Sunset Sons - Somewhere Maybe
Mumfor&Sons - Ditmas
Phillip Phillips - Wicked Game

Jsou i věci, které si člověk prostě nevybírá

3. října 2011 v 17:24 | Ráďuše |  Příběhy na přání
Konečně jsem se k tomu dohrabala skrze matematiku a všechno to možný, co patří ke škole. Bohužel až po víkendu, kdy jsem vám to slibovala. Nebudu, to raději moc okecávat, stejně by to k ničemu nevedlo a tak tady to je...

Pro Cornelia

Nejméně půl hodiny jsem bez sebemenšího pohnutí seděla na mmírně rozvrzané židli a nepřítomě civěla před sebe. V ruce jsem těsně nad papírem držela tužku s okousaným koncem. Nepřetržitě jsem hypnotizovala pokřivenou podlahu v pokoji, od okna pokrytou kobercem až do poloviny, kde se až ke dveřím rozprostíraly zašlé parkety.
Čekala jsem až mi do hlavy přijde nějaký nápad. Třeba jen sebemenší náznak inspirace, který jsem už od rána postrádala by se mohl objevit. Ale po uplynulém prázdninovém dni by se ani nedalo čekat, že se mé chybějící nápady vrátí, byť jen na malou chvilku.



Dostala jsem zaracha. Což je na začátku prázdnin vcelku nepříjemné zjištění. Deprimovalo mě to a nápad? Nikde... Zbabělec jeden. Vždycky, když ho člověk potřebuje nejvíc, tak se někam zašije a nedá o sobě vědět dokud se sám laskavě neuráčí.

Chápu mámu, že se na mě zlobí, za to co jsem provedla, ještě ke věemu bez jejího vědomí a svolení, ale muselo být tohle opravdu zapotřebí? Znepřátelit si hned na začátku prázdnin rodičovský tábor asi vážně nebylo zrovna dvakrát moudré. Nadruhou stranu je jejich chování vůči mně tak trochu netaktní. To se toho teda stalo. Jenom proto, že jsem se chtěla rozloučit s nejlepší kamarádkou, která mi už včera večer odletěla za babičkou na Nový Zéland, kde je pomalu víc ovcí než lidí, mi dají zaracha? Hned na začátku prázdnin? To prostě není fér!

I když je pravda, že letiště, ze kterého Tenten odlétala-to je moje nejlepší kamarádka-,je několik kilometrů od města, ve kterém bydlím, bylo půl desáté večer a rodičům jsem lhala o tom, že jsem u babičky a budu tam spát. No jo, jenže co bych to byla za kamarádku, která se ani nejede rozloučit. Navíc Tenteniny rodiče mě vzali tam i zpátky, takže se mamka s taťkou nemuseli bát, že se mi něco stane.

Babičce jsem samozřejmě řekla kam jedu a namluvila jí, že o tom oba rodiče vědí a nebyl problém stím aby mě pustila. Jenže kdo měl předpokládat nepředpokládanou přepadovku rodičů do babiččina domu? Prý, že jsem si zapoměla pyžamo-i když jsem u babičky jedno náhradní měla. Hm... a pak už to šlo ráz na ráz. Bybička jim samozřejmě řekla o mém nočním výletu. No co měla dělat, když jsem ještě nebyla zpátky? Chudák bábi pak jen seděla u stolu a poslouchala, jak se rodičům snažím všechno hezky vysvětlit.

Nic jiného než "zaracha" rodiče nenapadlo. Samozřejmě.

To jsou už dvě špatný věci hned ze začátku prázdnin. Odjela mi nejlepší kamarádka a potom zaracha. Tyhle prázdniny asi nepřežiju.

A do třetice všeho nejhoršího...

Z ničeho nic si mamka vzpoměla na svou sestřenici z druhého kolene u které jsme kdysi dávno trávili rodinné léto. Ale to jsem byla opravdu hodně malá, takže jediné, co si od tamtud pamatuji jsou jenom velké stáje s koňmi a tetin velký dům. A z toho krásného vzpomínání se nakonec vyklubalo: "A opravdu ti nevadí, že ti ji tam pošlu?"

Jednoznačně jsem usoudila, že tyhle prázdniny budou ty nejhorší vůbec v celé historii všech prázdnin.

Absolutně nechápu, jak mě mamka s taťkou můžou poslat k tetě do Konhy? Kde to vůbec je? Na mapě je jen taková malá tečka, co označuje město, někde uprostřed pustiny. Ke konoze jsem našla na internetu jen jedinou známku o tom, že Konoha vůbec existuje a to v souvislosti s památníkem starostů, do nějž jsou vytesány tváře všech starostů Konohy. Ale to je o konze asi tak všechno.

Pochopila jsem, že mě do tý pustiny mamka s taťkou posílají za trest. O tom rozhodně není pochyb. Ale do Konohy? To přece není nutný.

"Tak jsem se šla rozloučit s nejlepší kamarádkou," rezignovaně jsem odhodila tužku na stůl s tím, že žádný nápad už nepřijde "To se toho teda stalo!"

"To teda stalo!" ozval se jindy příjemný hlas taťky ode dveří "A přestaň si okusovat ty nehty Temari!"

Zarazila jsem se a rychle dala ruku pryč od úst. "Nekoušu si nehty!" Jak na takovou dálku může vidět, že mám nehty téměř zdemolované od okusování. To dělám vždycky, když jsem nervózní, naštvaná a nebo v depresi. Momentálně všechno dohromady a najednou.

Pohrozil mi ode dveří ukazováčkem a chytal se k odchodu. Něco ho ale přimělo ještě chvíli zůstat a vrátil se o dva kroky zpátky aby na mě dobře viděl. "A Temari?"

"Hm?" Neobtěžovala jsem se vzhlédnout. Ničemu by to nepomohlo. Momentálně jsem se tvářila víc než naštvaně a taťka na tom byl podobně. Už jenom to, že mi říkal celým jménem mě děsilo a zároveň dokazovalo, že je opravdu naštvaný. Rozhodně jsme ani jeden nepotřebovali vidět naštvaný obličej toho druhého, pak by to bylo ještě horší. Hned by začala potička kvůli mému drzému výrazu. Na mém výrazu rozhodně nic drzého nebylo, jenom jsem byla naštvaná, toť vše.

"Maminka chce abys měla do tří hodin zabaleno." Pak se odšoural dolů do kuchyně. Ještě jsem slyšela jeho kroky ze schodů, když na něj mamka volala, že je oběd hotový. Kuřecí plátky v sýrové omášce s obékanými bramborami a rajčatovým salátem.

Mmm, oběd je určitě moc dobrý. Moje nejoblíbenější jídlo. Přemýšlela jsem o kuřecím mase a sýru, když v tom mi hlasitě zaskučel žaludek. Protestoval. No jasně, už od rána jsem nic kromě snídaně nejdela na protest toho, že někam musím jet. Potajmu jsem doufala, že rodičům dojde, že jsem nic tak hrozného neudělala a odjezd do Konohy nebude nutný. Ale třetí hodina se neúprosně blížila a s tím i odjezd směr Konoha. Kdybych už večer věděla, že je mamčino a taťkovo rozhodnutí definitivní, nejpravděpodobněji bych protestovala už i před snídaní.

Žaludek znovu protestačně zakňučel. "Já vím hochu. Máš hlad. Ale budeš to muset ještě chvíli vydržet, dokud rodičům nedojde, že svou jedinou dceru prostě nemůžou jen tak nechat odjet, protože bez ní by to sami nepřežili." Ale to se asi sotva stane. Dodala jsem si v duchu a poněkud zahořkle nad tím skřivila rty.

Věci už jsem měla sbalené dávno, protože nemám v povaze dlouho oponovat rodičům a lidem s vyššími zkušenostmi a tituly než mám já. Zbývalo mi jen dobalit poslední tašku s naprosto nepostradatelnými věcmi. Notebook jsem měla zakázaný s sebou brát, navíc tam nebylo ani k dispozici připojení na internet, takže jsem ani neprotestovala. Sice mi byl zakázán i Mp3 přehrávač, ale to je to jediné bez čeho tam budu schopná přežít po dobu jednoho msíce a jednoho týdne. Pečlivě jsem ho ukryla do spodní, takzvané "tajné kapsy" v batohu a přidala k němu ještě mobil a nabíječku, o sluchátkách nemluvě.

Nakonec jsem rezignovaně sešla dolů po schodech i s nákladem tašek a jednoho školního batohu.
"Ale, to už tě to tvoje trucování přestalo bavit?" usmála se na mě mamka, když jsem usedala ke stolu.
"Hm." zamumlala jsem a pustila se do polévky. Byla už téměř studená. Trvalo mi vážně dlouho, než jsem se odhodlala sejít dolů a přestat se šprajcováním.
Na obědě se nedalo nic vytknout. Tedy až na to ticho, které občas zavládlo a na příšerný vztek, který mnou cloumal pokaždé, když se řeklo Konoha.
Těsně před tím, než mě rodiče dotáhli k autu, kde mě pásy přikultovali k sedadlu, jsem se rozhodla uspořádat další protest. Nechtělo se mi odjet z města pryč, na prázdniny mezi lesy a louky.
Posadila jsem se přede dveře do tureckého sedu a se založenýma rukama na prsou jsem protestačně odmítala vstát a nastoupit do auta.
"Tati! Mami!" zaječela jsem na ně na oba, "Já nikam nejedu!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Abigail Abigail | Web | 3. října 2011 v 18:50 | Reagovat

suprový! pokráčko :-)

2 Mikeira Mikeira | 4. října 2011 v 17:19 | Reagovat

Bomba!! :-D Rychle pokračování

3 fanouseknaruta fanouseknaruta | 4. října 2011 v 20:30 | Reagovat

Ahoj pamatuješ na fanouseknaruta.blog.cz? Tak jsme zpět ale v jiném obleku :D fanousek-naruta.webnode.cz :-D

4 Ráďuše Ráďuše | E-mail | Web | 4. října 2011 v 21:32 | Reagovat

[3]: Jasně, ale příště prosím do reklam :-D

5 Cornelia Cornelia | E-mail | 6. října 2011 v 19:05 | Reagovat

moc ti děkuju je to úžasný :-D  :-D

6 Ráďuše Ráďuše | E-mail | Web | 7. října 2011 v 8:06 | Reagovat

Vůbec nemáš za co :-D

7 fanouseknaruta fanouseknaruta | Web | 14. října 2011 v 21:44 | Reagovat

Ahoj chceš se přihlásit k nám do SONB (soutěž o nejlepší blog) můžeš vyhrát suprové ceny tak neváhej a podívej se http://fanousek-naruta.webnode.cz/news/soutez-o-nejlepsi-blog-/

8 Lenicka tvé SB Lenicka tvé SB | Web | 16. října 2011 v 18:34 | Reagovat

aahoj jakpak se ti vede??:-)co skola??:-)noo a co zivot? u me celkem dobry no a skola me stve jak:-)jinak ne:-)xD

9 Saskie Saskie | E-mail | 19. října 2011 v 15:15 | Reagovat

jen se chci zeptat bude i pokračování?

10 Ráďuše Ráďuše | E-mail | Web | 20. října 2011 v 9:08 | Reagovat

[9]: Samozřejmě, bude pokračování:-)

11 Vidia Vidia | 22. prosince 2011 v 20:46 | Reagovat

a kdy?? xD :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama