněla, co se mi vlastně zdálo. Místnost, ve které jsem se probudila mi nebyla nijak povědomá a byla jsem si stoprocentně jistá, že nejsem doma-v našem podzemním krytu.

Ani jsem netušil, že někdo jako ona... 2.

5. července 2011 v 10:24 | Ráďuše
Stihla jsem to, internet normálně funguje a všechno je tak jak má. XD Rozhodla jsem se, že vám vynahradím ten včerejšek a zveřejním vám ještě něco-za to, že jsem včera nic nepřidala(když jsem to slíbila). Napsala jsem další díl Ani jsem netušil, že někdo jako ona... ale toho jste si určitě všimli XD
Ještě něco jsem vám chtěla říct. Ráno jsem od osmi byla na tennise. Moje historicky první hodina tennisu dopadla asi takhle: pinkala jsem do míčku, kterej se odrážel od země a pak začalo pršet. Naštvalo mě to, protože celou dvouhodinovou hodinu jsem byla v chatě a sledovala jak nám kurty pomalu zaplavuje dešťová voda. No stručně řečeno: Pinkat už umím XD
A teď už k povídce....

Nenapravitelní-Introduction

4. července 2011 v 7:27 | Ráďuše
Já jsem usla! Ale vlastně jsem se vzbudila v deset, když jsem v osm usínala, ještě jsem si říkala, že musím přidat článek na blog. Tak jsem to sem psala a pak najednou, že prej nemám síť. Zase to vypadlo a to se mi stává poměrně často, zvlášť takhle pozdě večer. Tak jsem čekala ještě do jedenácti, jestli se síť nezapne a ono nic, takže to přidávám až teď ráno. Krátký úvod do děje nové povídky. Asi jsem se totiž totálně zbláznila, jako bych toho neměla dost na práci a rozepíšu si novou povídku XD No ale to bych asi nebyla já že? Zde je mé krátké dílo.

Comes From Dreams - The Boy Of Picture 2

21. února 2011 v 21:07 | RJblogis
Roztáhla jsem deštník nad hlavu a vykročila na zaplavenou příjezdovou cestu ke škole. "No super!" Tohle se vážně může stát jen mně. Přímo uprostřed cesty se rozprostírala velká bahnitá louže a já, jako by tam snad ani nebyla, se projdu po celé její délce i hloubce. Mé tenisky byly rázem promočené a ušpiněné od bahna. Ani jsem se neobtěžovala zavázat si promočenou tkaničku a vykročila jsem kalužemi k silnici.
"Sakuro!" Zavolal kdosi za mnou a já se hbitě otočila.
Ino ke mně běžela, celá promočená, div neupadla. "Počkej!" Přiběhla ke mně a já ji podstrčila svůj deštník. Jen zavrtěla hlavou a zhluboka se nadechla. "Chtěla jsem se jen zeptat, jestli by jsi nepřišla na moje narozeniny. Moc ráda tě tam uvidím." Usmála se.

Ani jsem netušil, že někdo, jako ona...

25. dubna 2010 v 21:55 | RJblogis

Dnes tu pro vás mám jeden krátký příběh o... No to se snad dočtete. Takže já jen přeji příjemné čtení. A předem dobrou noc.

Space Crash - Chapter two

24. dubna 2010 v 20:02 | RJblogis
Minule jsem byla moc ospalá a nestihla jsem sem hodit ani ubohé čtyři stránky formátu A4. A teď jsem opět ospalá, takže předem říkám nečekejte nic dlouhého.

Bylo něco po páté hodině večer. Do svítání jsem to musela najít a vrátit se dříve, než si ostatní všimnou, že jsem zmizela.

Rychle jsem běžela lesem a snažila se přitom nezakopávat o spadané větvě nebo o velké drny hlíny porostlé trávou. Slunce zapadalo a mě bylo jasné, že se nestihnu vrátit. Buď mě sežere nějaká lesní havěť a nebo mě sežerou ti, ke kterým se vracím. Problesklo mi hlavou. Ale měla jsem to, pro co jsem šla. Měla jsem lék - ani nevím, kde jsem k němu přišla, ale vyplatilo chodit do knihovny, tedy když ještě nějaké byly - a to bylo hlavní. Najednou do mě něco vrazilo a já spadla na zem.

Space Crash - First Chapter

19. dubna 2010 v 22:51 | RJblogis
Konečně. Teď je čas pro ten sen, o kterým jsem se vám zmiňovala. Popíšu ho formou příběhu a slibuji, že jen opravdu trošku to přibarvím, aby se to dalo číst. Souhlas?! Tak, ještě jedna věc. Je to dost šílený, takže jsem tam dala smyšlený jména a jména z jednoho anime - Naruto - asi všichni znáte *anime. A ještě něco, nezaručuji, že se vám po téhle šílenosti bude chtít spát - ale teď předbíhám - no první díl je totiž zatím jen takový na seznámení s mým snem, a pak už to pojede, takže snad se vám z těch šíleností nezamotá hlava.
A já běžím! Je to dost dlouhý, tak sem zvědavá jestli to vůbec ještě do té půlnoci stihnu.

Comes From a Dreams - The Boy Of picture

1. února 2010 v 15:57 | RJblogis
Po děsně dlouhé době opět přidávám jednodílek. Není to sice Crazy Princesses From Konoha, jak jsem slibovala, ale dávám si na tom záležet, navíc to má být extra dlouhé, tak se nechtě překvapit. Po víkendu to snad už přidám. Ještě uvidím, ale teď k následující povídce. Jak víte jsem zapřísáhlá milovnice páru Sasuke a Sakura, takže další jednodílek je napsaný na tento pár. Jednodílek, to slovo to zase až tak moc nevystihuje to, co budu psát. Bude to sice jednodílek, ale tak nějak na části. No uvidíte sami. Snad se vám to bude líbit. Jo a ještě něco, dole pod článkem je anketa, tak hlasujte! Tak moc děkuji za strpení a teď už se můžete ponořit do čtení.
Ráďuše

Far Far Away - 1

10. listopadu 2009 v 21:44 | RJblogis
Tohle mě napadlo při jednom semináři o Ostvětimi. Prostě mi to jen tak vlítlo do hlavy a už se mě ten nápad nepustil. Zkrátka jsem se svůj nápad rozhodla zveřejnit. Snad to bude alespoň krapet ke čtení.

Příběh se odehrává za doby druhé světové války. Dovolila jsem si dosadit do tohoto příběhu jména našich hrdinů ze seriálu Naruto. Celý děj probíhá v koncentračním táboře na severu Japonska. Vězni v uprchlických táborech žijí v krutých podmínkách a z posledních sil se snaží přežít krutovládu jejich trýznitelů.
Sakura Haruno je se svou rodinou: Matkou, otcem a nemocnou sestrou zavřená v jednom z uprchlických táborů. Blížící se konec války nabízí vězňům novou šanci na útěk za svobodou. Sakuře se z posledních chvil podaří utéc společně se svou sestrou a několika dalšími uprchlíky. Podaří se jim uprchnout před policejním gestapem a dostat se za hranice do jižní části země?

Magic Twins - 3

7. listopadu 2009 v 10:26 | RJblogis
Dlouho jsem nepřidala další dílek. No příště bude snad trochu míň nuda, tenhle dílek mi přijde takovej nezajímavej.

Magic Twins - 2

10. června 2009 v 6:34 | RJblogis
Tak napsala jsem druhý dílek Magic Twins, je to trochu kratší, ale učení je přednější, tak se omlouvám. Pořád se ptáte na Crazy Princesses from Konoha. Zatím píšu třetí díl, ale musím ho ještě pořádně dokončit, tak mějte prosím strpení. Mocinky děkuju Ráďuše

Magic Twins - 1

1. června 2009 v 12:26 | RJblogis
Tak tu jest můj první dílek. Tak si ho užijte.
Ráďuše
 
 

Reklama