Sunset Sons - Somewhere Maybe
Mumfor&Sons - Ditmas
Phillip Phillips - Wicked Game

Nenapravitelní-Introduction

4. července 2011 v 7:27 | Ráďuše |  Na díly
Já jsem usla! Ale vlastně jsem se vzbudila v deset, když jsem v osm usínala, ještě jsem si říkala, že musím přidat článek na blog. Tak jsem to sem psala a pak najednou, že prej nemám síť. Zase to vypadlo a to se mi stává poměrně často, zvlášť takhle pozdě večer. Tak jsem čekala ještě do jedenácti, jestli se síť nezapne a ono nic, takže to přidávám až teď ráno. Krátký úvod do děje nové povídky. Asi jsem se totiž totálně zbláznila, jako bych toho neměla dost na práci a rozepíšu si novou povídku XD No ale to bych asi nebyla já že? Zde je mé krátké dílo.

První věc, co bych rád řekl, ještě než začnu, je, že chci aby všichni věděli, že opravdu nelituji toho, co jsem za poslední půl rok udělal. Jediná osoba, které bych se chtěl omluvit, jsi "ty".
Jeden a dvacátého Ledna, byl pátek. Podle meteorologů, jeden z nejchladnějších dnů v měsíci. Sněžilo a já se skrze plastové okno, u kterého jsem seděl, díval na davy lidí spěchajících buď do práce nebo na nákupy. Všichni si hleděli svého a padající sněhové vločky vnímaly jen s těží-maximálně, když jim jedna obzvláště velká sedla na nos, či spadla za krk, pak byly ochotní sníh nanejvýše proklít a dál se hnát za svými neviditelnými cíly.

Ze školního okna vypadaly jinak než tam venku. Tam venku to byla neustávající změť bílého čehosi, co nám připomínalo, že je zima. Kdežto skrze školní okno, to byly lehké nadýchané chomáčky, podobné chmýří, či padajícímu pírku. Působily tak bezstarostně a svobodně, zatímco já si připadal, jako politický vězeň, zavřený jen proto, že to velí zákon.

Takhle jsem, někdy i nevědomky, filozofoval poměrně často. Někdy jsem byl schopen zůstat v tomto úsporném režimu, jindy hibernaci, i celé hodiny.

Ten den jsem jen stěží vnímal, co nám profesorka dějepisu vykládá o řecko-perských válkách a dění ve třídě pro mě bylo sotva vnímatelné.

Najednou jsem si uvědomil, že je ve třídě poněkud ticho. Odvrátil jsem zrak od poletujících sněhových vloček směrem k tabuli. Profesorka na mě shlížela přísným a nevraživým pohledem. "Vy ale vůbec nedáváte pozor pane Uchiho." Pronesla s hraným údivem.

Překvapeně jsem zamrkal. "Já dávám pozor paní profesorko." Napřímil jsem se na židli abych se nehrbil a vypadalo to o něco lépe než poloha připomínající ospalce, který jeví naprostý nezájem o své okolí. Pravdou bylo, že se mi chtělo spát tak moc, že jsem se musel přemáhat abych hlasitě nezívnul.

"Opravdu?" Založila si ruce na prsou. "Tak to nám jistě povíte, od kdy do kdy, trvaly řecko-perské války."

Pokrčil jsem rameny. "Od roku tři sta dvacet pět před naším letopočtem do roku tři sta padesát dva?" Našpulil jsem rty na důkaz toho, že nevím vůbec nic.

"Hm, a povíte nám alespoň, na které hoře sídlili řečtí bohové?" Smlsávala si na mě jako vosa na medu. Už už jsem se chystal otevřít ústa…

"Olymp." Ozvalo se najednou ode dveří.

Profesorka si sundala brýle ve tvaru půlměsíce a nasměrovala pohled ke dveřím.

Chvíli mi trvalo než jsem si uvědomil, že někdo, vlastně holka, kterou jsem nikdy předtím neviděl, stojí u dveří vedle třídní profesorky. Myslel jsem si, že mě snad šálí zrak. Takhle…, neupravenou… osobu jsem v životě neviděl. Růžové, mastné vlasy jí splývaly po ramena a obnošené oblečení jí bylo tak velké, že si po nohavicích vytahaných džínsů šlapa.

"A! Vy jste?" Profesorka dala hlavu na stranu.

"Sakura Haruno!" Pípla trochu ostýchavě, když zpozorovala, že se na ni upírají pohledy z celé třídy.

Tsunade-naše třídní profesorka a moje vzdálená příbuzná z levého kolene(to proto, ji oslovuji Tsunade)-ji popostrčila blíže ke katedře. "Od pololetí vaše nová studentka a spolužačka." Promluvila ke třídě.

Karin, sedící v lavici přede mnou zvedla ruku. "Když od pololetí, tak proč nás děsí už teď?" Pronesla povrchním hlasem. Šklebila se svému výroku a tvářila se jako největší královna všeho.

Ve třídě to zašumělo tichým smíchem a Tsunade se zamračila. "Karin!" Okřikla ji. "Chovej se slušně. A příště nemluv dokud tě nevyvolám, buď tak laskava." Otočila se zpět na profesorku před tabulí. "Potřebuji aby se nejprve rozkoukala a zjistila si látku za uplynulý půlrok. Od pololetí by neměla mít žádný problém."

Profesorka Katsumi Nakamoto přikývla. "Samozřejmě. Postarám se o to." Otočila se na dívku vedle sebe. "Drahoušku, běž se zatím někam posadit." Věnovala jí krátký úsměv a poslala ji vstříc ke třídě.

Rovnou zamířila úplně dozadu. A podivně šklebící se obličeje jejích nových spolužáků se snažila nevnímat. Chudinka pomyslel jsem si. Kdyby tak věděla kam se to dostala. A vůbec, kdyby tak věděla, co ji čeká.


Takže, doufám, že se líbilo a já jdu na tennis, teda pokud to mamka v půl osmý nezruší, protože je venku mokro a antuka na kurtu bude asi nejspíš samý bahno, odpoledne další povídka, doufám XD
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Akineko Akineko | Web | 4. července 2011 v 10:50 | Reagovat

Ze libilo..bilo to super ^^

2 Yuiko<3 Yuiko<3 | Web | 4. července 2011 v 15:48 | Reagovat

máš i mě diplom za spřátelení

3 Mikeira Mikeira | 4. července 2011 v 18:22 | Reagovat

Nádherné :-D jako vždy

4 Abigail Abigail | Web | 4. července 2011 v 20:16 | Reagovat

suprový :-D

5 Khaculinka Khaculinka | 13. října 2011 v 23:12 | Reagovat

Úžasný honem další díleček... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama