Sunset Sons - Somewhere Maybe
Mumfor&Sons - Ditmas
Phillip Phillips - Wicked Game

Balada pro Blázna

7. dubna 2013 v 22:09 | Ráďuše |  Kraťasy
"S holýma rukama, objíma kolena,
houpá se kolíbá,
zepředu, dozadu.
S holýma rukama, duše odřená,
sama se zulíbá,
tam v rajskou zahradu
S holýma rukama, o sny obraná,
už zase povídá,
bláznovu baladu."
Tabule ze skla propustila jen tolik světla, co jí mlžný opar, co na ní utkvěl, dovoloval. Byl to ale lakomý opar, skoro žádné světlo nenechal proklouznout, sám si ho syslil na neurčito a v místnosti byla skoro tma. Jen pouhé pološero. Kdokoli by sem vkročil, pomyslel by si: "Vždyť tu není vidět, pomalu ani na krok.", ale pranic by s tím nezmohli, vždyť tu chybělo světlo. Žádná svíce ani lampa, a to protivné mlhavo nepustilo skoro ani paprsek světla dovnitř. Naštěstí, nebylo tu nic o co by člověk pohledem zavadil. Místnost byla prázdná, stěny holé, jen samá prasklina, a podlaha děravá, že by kdosi neopatrný rázem zakopl. A tak snad i dobře, že tu světla nebylo, kdo by stál o takový pohled plný děr a prasklin.
Ba ne, tam vzadu, v tom rohu, přeci se tam něco choulilo. Docela jistě se tam něco schovávalo. Může dlouho trvat, než by si oči přivykly tmě, ale nakonec bylo zcela jasné, že se v rohu krčila malá hubená postava. V douhé noční košili seděla na zemi a zády se opírala o studenou stěnu, objímajíc přitom svá kolena, na kterých spočívala hlava plná dlouhých plavých vlasů, útlá ženská postava.
Pomalu se houpala do rytmu balady, jež si zpívala a na nic jen ni myslela. Tóny jí přes ústa samy klouzaly a v prostoru zdánlivé nicoty tvořily ozvěnu. O čem to zpívala? Nepamatovala se. Příběh, který se zdál tak povědomý. Jí samotné tak známý, zdánlivě pravdivý. Zasmušilou melodii opakujíc stále dokola znala odnepaměti, však jí samé byla neznámá. Ptát se bylo zbytečné, tak marné. Sama nevěděla a na příběh, jež zpívala, dávno zapomněla. A tak dál zpívala, baladu pochmurnou, o sobě samé...

Ze sbírky... To, co mě napadlo, v zápisech mého "deníku", malého sešitu v kožené vazbě, jemuž směle říkám "Nasraníček".
Balada pro blázna, smyšlená zcela vlastní "myšlenkou", snad v ní najdete, co se zdá být zvláštní pro vás samotné.
Děkuji za každé čtení Baladě věnované :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mikeira Mikeira | 8. dubna 2013 v 19:19 | Reagovat

Miluji texty, které mají hlobku a člověk se nad nimi může zamyslet a zároveň si od toho odnést nějaký svůj pocit ;-).

2 Mikeira Mikeira | 8. dubna 2013 v 19:20 | Reagovat

Pardon, mám tam chybu *hloubku :-D

3 Ája Ája | Web | 5. května 2013 v 23:07 | Reagovat

Páni, úplně si to dokážu představit, je to napsaný dost realisticky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama