Sunset Sons - Somewhere Maybe
Mumfor&Sons - Ditmas
Phillip Phillips - Wicked Game

Raději nic neslibuj, pokud nemusíš: pro Narumi

22. října 2011 v 16:11 | Ráďuše |  Příběhy na přání
Dílová Povídka na přání pro Narumi. Doufám, že se první dílek bude líbit a tady to je.

Jediné, co jsem si v tuto chvíli přála bylo, abych nikdy neprovedla takovou hloupost, jako před třemi týdny. Kéž by šel vrátit čas, prolétlo mi hlavou a rychle jsem zatočila do postranní chodby. Jediný, na kom mi záleželo teď hodlal změnit směr svého života na zcela jinou dráhu a to možná jen kvůli tomu, jak moc jsem mu ublížila. Prudce jsem rozrazila tmavé dveře ozdobené baroknímy prvky. "Jdu pozdě!"


Pro začátek to nebylo špatné, pomyslela jsem si a odtáhla se od počítače, do kterého jsem pěčlivě sepisovala svůj první článek nového školního roku. Mohlo by to být na výbornou známku. Za úkol jsme dostali napsat romantické drama s mírnými prvky komedie. Ze začátku jsem si absolutně nevěděla rady, jak mám začít, ale nakonec to šlo samo. Právě jsem dopsala poslední odstavec a byla jsem spokojená, že mám hotovo.
"Ták," protáhla jsem se, přičemž mi v zádech nepříjemně zakřupalo. "hotovo." Celá šťastná jsem pak uložila dokument a dal tisk. Za jeden den jsem stihla napsat práci o formátu čtyři A4, "To není špatný!" Pomyslela jsem si.
Vyndala jsem papír z tiskárny a uložila ho do předem připravených eurodesek, aby se nepomačkal. To samé jsem pak udělala se zbylými třemi.
Jenom doufám, že profesorovi nebude vadit otevřený konec, lepší závěr příběhu mě totiž nenapadl. Krátce jsem ještě zkontrolovala text a pak jsem celé desky uložila do tašky, abych náhodou nezapoměla, až budu ráno spěchat, hodit je do batohu. To se mi stává celkem často.
"Miko! Nech být tu lampičku!" Otočila jsem se k nočnímu stolku, kde si moje mladší sestra-jedna ze dvou, mám ještě starší sestru-rozhodla uloupit olejovou lampičku na čtení. Hrozně se jí líbilo, jak se ze dna zvedaly velké bubliny a ze shora, když ztěžkly pak znovu spadly dolů. Už je to pár dnů, co mi ji takhle krade. Chvíli i trvalo, než jsem přišla na to kam mi pořád mizí, že by si mojí lampičku přivlastňuje moje mladší sestra mě vůbec nenapadlo. Hledla jsem jí potom jako úplný idiot u mamky v pokoji s tím, že mi ji zabavila, protože čtuž až moc. Pak mi došlo, že je to naprostá hloupost a voi la? Moje sestra ji "nenápadně" schovává na svém nočním stolku.
"Ale," zakňourala.
Vyskočila jsem ze židle a přiběhla k ní. "Nic nebude, kup si svojí!" vytrhla jsem jí lampičku z rukou a spěchala s ní ke stolu. Ani jsem se nemusela otáčet abych zjistila, že odešla. Rozvrzaná podlaha prozradila každý její krok. Zvláštní, že jsem si nevšimla, kdy přišla.
Postavila jsem lampičku vedle laptopu a zapojila ji do zásuvky. Chvíli potravá, než se olej rozehřeje, pak se budu konečně moct kochat bublinkouvou nádherou i já.
V pokoji bylo celkem teplo, ale na nohy mi byla nepříjemná zima. Zalovila jsem tedy v šuplíku s ponožkami a vytáhla jedny obzvlášť chlupaté a teplé. Natáhla jsem si je na nohy a rozvalila se na postel. Dneska jsem byla s kreativitou na nule potom, co jsem vypsala všechny svoje nápady do té práce. Nudila jsem se, ale zároveň jsem byla unavená. Číst bych teď už nezvládla, oči jsem měla zarudlé a nepříjemně mě pálily od neustálého zírání do obrazovky. Zavřela jsem je. Pálení konečně ustalo a mě se to nic nevnímání se zavřenýma očima zalíbilo natolik, že jsem usnula.
Ráno bylo víc než chaotické. Zaspala jsem, ajk jsem předpokládala a nikdo mě nevzbudil, jak jsem samozřejmě také předpokládala. Rychle jsem seběhla dolů do kuchyně abych se nasnídala, hned potom, co jsem nahoře jako blázen hledala triko, které bylo mimochodem pověšené přímo na židli přede mnou, a po obvyklé, pro dnešek velmi rychlé, ranní hygieny a přípravy.
Doma už nikdo nebyl. Miko byla už pravděpodobně ve škole a mamka byla pravděpodobně v práci už od šesti od rána. Hodila jsem nádobí do dřezu-nerozbilo se. A pak už jsem rychle spěchala do školy. Ze dveří jsem div nevyletěla a nenechala je otevřené. Zamykání patří k mým slabým stránkám, nikdy si nempamatuji, jestli zamknu nebo ne, pak se musím vracet a zkontrolovat dům, jestli je zamčený. Pro dnešek jsem na nějaké kontrolování kašlala, zamkla jsem a vyrazila směrem od centra.
Náš dům leží v samotném "srdci" Konohy, jak centrum nazývá většina zdejších lidí, a do školy to na štěstí nemám moc daleko. Ovšem vzhledem k tomu, kolik je hodin teď se vzdálenost násobí asi tak dvěma, což znamená, že budu muset celou cestu běžet, nebo nestihnu první hodinu.
Vedro mému spryntu vůbec nepomáhalo, sluníčko div nepražilo třiceti stupni celsia, naštěstí jsem si před sebou uvědomila velkou budovu, školu, a zahla do jejího příjemného chladivého stínu. Je docela neuvěřitelné, že takhle na začátku září, je pomalu tepleji než v červenci nebo v srpnu.
Před školou se poflakovalo ještě několik studentů, kteří čekali, až zazvoní a vychutnávali si poslední doušky teplého rána. Já jsem co nejrychleji, nehledě na udivené poledy, proletěla prosklenými dveřmi a rychle zamířila ke třídě. Stihla jsem to! Naštěstí.
"Uf!" Zasedla jsem do lavice celá upocená a zplavená od rychlého běhu.
Ze zadu do mě někdo drknul. "Hej, kdes byla!" Hinata. Vždycky na mě čekala před jejich domem, ale dneska, jelikož jsem zaspala, šla sama. Byla naštvaná, protože jsem ráno měli jít na MALÍŘSKÝ KROUŽEK!
Úplně jsem na to zapoměla. "Promiň," rychle jsem se k ní otočila. "Zaspala jsem."
"Jo, promiň říkej někomu jinýmu, kdo na hodině nebyl úplně sám se slečnou dokonalou." Naštvaně nafoukla tváře a dál se se mnou odmítala bavit.
Ani jsem se jí nedivila, zvlášť, když na hodinu nikdo nepřišel a ona busela být na hodině úplně sama s Kurenai-profesorka, pokud se to tak dá říct, na malířském kroužku. Tykáme si, protože je jen o šest let starší než já a je to profesorka, dá se říct v pohodě. Rozhodně se o ní nedá říct, že patří mezi flegmatiky, ale mezi ty nejpřísnější nezapadá už vůbec. Hinata jí nemá moc ráda. Ze dvou důvodů, jeden je ten, že do ní Kurenai hodně šije spoustu nepředvídatelných otázek, zvlášť před třídou-chudák Hin se pak cítí trapně a rozpačitě, a ten druhý důvod je její kluk, je to už sice nějakou dobu, ale chodil právě s Kurenai, myslím, že to je hlavně ten důvod, proč jí nemá ráda.
"No tak Hin," nestačila jsem to ani doříct, když se ozvalo vrzání všech židlí ve třídě a krátce na to obdivná pohvizdování zejména od kluků. Otočila jsem se k tabuli a co nevidím. Naprostý šok!
"Co tady děláš?" Uklouzlo mi a rychle jsem si zacpala pusu rukou. Sakra, to je ale trapas. Ino, moje sestra mimochodem, dvaadvacetiletá! se na mě usmívala od tabule. V rukou naši třídnici a dlouhý cop blonďatých vlasů, hozený přes levé rameno dopředu. V sukni, co měla na sobě, vypadal jako nějaká školačka, skoro sem zapadala, ale co tady krucinál dělá?
"Překvápko." Naznačila rty a spiklenecky na mě mrkla.
Nejraději bych se někam zahrabala, jak jsem cítila, že rudnu jak zlostí, tak studem.
A pak jsem si vpomněla, že mi minulý týden říkala o její nové práci. Vystudovala předčasně a s náskokem na učitelku angličtiny a uřž si našla práci. Neříkala ale, že bude pracovat tady na té škole. U nás! Na naší škole!
"Posaďte se." Pronesla ke třídě a zasedla za učitelský stůl.
"Ss." Otočila jsem se za syčivým zvukem. Hin se tvářila stejně překvapeně, jako já. "Není tohle náhodou tvoje..."
Nepřítomně jsem přikývla a jako zmrazená se opět otočila dopředu. Co horšího, než mít sestru za učitelku ještě můžu dneska stihnout? Respektive stihne někdo tam nahoře, co se strará o veškeré moje trapné záležitosti.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 khaculinka khaculinka | 22. října 2011 v 16:36 | Reagovat

Dokonalé to tak to je něco já bych staršího sourozence jako učitele nebrala ještě bych řekla svojí poznámku "nečekej že když si teď můj učitel že se budu doma učit" :D ale jinak je to dokonalé honem rychle pokráčko :D

2 Mikeira Mikeira | 22. října 2011 v 17:00 | Reagovat

Paráda :D

3 betusik-chan betusik-chan | Web | 22. října 2011 v 17:25 | Reagovat

Wow O_O  dokonale Raduse jednoducho skevele ^^  vazne sa tesim na pokracko :D  ja by som sa teda na Sakynom mieste citila strasne :D

4 Abigail Abigail | Web | 22. října 2011 v 19:48 | Reagovat

úžasný, mít Ino jako sestru + učitelku :)

5 naruto109 naruto109 | Web | 22. října 2011 v 22:00 | Reagovat

ahoj:-) u mě na blogu je už konec soutěže tak se podívej jak jsi dopadla:-)

6 Soraka Soraka | 23. října 2011 v 0:37 | Reagovat

Yep, dobrej příběh... Ty pořád píšeš o lásce, ale sama nikoho nemáš. :( Jsi velice podivná a zajímavá osobnost. :DD

7 Barbara Killunia Jeagerjaques Barbara Killunia Jeagerjaques | Web | 24. října 2011 v 9:56 | Reagovat

Hezky napsané... :)

Jinak, máš u mě diplomek za SB.

8 Ráďuše Ráďuše | 24. října 2011 v 22:49 | Reagovat

[6]: Zníš mě osobně nebo co tě vede k takovému názoru. Neber to jako útočnou poznámku, jen mě to překvapilo, že něco takového napíšeš. Jinak děkuju za pochvalu.

9 Narumi Narumi | 2. listopadu 2011 v 19:52 | Reagovat

Krásné.. :) a ta příhoda s lampičkou.. ta se mi stává i ve skutečnosti xD Sice mi ji nekrade mladší sestra (nemám mladši sourozence) ale krade ji moje 4- letá neteř, která je z ní unešená xD Nádherný dílek, teším se na další a omlouvám se, že dávám koment tak pozdě, hold problémy doma, pak taky škola, skaut a ještě krasobruslení xD Do toho kamarádi a kluk.. bylo toho nějak moc :D Takže ještě jednou...N-Á-D-H-E-R-A!! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama