Sunset Sons - Somewhere Maybe
Mumfor&Sons - Ditmas
Phillip Phillips - Wicked Game

Ani jsem netušil, že někdo jako ona... 2.

5. července 2011 v 10:24 | Ráďuše |  Na díly
Stihla jsem to, internet normálně funguje a všechno je tak jak má. XD Rozhodla jsem se, že vám vynahradím ten včerejšek a zveřejním vám ještě něco-za to, že jsem včera nic nepřidala(když jsem to slíbila). Napsala jsem další díl Ani jsem netušil, že někdo jako ona... ale toho jste si určitě všimli XD
Ještě něco jsem vám chtěla říct. Ráno jsem od osmi byla na tennise. Moje historicky první hodina tennisu dopadla asi takhle: pinkala jsem do míčku, kterej se odrážel od země a pak začalo pršet. Naštvalo mě to, protože celou dvouhodinovou hodinu jsem byla v chatě a sledovala jak nám kurty pomalu zaplavuje dešťová voda. No stručně řečeno: Pinkat už umím XD
A teď už k povídce....



Hlasitě jsem polkl a snažil se narychlo vymyslet řeč na svou obhajobu. Přeci jsem nic neudělal, tak proč mám špatný pocit? Podíval jsem se směrem k oknu, ze kterého byl výhled tak akorát na střechu vedlejší budovy špitálu. Dál tam pak byly jen mohutné koruny listnatých stromů.

Místnost byla poměrně prostorná i přesto, že se v jejím středu nacházelo nemocniční lůžko a podél zdi byly vyrovnány prosklené skříně a malé stolky s takovýma těmi věcmi, co doktor potřebuje ke své práci.

"Ehm…" Odkašlal jsem si a znovu upřel pohled do země na své černé tenisky od Adidas. "Pane Haruno já…"

Ani mě nenechal větu doříct a vyletěl ze židle jako střela. "Co si vlastně myslíš, že jsi?" Stál těsně přede mnou. "Kdo ti dal právo…?" Chytil mě za triko a silně zatínal pěst na levé ruce, kterou výhružně zvedal před můj obličej.

"Já," Zvedl jsem ruce na svou obranu, "Myslím, že je to nedorozumění." Posbíral jsem ještě poslední kapku slušnosti, co ve mně zbyla.

"Nedorozumění?" Procedil skrze zuby a přimhouřil oči. "Jak jsi jí mohl udělat něco tak… tak… hrozného?" Pevně svíral moje triko v zaťaté pěsti div ho neroztrhl. Na druhou stranu jsem byla rád, že spíš trhá moje triko než mě samotného, i když k tomu zřejmě neměl daleko.

"Vaší dceři jsem nic neudělal!" Zvýšil jsem hlas, ale jeho stisk stejně nepovolil a i pohled, který víc než naznačoval: moc-dobře-vím-jaký-jsi-tak-se-mi-nepokoušej-namluvit-něco-jiného, zůstal stejný.

"Když jsem to autem napálil do svodidel, tak už na tý silnici ležela!" Chytil jsem ho za ruce a odstrčil ho od sebe na metrovou vzdálenost. Trochu jsem si upravil pomuchlané triko a límec u košile, kterou jsem měl přes triko na sobě.

"Na silnici?" Jeho výraz se změnil z rozzuřeného na udivený. "Na jaké silnici? O čem to sakra…" Potřásl hlavou a nejspíš v duchu přemítal, co jsem mu právě řekl.

Nejspíš mě obvinil z toho, že jsem jeho dceru zbil nebo tak něco. Proč bych to dělal? Ptal jsem se sám sebe a nazlobeně mu hleděl do tváře. Kdybych jí něco udělal a vypadala by takhle, asi těžko bych ji dovezl přímo jejímu otci do ruky, to dá rozum ne? Navíc, já bych holku nikdy neuhodil. NIKDY!

Jeho nechápavý pohled mě donutil mu všechno převyprávět úplně od začátku, ale podrobnosti o tom, že jsem ji musel na půli cesty do nemocnice násilím tahat zpět do auta, ze kterého div nevyskočila za jízdy, jsem vynechal.

Když jsem skončil u situace, kdy se přihnala její matka, zarazil mě. "Moment," promnul si oči a přitom mu z nosu spadly hranaté brýle. "To, co mi tady říkáš… Je to pravda?"

Cože? Copak jsem mu teď nepřevyprávěl, co se stalo? Jako bych se mu potom, co mi málem jednu ubalil, snažil lhát. "Ano." Odpověděl jsem. Takovýhle příběh bych si snad ani nedokázal vymyslet-a že si často vymýšlím, když mám průšvih.

Vypadal zaraženě. Vlastně spíš překvapeně. "Kde přesně jsi Sakuru našel." Po chvíli se na mě otočil se zkoumavým pohledem.

"Kousek za městem." Odpověděl jsem. "Když autem vyjedete na kopec za Konohu a zastavíte hned na prvním odpočívadle."

"Tam jak se parkoviště a dál cesta na vyhlídku?" Ujišťoval se. Ani jsem nevěděl pro a už vůbec mě to nezajímalo.

Popravdě jsem ani nevěděl, že za městem je nějaká vyhlídka, ale rychle jsem mu odkýval, že přesně tam jsem našel jeho dceru.

Z tohohle našeho zvláštního rozhovoru jsem byl poněkud podrážděný. Nebylo mi příjemné, když si o mě někdo udělal obrázek burana a rozmazleného fracka ještě před tím, než mě stačí pořádně poznat a pak se na mě ještě díval skrz prsty. Nevěřil mi. To bylo očividné, podle toho jak se tvářil, když jsem se ho snažil přesvědčit o své nevině. Bylo to jako výslech u soudu a pokaždé, když se chystal něco říct, mi v hlavě zaznělo: "Obžalovaný povstaňte."

"Pane Haruno." Odlepil jsem se od dveří, na které jsem byl až doposud přitisknutý zády. "Jenom bych vám rád vysvětlil, že je tohle celé nedorozumění." Rozhodil jsem bezmocně rukama a pak jimi plácl o kalhoty. "Neublížil jsem vaší dceři a nikdy bych to neudělal. Chápu, že si o mě myslíte, že jsem jen rozmazlený parchant, co se stará jen o své vlastní ego a ostatním ubližuje. Ale mýlíte se."

Rukou si podepíral bradu a propaloval mě pohledem. Nakonec pak řekl: "To je pravda. To jsem si myslel."

"Aha." Odfrknul jsem si. Jasně, že si to myslel. A mohl jsem snad čekat něco jiného? Sám jsem si odpověděl-hravě jsem to dokázal (ne).

"Ale, možná jsem myslel špatně." Poprvé se za celou tu dobu, co se mnou mluvil se usmál, sice smutně, ale usmál se. Vlastně se ani nedivím, že se celou dobu neusmíval. Taky nebylo čemu se smát nebo spíš nebyla vhodná chvíle na vyměňování si úsměvů. "Myslím, že v tom, že jsi Sakuře nic neudělal, ti můžu věřit." Řekl po chvíli.

Tak alespoň v něčem mi věří. To není špatný. Pomyslel jsem si. "Potřebujete vědět ještě něco pane Haruno?" Natahoval jsem se po klice u dveří a chystal se jít ven. Když zavrtěl hlavou stiskl jsem ji a pootevřel dveře. "Tak nashledanou." Spíš sbohem, pomyslel jsem si a vykročil na chodbu jednou nohou.

"Nashledanou." Ozvalo se ještě. "A Sasuke?"

"Ano?" Otočil jsem se a překvapeně zamrkal, když stál jen půl metru ode mě. Nějakej rychlej.

"Moc mě mrzí, že jsem tě obviňoval z něčeho, co jsi vlastně ani neudělal." Díval se smutně a tak jsem si nemohl odpustit…

"To je v pořádku. Nic se nestalo." Sakra, co to dělám, normálně bych za tohle začal nadávat. To asi ta celková situace. Asi jsem přetaženej.

Poplácal mě přátelsky po rameni. "Ještě jednou se omlouvám." Řekl pak, ale to už jsem se doklopýtal pozpátku na chodbu a dosedl na jednu ze židlí. "Nashledanou." Zabouchnul za sebou dveře a chodbou se vydal kamsi do útrob nemocnice.

jsem se počkat na Sakuru. Chtěl jsem se jí zeptat, jestli je všechno v pořádku a ještě na pár věcí ohledně tohohle všeho. Ani nevím, kde se ve mně ta starost o druhé vzala. Pokrčil jsem jen rameny a opřel se hlavou o zeď.

