Sunset Sons - Somewhere Maybe
Mumfor&Sons - Ditmas
Phillip Phillips - Wicked Game

Série myšlenek... 1

29. listopadu 2012 v 8:42 | Ráďuše |  Deník
Myšlenka č. 1 2012-11-28
Nikdy by mě nenapadlo, že kdy vůbec budu takhle unavená. Ani nevím, kde se to vyčerpání vzalo. Tak nějak se připlížilo a prostě se semnou táhlo celý den. Venku byla mlha, že nebylo vidět skoro ani na protější budovu školy, a jak byla hustá, tak to ubíjelo všechny myšlenky, co mi v hlavě zbyly. Jako bych měla v hlavě prázdno, díky mlho, díky. Vážně mi to nepomáhá. Navíc mě dneska pár lidí dokázalo naštvat tak, že mám pocit, že z toho spím. Navíc ještě ten seminář, který bych docela ráda vnímala, ale vzhledem k tomu, že jsem unavená, to nezvládám, ani kdybych se snažila, tak bych to nezvládala. Jediné jsem dokázala vnímat a to byl film-který se pořád přetáčel na různé pasáže, abychom stihli zahrnout vše důležité- a něco, nějaké doplňující informace o sektách.
Tak mě napadá, že ta dnešní ranní hádka s mamkou byla docela mizerná. A to rovnou ze dvou důvodů-našla bych jich možná víc, ale jen dva jsem schopná momentálně vymyslet: 1) celý den mám kvůli tomu úplně na nic; 2) akorát kvůli tomu budeme naštvaný i večer. Co je tohle za hlavu-říkám si sama k sobě-když nedokáže udržet jazyk za zuby, nedokáže splnit lidem, co by rádi a co je hlavní nedokáže respektovat sobě starší a moudřejší.
Zblázním se, opravdu, jednoho dne se zblázním. Strčí mě do takových těch místností s vypolstrovanými zdmi a stravou o jednom prášku za druhým-na deprese samozřejmě. Kéž bych tak dokázala zůstat normální i za každých okolností: například, když mě někdo naštve, nebo se mi něco nelíbí. Jo, jo, není to se mnou lehký, ale to není s nikým. Spousta lidí si taky dělá-nezávazně na tom, co chtějí druzí-co chce. Je to zvláštní říkat, ale o co jsem jiná, než ostatní?
Občas se mi hodně vyčítá, že nedokážu ani chvíli vydržet v realitě, pořád jenom hloubám ve svým zapomenutým světě, který nikdo nezná a nechápe. To je věc názoru, tak jsem trochu uzavřenější, co je na tom, alespoň se nemusím považovat za ultra-společenského exota, takže jsem na tom líp-řekla bych.
Účelem bytí není přece poslouchání, poslouchání a nechávání se ubíjet, nebo jo? Nikdy jsem si nemyslela že se s tímhle budu někdy potýkat, ale štve mě, že nejsem poslušnější, hodnější, milejší, přívětivější, pilnější a mnohem lepší dcera než jsem.
Tímhle končím, protože už vážně nemám sílu cokoliv psát, ani po sobě kontrolovat. Děsu plné odpoledne tedy zakončuji tím, že téměř usínám. Nedokážu si představit, co bude zítra…

Psala jsemto včera-měli jste u vás tay takovou mlhu?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mikeira Mikeira | 29. listopadu 2012 v 16:08 | Reagovat

My měli mlhu dneska ráno, bylo to jakobych měla přes oči přehozenej šedý šátek.

2 Barbara Killunia Jeagerjaques Barbara Killunia Jeagerjaques | Web | 29. listopadu 2012 v 16:46 | Reagovat

Ano i ne... Mlhu jsme včera měli jen trochu, ale ty emise a inverze - za celý můj život v Bílině jsem nezažila větší bolest hlavy jako včera!
Ale dneska už je to fajn, hlavička nebolí a pršelo, což je uklidňující....

3 Narumi Narumi | Web | 29. listopadu 2012 v 21:36 | Reagovat

Včera jsme měli trošku mlhu, dneska jenom pršelo.. asi od 5 od rána až do 2 nebo do 3..
Ta myšlenka... připomíná mi moje myšlenky... sice jenom části, ale i tak mi hodně připomíná moje myšlení..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama