Sunset Sons - Somewhere Maybe
Mumfor&Sons - Ditmas
Phillip Phillips - Wicked Game

Strach měkkých chomáčků

23. února 2014 v 0:03 | Ráďuše |  Kraťasy
Přes víkend jsem dostala nápad na to, jak vytvořit parodickou povídku na hodinu. Nevím, jestli jsem to úplně trefila, každopádně jsem se snažila a snad to nedopadlo tak nedbale, jak to možná vypadá. Každopádně vás prosím o pomoc prostřednictvím komentářů dole. Napište mi, jestli se povídka dá použít jako parodie na pohádkový žánr a nebojte se mi vnutit i váš názor :) Budu ráda, když se mi ozvete.

Byla to malá stvoření, která žila na jedné straně velkého šedého hada, po kterém se čas od času řítily velké zubaté bestie. Bestie někdy jen uháněly a někdy cválaly, ale stále to byly po zuby ozbrojené nebezpečné živly. Ta malá stvoření se bála překročit velkého hada, aby jejich drobná tělíčka neskočila ve chřtánu, nebo pod dusotem kopyt bestií, kterých se báli jako ničeho na světě.


Stvoření žila ve svém malém, měkkém a uzavřeném světe bez rodičů, úplně sama. Nikdy je nepoznala a proto se možná tak moc bála. I když rodiče nikdy nepoznala, v hloubi svých malých měkkých mozečků tušila, že jednoho dne se budou muset vydat na druhou stranu a také věděla, že tam někde je čeká další část jejich maličkého života. Úplně nerozuměla tomu, proč a za jakým účelem by měla opustit svůj bezpečný a chráněný svět, do kterého se narodila, a měla by se vědomě vrhnout skrze takové nebezpečí na druhou stranu. Někdy mívala malá stvoření takový strach, že se shlukovala do malých měkkých chomáčků a bála se společně toho, co je čeká.
Jelikož ještě neměla nožičky, tak se jen tak hemžila ve svém malém domově a nebylo jim nikdy těsno. Ale začas, když přicházelo větší teplo něž obvykle, některým začaly z boků trčet malé pahýlky a tak se začala bát, že se děje něco špatného a že jsou možná nemocná. Nakonec se ale ukázalo, že jsou to opravdu ztracené nožičky, o kterých neměla ani tušení, že jim snad někdy narostou. Pak jim hlavičkami začala běhat myšlenka na to, že je asi dobře, když nožičky všem narostly, protože jinak by nemohla přejít přes velkého hada.
Některá z malých stvoření, ta která byla o trochu starší a větší, pomalu začala cítit, že je čas připravit se na dlouhou a náročnou cestu. A tak se začala stvoření shlukovat do malých lepkavých hloučků a trénovala své nožičky různými cviky na nebezpečné dobrodružství.
Když o pár dnů zapadl velký žhavý kotouč za obzor, na velké ploše po které předtím putoval, se objevily jako obvykle malé zářivé tečky a všechny hlavičky dole pod nimi upínaly na ně svůj pohled. Doufaly, že tyto světýlka jim dnes přejí štěstí a pomohou jim přejít bezpečně na druhou stranu. A tak se po dlouhém dívání a poslouchání ticha vydaly hloučky vstříc svému osudu.
Hřbet velkého hada byl ještě příjemně horký od velkého kotouče. Stvoření to pocítila hned, jak se svými nožičkami dotkla hrubého povrchu. Byla by se i divila, nebo žasla nad tímto prapodivným jevem, ale jejich malá tělíčka byla plna strachu, obav a očekávání. Odhodlaně začala stvoření hopkat na druhou stranu. Všude byl klid a po bestiích ani vidu, ani slechu.

Ráno se po zchladlé silnici procházelo pár houbařů. Svými holínkami dupaly po večerní spoušti. Silnice byla poseta malými, rozplizlými tělíčky přejetých žab.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ai Eater no Kuroyake Ai Eater no Kuroyake | E-mail | Web | 4. března 2014 v 19:37 | Reagovat

Páni, tohle je vážně hodně zajímavá povídka.. pěkně jsi mě navnadila a přečtu si jich od tebe mnohem víc ^^*
__
Jinak mockrát děkuju, tolik chvály si snad ani nezasloužím. Dala jsi mi další důvod, proč psát další a další díly =3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama