Sunset Sons - Somewhere Maybe
Mumfor&Sons - Ditmas
Phillip Phillips - Wicked Game

Šibenice 1/2

11. ledna 2014 v 10:58 | Ráďuše |  Krátké na části
Malá povídka, kteruou jsem napsala asi tak v jednu v noci, krátce potom, co jsem dočetla Bibli. No rozhodně to neodpovídá Bibli ani trochu řekla bych, ale zkuste okomntovat sami :)

Až mě povedou, budu se snažit utéci? Až přijde poslední závan života, letmé objetí, budu litovat? Tužkou tu teď čmářu do papírů. To jediné, co po sobě zanechám, budou právě a pouze tyto listy a hromady pomuchlaných vzpomínek. Jak se jen stalo, kdo dopustil, aby má duše zhynula tak bídně. Ve své vlastní hořkosti nad sebou samotnou jsem plakala. Bolelo mě u srdce a cítila jsem se poničená a zrazená, jelikož mě chtěli zatratit a vzít mi to, co mi jediné zbývalo. Můj život, docela ubohý a prázdný.
V zámku zachrastil klíč. Polekala jsem se. Už je čas, přišli sem, pro mě si přišli. To je můj konec, konec všeho. Rychle jsem poskládala všechny papíry a nasoukala je do úzké skuliny ve stěně. Jen tak se tam vešly, docela natěsno. Polekaně jsem se schoulila do tmavého koutku za dřevěnou lavicí a hrála s ním hru, kdy jen mě najde. Světla tu bylo málo, ale dost na to, že zdravý zrak dokázal při troše soustředění kontrolovat písmo v papíře i objevit choulící se a třesoucí se život v koutě.


Velká ruka po mně chňapla a než jsem se po ní stačila vůbec ohnat, už mě táhla ven z mé cely. Ten bídák, kat, neřekl po celou dobu ani slovo. Chladným a pevným sevřením mě táhl chodbami až nahoru na dvůr, přes něj na kopec a pak po chatrných schůdcích. K oprátce z režného lana. Pomyslela jsem si, jak bude bolest palčivá, když se mi lano zaryje do hrdla a stáhne mi krev a vzduch je na malou škvírku. Popadla mě hrůza. Nejprve jsem se snažila k odporu, pak jsem se zlobila a nakonec mé tělo ochablo a po tvářích mi začaly klouzat horké slzy. Hlava mě bolela, tělo mě neposlouchalo a ruce, místo toho aby mlátily a škrábaly toho zmetka v kápi rudé jako krev, se přidržovaly svalnaté paže a lehce nadnášely tělo, aby se nevláčelo po zemi. Oči jsem měla prázdné, až na bolest a strach v nich nebylo nic. Ach ta bolest, ta hrozná bolest, odkud jen vycházela, z podbřišku, ze zad? Ne, z hrudi, ze samého nitra se na povrch drala a trhala mě zevnitř.
Všechno všemohoucí na planetě Zemi, moře plná vod a zpěněných vln, lesy a louky zelenající se trávy a listí, nebe s oblaky tak nadýchanými a modří, které není konec, čeho jsem se zmohla tak hrozného, že ani ty, živote, se mnou už nemluvíš a opovrhuješ mnou? Proč je všechno ke mně otočené zády, což už nejsem vítána v tomhle životě ani světě? To už i vesmír na mě zapomněl? Jsem tak sama, úplně sama.
Nedoufala jsem už ani v to, že mě vítr naposledy pohladí a já v poklidu smířím svůj osud se sebou, tak zhroucenou, že už nic jiného než konec té strašné bolesti bych neuvítala. A pak bolest ustala, pevná paže mě nedržela, stála jsem tam docela sama. Lidé civěli a nemohli ode mě odtrhnout oči, ten hrozný pocit, když se jejich pohled setkal s mým, vysávalo to ze mě všechnu sílu.
Kolem krku se mi sevřel provaz, jeho dotek na kůži byl hrubý a pevný, tak jako katova paže. Dýchej, dýchej. Donutila jsem své plíce nabírat pravidelně vzduch. Celou dobu, až do té chvíle, kdy se mi tělo zřítilo do prázdna. Oči jsem obrátila vzhůru a rozhodla se už nenadechnout, zachtělo se mi plakat, ale slzy netekly, nic už mě neposlouchalo. Tělo, mysl ani vědomí, že jsem stále ve své schránce, v těle, to ve mně stálo a drželo se, zamrzlé jako led.

A pak jsem to ucítila. Hřejivý pocit u rtů, jak jsem naposledy dokázala roztáhnout koutky úst v upřímný úsměv. Bylo to jako horký med, který se po nich rozléval a stékal po mém hrdle, až k místu, kde poklidně tlouklo mé srdce. Stále poklidněji a poklidněji, až se zastavilo a mně najednou bylo smutno. Jsem pryč…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Saskie Saskie | E-mail | Web | 15. února 2014 v 22:49 | Reagovat

*-* Krásná povídka. Mě osobně se líbila. Vždycky jsem obdivovala tvůj styl psaní *-* ale celkem mě mrzí, že jsem se nedozvěděla proč se jí to stalo :T

2 Saskie Saskie | E-mail | Web | 21. února 2014 v 18:33 | Reagovat

Myslím, že další díl by byl úžasný nápad *-* Ráda bych si jej přečetla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama