Sunset Sons - Somewhere Maybe
Mumfor&Sons - Ditmas
Phillip Phillips - Wicked Game

Deník

Pošmourný dopoledne

15. září 2015 v 9:26 | Ráďuše
Ačkoli je dneska ošklivo jak v Narnii, mám docela dobrou náladu. Včera ve škole jsme dělali vlastně úplný prd. Děláme pořád to samý. Až na teorie, který bychom se klidně mohli učit doma, ale to nikoho, kdo nařídil povinnou pravidelnou docházku, nezajímá. K dobrý náladě mi pomáhá taky vonná svíčka, kterou jsem si včera koupila. Jenže jsem zapomně na sirky, a tak voní jen na půl. Chystám se teď nahoru na pražský arkády koupit si sirky a nějaký maso na tortilly. Takže budu mít dobrej oběd. A řekla jsem si, že když je dneska tak ošklivo, že se hodím jednu báseň, co jsem napsala úplně zčista jasna. Doufám, že se bude líbit. Začalo to tím, že jsem si broukala melodii a zpívala slova, která mi přišla na jazyk. Takže je to, dá se říct, spíš písnička. Ale jako báseň se mi líbí víc :)

Ptá se, co mu dá,
Země, která umírá.
Prázdno v srdci má,
pohled k nebi upírá.

Zoufale se ptá,
zda sílu ještě má,
všemu vzdorovat,
a sobě něžně lhát,
o tom, že má se rád,
že umí milovat.

Dřív, než padne noc,
volá o pomoc.
A pak tiše spí,
Víc už nepoví.

Budu asi zubní technik

14. srpna 2015 v 16:34 | Ráďuše
Důvod mojí totální, ale totální absence, byla moje nechuť cokoli psát z jistého a prostého důvodu. Protože jsem nevěděla, co budu dělat. Víte, taková ta situace s mojí školou, Literární akademií, se tak trochu pokazila a já si musela hledat novou školu. Načež jsem zjistila, že se mi docela líbí modelovat zuby a kreslit protézy. Dva roky literatury a bude ze mě, možná, zubní technik. Na LA se řeší akreditace, ale moc do toho nikdo nevidí. Nevíme, zda se škola znovu otevře. Byla by škoda nedodělat, to co jsme začali. Ale znáte to, život je život a překážky jsou k němu přirostlý jak bradavice k nosu.
Nuže, moje totální vyčerpanost mě dovedla k názoru, že si nejspíš pořídím latinský slovník a naučím se něco dopředu, abych nezaostávala za studenty, kteří byli na střední (zubní technik) a už se takové věci učili. Stejně se nedokážu úplně pochopit, proč jsem se proto rozhodla. Nakonec asi proto, že mě vybrali jako desátou ze sta a více. Docela jsem koukala. Na to, že jsem zub z keraplastu modelovala hrotem propisky, to je docela slušný výkon - i když za ten moc bodů nebylo, přeci jen, nožík by byl lepší (jenže to bych nebyl já, abych neposlouchala při zadání: "Zde máte modelovací nožíky...")
Tramtadadá! Zde jsem: vyčerpaná, unavená, z tábora jako dozor přivežená, čtyřicítkovým horkem usmažená, naštvaná a ke konvertování k buddhismu od svého věčného vzteku odhodlaná.
Taky jsem si říkala, co říkáte na Boruto Gaiden: Jestli teda Naruta ještě někdo sledujete: Podle mě vcelku dobrý. jsem ráda, že je Naruto zpátky. Nutí mě to se trochu usmát a přemýšlím o psaní něčeho vlastního. Nejspíš něco ne tak morbidního jako moje předchozí prázdninové imaginace ohledně pana jednatele Doležala na bývalé Lit. akademii. Asi napíšu něco zamilovaného. Nevím, možná něco o zubech :D
Přeji krásné srpnové pařáčky a nekonečné volno prázdnin!
Budu zpět!

Ikonografie

21. února 2014 v 18:41 | Ráďuše
Nic jiného nepotěší víc, než zaúkolovaný víkend.
Z práce s prameny, což byl jednosemstrální předmět, máme napsat ikonografický rpzbor Sv. Jeronýma od Caravaggia. Takže dneska jsem začala. Na stole mám hromadu knih a k tomu mám do ponědlí přečíst jednu sbírk od Paula Verlaina a udělat na ni referát.
Lidi, jestli tohle přežiju, bude ze mě vzdělanej člověk :D

Bon Jour Mes Amis

4. ledna 2014 v 11:59 | Ráďuše
A Vánoce jsou za námi. Jako vždy naše milá Ráďa zapoměla popřát všem lidem v internetovém moři Šťastné a Veselé svátky a na Nový rok byla v takovém deliriu, že se ani nebylo schopná zvednout od stolu. Nuže, přijměte prosím mé vřelé omluvy a dovolte mi znovu vám popřát všechno nejlepší k Novému roku. Ať vám vaše předsevzetí vydrží po celý rok, hodně zadraví, štěstí, samozřejmě úspěchů a rodinné pohody. Doufám, že jste si Silvestr a Vánoční svátky užili v míru a klidu, tak jako já a nadále užíváte zbytku prázdnin.
Teď mě čeká dopsání semestrálních písemných prací a jedna zkouška, vlastně ústní zápočet z evropského myšlení - to jest předmět, kde se probírá Bible a židovská a křesťanská historie. Náplní zkoušky je znalost strarého zákona, který si musím ještě dočíst. Ve středu se ukáže, jestli Bibli rozumím alespoň na úrovni splnění zápočtu.
Všechny písemky jsem úspěšně zvládla, tak doufám, že mi tohleto vydrží i v dalším roce a Vám přeji to samé - žádné potíže ve škole a jen a jen samá pozitiva :)
Někdy vám sem hodím tu hroudu knížek, co jsem si musela k písemným pracím pročíst, naštěstí ne celé. Hodlám sem přidat nějakou povídku, ještě nevím, o čem bude, ale budu se snažit vás něčím zaujmout - něčím pěkným samozřejmě.
A já jdu rychle psát své práce, ať jsou dneska všechny hotové, dřív než pojedu do Prahy - i když tam jedu zítra, chtěla bych mít už od toho pokoj. Tak tedy, mějte se tu všichni pěkně a někdy se ozvěte, jak ste se měli o prázdninách :)

Zas jednou musim

10. listopadu 2013 v 21:37 | Ráďuše
Fajn, až budete muset jednou něco udělat a vám se do toho nebude vůbec, ale vůbec chtít, tak si vzpomeňte na mě a na to, že já to udělala i přes to, že se mi kurva nechtělo. Ale s tím myšlením opatrně, nechci se uškytat k smrti. A tak vám radím. Nenechte si to na poslední chvíli, nebo vám z tohosecvakne a vy se ani nenajíte i když si půl hodiny vaříte. Pak zjistíte, že je jídlo studený a než se nadějete máte chuť akorát tak na to všechno nakopat do pdele. Bla bla bla, fakt všechno žeru............
No Hey Brother by mě udržet při smyslech ještě mělo :D If you know what I mean.

Založení "Nasraníčku"

4. dubna 2013 v 22:24 | Ráďuše
Po dlouhé době jsem se rozhoupala k nějaké té kreativitě. Spíš aktivitě, jak tak koukám, měsíc nic.
Abych vysvětlila "Nasraníček". Je to menší formát sešitu v kůži, který má za úkol zpracovávat pochmurné mylšenky, ať už na nadcházející zkoušky nebo jiné problémy. Zároveň slouží jako kreativní podpora, kam uchovávám veškeré nápady. Ve světě normálních inteligentních lidí, se tomu říká autorský deník, já tomu říkám, nu zkrátka, tak jak tomu říkám.
Zábavu tam asi leckdo nenajde, ale něco k přečtení možná.
Mal ohutnávka mých úvah a poetických stránek :)
Samou osamělostí jsem padala
a přála si,
abych padala nekonečně dlouho
a hluboko,
aby mě nikdo nenašel,
aby už nikdy nespatřili mé obavy o ně,
abych navždycky padala
a byla zapomenutá samotným světem i vesmírem.
Abych byla sama sebou.
Moc ponaučení v tom vážně nenajdete, ale snažte se na to dívat s odstupem, pokud možno s nadsázkou. Budu ráda, když si to někdo přečte a ne jen pro to, abych měla pocit, že sem někdo chodí, spíš proto, abych měla pocit, že to někomu něco dalo :)
Dám brzo vědět

Ležím

10. února 2013 v 22:15 | Ráďuše
Jak si mě našla únava...
Dlouho jsem nepsala a to hlavně proto, že bylo spousta zařizování, plesy, škola, dny otevřených dveří a v poslední řadě taky vyčerpání...
Všechno nakonec vzalo tak říkajíc za svý a udělalo ze mě válenku, která zítra nejde do školy, protože není úplně fit. Jaj, zrovna, když se to nejmíň hodí, opravdu, tohle nechcete. Přemýšlím, že zužitkuji volno a pustím se do psaní a dělání portfolia, nic jiného mě v tuhle chvíli ani nenapadá.
Mimochodem, posloucháte někdo klavírní hudbu? Konkrétně Ludovico Einaudi, skvělý skladatel a jeho dokonalé skladby mě teď drží nad vodou :) Poslech, až někdy budete mít čas.
Jdu se činit, tak se mějte

Maturitní ples

11. ledna 2013 v 18:56 | Ráďuše
Blíží se, pomalu, ale jistě, už nám klepe na dveře. Za dva týdny se do toho v pátek obujeme rozjedeme to :D
No aby všichni rozuměli. Blíží se nám maturitní ples a datum 25. 1. 2013 nás tlačí. Poslední dodělávky, kostýmy, přípravy...
Bude toho ještě pořádná kopa, ale až to doděláme, tak si všichni spokojeně oddychneme.
Moc se na něj těším a až budou fotky, tak vám je sem přidám :D Snad budu mít čas fotit.
Mimochodem, kdo z vás má letost ples, pochlubte se :)

Já vám nějak nevím, ale asi se nudím

6. prosince 2012 v 11:53 | Ráďuše
Kdybych se nudila normálně, tak bych o tom nedávala vůbec vědět, protože je to normální-a proto, že se každý občas nudí a není důvod kvůli tomu znepokojovat ostatní kolem. I když přesně nevím, jestli má tenhle typ nudy důvod k nějakému znepokojování. Mám to zkrátka na srdci a tak to pěkně od plic napíšu.
Jsem znuděná tím stereotypním životem kolem mě a dokonce i sama sebou. Zábava mě míjí tak rychle, že už ani nestíhám přemýšlet nad tím, jak to vypad, když se člověk baví. Ale o to nejde. Ten všemi způsoby mnou nenáviděný a nudný stereotyp, mě ubíjí, až to není možné. Zapomínám taky na to, že udělat s tím něco, je prakticky nemožné a proto mě to možná tak překvapuje.
1, Zaprvé je to škola, spíš písemky. Proč nemůžu normálně, logicky chápat matematiku, proč se to dobrovolně nenaučím, pak jenom kleji, jak nemožná jsem, když nedostanu požadovanou známku.
2, Zadruhé to je hudebka. Neustále si nedokáži najít čas na to, abych si cokoliv zahrála. Upřímě, troufnu si tvrdit, že to nezvládám tak úplně, jak bych chtěla.
3, A zatřetí, je to blog. Moje psaní, přidávání článků, nudí mě to. Chtěla bych psát, opravdu chtěla, ale někdy mám pocit, že to nestíhám, kolikrát nemám chuť a když se potom podívám na celkovou návštěvnost nebo shlédnutí stránky, je mi docela na nic. Je to asi sobecké tvrdit, že se nikdo nechodí, to ale neříkám. Chodí sem pár lidí, kterým jsem nesmírně vděčná ;) že poctivě drží a snáší moje řeči. Já osobně mám na to, když si někdo píše o komentáře, názor asi takový, že je to nevhodné, protože nemůžu nutit lidi vymýšlet komentáře, jenom proto abych ze sebe měla lepší pocit. Mám raději upřímné komentáře, které chtějí lidi přidat-ať už je jich sebe míň. Ale někdy malá návštěvnost zamrzí, už jen proto, že se člověk snaží. Asi to u mě nestačí.
Nemá někdo návrh či nápad nebo radu, jak zlepšit návštěvnost, nebo spíše kvalitu blogu? nějak si s tím nevím rady :D
Díky všem, kdo sem chodíte a já se teď hodím na týden k ledu...

Série myšlenek 2

1. prosince 2012 v 20:08 | Ráďuše
Myšlenka č. 2 2012-11-29
Že bych napsala něco nového? Zase? To je docela možné, protože už nějaký ten pátek mám pořád nové a nové nápady a na staré povídky se jaksi nedokážu soustředit. I když bych je ráda dopsala, nemám se k tomu. Což je škoda, protože děj mám vymyšlený a měla bych s tím pohnout, protože než se rozhodnu je dopsat, je docela možné, že to zapomenu a to mě možná trochu děsí. Páni, jak ráda bych je dopsala, ani netušíte jak.
Inspirace by byla, je tu neustále, ale vtip je, že mě většina nápadů napadá ve škole a ne doma. Ve škole samo sebou mám netbook, ale když celou hodinu klapete do klávesnice a soustředíte se prakticky jenom na obrazovku, tak myslím, že to není asi úplně nejvhodnější. Jenže škola je takové zvláštní místo, vždycky, když to člověk nečeká, tak přiletí nápad a je to, hned bych nejraději psala, jenomže co s tím nápadem zrovna když je matematika? Dovolím si podotknout, že ta je náhodou velmi inspirativní, člověka pak napadají věci jako utiskování, neschopnost něco udělat a podobně-nechci říkat trýznění, ale svým způsobem se dá něco takového použít.
Takže, až se konečně odhodlám něco dopsat, jásejte, radujte se a oslavujte, protože já budu…

Série myšlenek... 1

29. listopadu 2012 v 8:42 | Ráďuše
Myšlenka č. 1 2012-11-28
Nikdy by mě nenapadlo, že kdy vůbec budu takhle unavená. Ani nevím, kde se to vyčerpání vzalo. Tak nějak se připlížilo a prostě se semnou táhlo celý den. Venku byla mlha, že nebylo vidět skoro ani na protější budovu školy, a jak byla hustá, tak to ubíjelo všechny myšlenky, co mi v hlavě zbyly. Jako bych měla v hlavě prázdno, díky mlho, díky. Vážně mi to nepomáhá. Navíc mě dneska pár lidí dokázalo naštvat tak, že mám pocit, že z toho spím. Navíc ještě ten seminář, který bych docela ráda vnímala, ale vzhledem k tomu, že jsem unavená, to nezvládám, ani kdybych se snažila, tak bych to nezvládala. Jediné jsem dokázala vnímat a to byl film-který se pořád přetáčel na různé pasáže, abychom stihli zahrnout vše důležité- a něco, nějaké doplňující informace o sektách.
Tak mě napadá, že ta dnešní ranní hádka s mamkou byla docela mizerná. A to rovnou ze dvou důvodů-našla bych jich možná víc, ale jen dva jsem schopná momentálně vymyslet: 1) celý den mám kvůli tomu úplně na nic; 2) akorát kvůli tomu budeme naštvaný i večer. Co je tohle za hlavu-říkám si sama k sobě-když nedokáže udržet jazyk za zuby, nedokáže splnit lidem, co by rádi a co je hlavní nedokáže respektovat sobě starší a moudřejší.
Zblázním se, opravdu, jednoho dne se zblázním. Strčí mě do takových těch místností s vypolstrovanými zdmi a stravou o jednom prášku za druhým-na deprese samozřejmě. Kéž bych tak dokázala zůstat normální i za každých okolností: například, když mě někdo naštve, nebo se mi něco nelíbí. Jo, jo, není to se mnou lehký, ale to není s nikým. Spousta lidí si taky dělá-nezávazně na tom, co chtějí druzí-co chce. Je to zvláštní říkat, ale o co jsem jiná, než ostatní?
Občas se mi hodně vyčítá, že nedokážu ani chvíli vydržet v realitě, pořád jenom hloubám ve svým zapomenutým světě, který nikdo nezná a nechápe. To je věc názoru, tak jsem trochu uzavřenější, co je na tom, alespoň se nemusím považovat za ultra-společenského exota, takže jsem na tom líp-řekla bych.
Účelem bytí není přece poslouchání, poslouchání a nechávání se ubíjet, nebo jo? Nikdy jsem si nemyslela že se s tímhle budu někdy potýkat, ale štve mě, že nejsem poslušnější, hodnější, milejší, přívětivější, pilnější a mnohem lepší dcera než jsem.
Tímhle končím, protože už vážně nemám sílu cokoliv psát, ani po sobě kontrolovat. Děsu plné odpoledne tedy zakončuji tím, že téměř usínám. Nedokážu si představit, co bude zítra…

Psala jsemto včera-měli jste u vás tay takovou mlhu?

Takže dneska večer teda kino?

15. listopadu 2012 v 8:35 | Ráďuše
Znáte to, máte chuť se podívat na film, na který se poměrně těšíte, rezervujete si dopředu lístky na dobrá místa, doufáte, že se vám film bude líbit, a pak najednou nějaká dušičká maličká ten váš náramně dokonalý proud myšlenek a euforií nenávratně utne? Jo, tak přesně tohle mě čekalo hned po ránu. Však víte, v noci byla půlnoční premiéra a ráno ve škole se dozvít zhruba tohle: "Od toho filmu moc nečekej." Co na to říct? Koupím si lístky na film, od kterého předem nemám co očekávat, sednu si na židli, možná, že mě film překvapí, možná taky ne, ale nálada a chuť jaksi vymizeli předem. Dost silně uvažuju nad tím, že ten názor dušičky prostě přejdu, ale vědomí mi nedovolí nad tím nepřemýšlet, už dopředu mám v hlavě zakódované, že se mi to nemusí líbit.
Ale nakonec, do kina půjdu, půjdu tam, protože si matn pamatuji, že jsem se na film těšila, taky jdu s mamkou, takže by mě ani nenapadlo kino rušit. Zkrátka, nejspíš si teď protiřečím, ale nikdy bych se nerozhodla do kina nejít. Asi to nedává smysl, ale to téměř nic bez důvodného obhájení :D
Dost mouder, mějte se, jdu se vzdělávat...

Hm...

6. listopadu 2012 v 20:39 | Ráďuše
Asi takhle bych to řekla, poslední dobou se cítím vážně na houby. Pořád píšu něco depresivního a ne a ne se dohrabat k něčemu kloudnýmu. Vážně nevím, co s tím. Pro změnu dnešek, byl normální den, pro jednou, aspoň, že dnešek mohl být trochu normální. Vážně nevím, jestli je to tím počasím, nebo čím, ale nemám chuť zhola na nic.
Tuhle mě profesorka požádala, ať napíšu článek o piškvorkách, na kterých jsme byli. Nevím, jak jiní, ale já jsem na tom s psaním novinových útvarů ne moc valně. Takže douvám, že do pátku napíšu alespoň pár řádků.
Pak musím vytvořit ješě prezentaci o knížce a autorovi, to je taky něco. Spolužák měl dneska prezentaci na Moliéra a všichni jen zírali s otevřenou pusou, jak to bylo dobrý. Osobně pochybuju, že má cenu se po takovým výkonu snažit o něco, co zaujme.
Koukám, že jsem jeden mindrák za druhým a pořád si stěžuju, že něco musím, ale tak to už prostě mám. Někam si postěžovat musím.

Bílá, mráz a já jsem myslela, že půjdu ven fotit...

27. října 2012 v 14:35 | Ráďuše
Včera jsem tak nějak doufala, že půjdu dneska fotit. Protože jsem měla včera vybitou baterku a musela jsem ji nechat nabít, nemohla jsem jít fotit a o to víc toho teď lituju, že jsm si jí nedala nabít dopředu. Mohla jsem klidně uělat několik krásnejch podzimních fotek, ale místo toho, teď budu buďto seět doma a nebo vezmu oteplováky, šálu, rukavice a kulicha a půjdu ven před dům čekat na santu a jeho sobí spřežení.
Hned vysvětlím...
Když jsem se ráno vzbudila a ptala se mamky, jestli to bláznivý včerejší počasí, který si jen tak mimochodem, pro legraci usmyslelo, že shodí na zem pár sněhovejch vloček a pak to zase zbytečně a bez příčiny v klidu roztaje, jako odpověď se mi pak dostalo: "No, je tam pěkně bílo." A já jen se zamručením musela zkonstatovat, po tom, co jsem se zvedla z postele: "Do háje ne."
Takže místo, úžasný barevný podzimní krajiny jsem za oknem našla tohle...>
Takže taková předčasná vánoční nadílka...

Jízda za světla i ve tmě

26. října 2012 v 20:00 | Ráďuše
Nevím jestli dokážu tak nějak úplně správně popsat pocit, jakej se mi včera odehrával v systému, ale musím dát mamce za pravdu, že začít jezdit jen tak, na krátký vzdálenosti, abych to později nezapoměla a nevyšla ze cviku, byl vcelku moc dobrej nápad.
Původně jsem o tom, že si zednu za volant a jako zodpovědná řidička vyrazím do ulic, nesouc všechnu tu zodpovědnost na vlastním triku,nechěla slyšet a brala to jako hodně špatnej vtip. Vlastně mi to nepřišlo vůbec vtipný a byla jsem hodně podrážděná, když mě mamka donutila si sednout na místo řidiče. Byla jsem pěkně ve stresu, to vám povím, ale po tom, co jsem vyjela ze dvora, už to všechno bylo v pohodě. Dokonce jsem si sama dojela do vedlejšího města pro objednávku a pak sem celou naší rodinku odvezla do bazénu. I když musím přiznat, že z parkování ve tmě jsem pak měla celkem nahnáno.
No po bazéně a bublinkách jsem nás pak odvezla už za naprostý tmy zpátky domů a parkování na dvůr, jo, tak to bylo hodně dramatický. Mamka vystoupila, že mi bude říkat, ale její pokyny jsem chápala asi tak z poloviny, protože jem se čistě soustředila na to, jak zaparkuju. No, zeď našeho domu je žlutá, taže přímo dokonale splynula s odrazem parkovacích světel-nebo jsem prostě jen blbě viděla-a já málem nabořila zadek auta, jelikož jsem se podle toho, co znám z parkování v autoškole, snažila pakrkovala kolmo. Jenomže dřevo, narovnaný naproti čumáku auta, nebylo tak úplně kolmo-spíš tak v úhlu 45°, takže jsem samo sebou, couvala zadkem přímo do baráku.
Mamka horlivě máchala rukama a snažila se zastavit, co se dá. Pak mě navigovala a konečně jsem vypla motor. Dům i auto zůstaly neporušený. No jen možná tý spojce bych příště nemusela tak ubližovat.

Ta mlha je děsně deprimující

23. října 2012 v 18:20 | Ráďuše
Asi vám už došlo, že jsem vytvořila novou rubriku. Jsemnuje se Deník, neboť mě nenapadl žádněj jinej název. Na to vymýšlení názvů vážně nějak moc nejsem. Ale řekla jsem si, že bych si mohla nějakou podobnou rubriku vytvořit, protože psát do obyčejnýho oznamu moje zážitky, myšlenky a podobný nápady, mi přijde trochu zbytečný a akorát se to všechno míchá jedno, pátý přes devátý. Takže jsem teda vytvořila novou rubriku. V menu je pochopitelně zatím prázdnej odkaz, takže na něj asi ani neklikejte, ale budu se tam snažit dát přesměrování do rubriky hned jak to půjde. To by bylo snad všechno k nový rubrice a toho všeho okolo, protože toho k tomu není ani moc co říct.
Počasí za oknama mýho pokoje mě vzhledem k ročnímu období ani náhodou nepřekvapuje. Všude je mlha a ta je mimochodem příšerně deprimující-například včera jsem pomalu neviděla ani na strom přes ulici, a pak je tady k tomu ta tma, víte, jak se brzy stmívá, taky mě to svým způsobem deprimuje, ale to k tomu podzimu holt patří, i když bych teda radši nějaký sluníčko, barevný listí, to abych mohla někam vyrazit se svým novým foťákem. Mimochode, už jsem se vám o tom vůbec zmínila? Mám totiž novej foťák, zrcadlovku. Nechci se tím nijak chlubit, ale jsem celkem pyšná na to, jaký to umí fotky. Konečně něco, co si můžu sama zaostřit a naštelovat. Prostě paráda. Chápu, že mít zrcadlovku a k tomu výměnnej objektiv je teď rak trochu komerční trend, jak se říká, čím větší dělo, tím víc je to in-což je blbost, protože záleží na tom, jak s tím kdo umí zacházet, a koho to jak baví. Ale mě to baví a navíc, co je trendem ohledně zrcadlovek, se mě ani nemůže týkat, protože jsem si tenhle foťák přála už hrzně moc dlouho a opravdu jsem nechtěla jenom cvaknout a mít pěknej snímek je proto, že to samo o sobě fotí dobře, ale proto, že se s tím chci naučit a naučit se fotit. Jinými slovy mě to baví. Takže právě proto mě štve tohle mysl ubíjející (nemluvě o kreativitě) počasí, protože v tomhle mžení nikam jít fotit ani nemůžu.
Takže se teď doma kochám z knížky o fotografování a snažím se pochytat inspiraci a vědomosti. I když bych vlastně měla spíš číst seznam literatury k maturitě, ale to je zrovna to poslední, co bych teď měla s chutí dělat-nebo spíš, to poslední, co by se mi chtělo dělat.
Pro dnešek a pro první článek do deníku je to asi všechno. Tolik jsou pocity, tolik jsou mý činnosti. A to by stačilo...
 
 

Reklama