Sakura vyšla asi po půl hodině nekonečného čekání celé obvázaná ze dveří po mé pravici a když mě uviděla sedět na židli trochu se zarazila, ale vyšla až úplně na chodbu. Dveře za sebou zavřela a pomalu se ke mně začala loudat. "Co tu ještě děláš?" Udiveným tónem se zeptala směrem ke mně.

"No," začal jsem, "Nejprve jsem musel absolvovat policejní výslech, ze kterého jsem měl v plánu vypadnout, co nejrychleji," Pronesl jsem s úšklebkem na rtech. "Ale pak jsem se rozhodl počkat na tebe."

Posadila se vedle mě na židli. Vlastně ob jednu židli. Skoro jako by se bála, že ji praštím. "A to jako proč?" Divila se.

"Když už jsem zataženej a to vcelku nechtěně do celý týhle situace, tak jsem si řekl, že mi povíš, co se vlastně stalo." Obrátil jsem se k ní a čekal, co řekne.

Chvíli přemýšlela a hledala očima cosi na zemi. "A co je ti vlastně do toho." Odpověděla nevrle. "Nikdo se tě o pomoc neprosil. A za to, že teď sedíš tady si můžeš sám." Stiskla si pravou ruku, kterou měla celou omotanou bílým obvazem.

Chtěl jsem ti jen pomoct. Řekl jsem si sám pro sebe v duchu. "Bolí to hodně?" Zeptal jsem se namísto štiplavé poznámky-taky jsem tě tam mohl nechat.

Odlepila pohled od země a přesměrovala ho na mě. Mrkala poměrně dlouho než si v duchu přeformulovala větu, kterou jsem jí před více než půl minutou sdělil. "Vlastně ani ne." Zamumlala opět se sklopenou hlavou.

"Kdo ti to udělal!" Vybalil jsem to na ni rovnou. Tohle jsem měl v plánu už od prvního kroku z ordinace jejího otce. A nehodlal jsem jen tak odbít.

Mlčela. Leskly se jí oči a až teď jsem si všiml, že musela brečet a nebylo to dlouho.

Přesedl jsem si blíž k ní. Ježiši, co to dělám! Napomínal jsem se v duchu, když jsem jí dával ruku kolem ramen. Vzpamatuj se! No tak! Tohle přeci normálně neděláš! Marná snaha o napomenutí sebe samotného. "To bude dobrý." Konejšil jsem ji.

Rozbrečela se. Znovu a položila mi hlavu ne rameno. "Když, já ho vážně nechtěla naštvat. Říkala jsem mu, že přijdu pozdě, protože mám hodinu Francouzštiny. Ale on se kvůli tomu naštval ještě víc," odmlčela se a chvíli jen tiše vzlykala. "Vážně jsem netušila, že se tak naštve, když budu mít hodinu se Simonem."

Simon? To jméno od někudy znám. No jo! Mámu jednou taky doučoval, kvůli pracovní konferenci ve francii. Docela šampón tenhle "učitel". Zavzpomínal jsem ne příliš s láskou na napomádovaného idiota. "Kdo se naštval?" Zeptal jsem se. Bylo mi jasné, proč se naštval. Žárlil a pravděpodobně to byl i její kluk, ale podle všeho spíš pořádný idiot a ne kluk.

"Já," vzlyk, "já nechtěla." Vzlyk.

Počkal jsem dokud se úplně neuklidnila a pak jsem se jí v klidu zeptal znovu. "Řekni, kdo ti to proved." Upřel jsem na ni pohled a rozhodl se jí zpříma dívat do tváře dokud mi neodpověděla.

"Em," Zadrhla se a chtěla se odtáhnout, ale zadržel jsem ji. "Nevím, jestli ti to můžu říct."

"Nejsem žádná drbna mě to můžeš říct. Navíc s tím, co ti tohle udělal si budu muset pár věcí vyřídit." Čekal jsem stále na její odpověď, ale žádná nepřicházela. "No tak!" Zkusil jsem to znovu.

Po chvíli váhání mi konečně odpověděla. "Dobře, byl to… Mami!" Vyhrkla a div ode mě neodskočila.

Ani jsem si nevšiml, že by někdo naproti nám stál. Naproti nám? Jsem asi vážně magor. Normálně je to jen samé já, já a nebo já, ale nikdy ne my! Pustil jsem Sakuru a ta se v mžiku odtáhla na druhou židli. Seděl jsem tam jen tak, s jednou rukou v kapse a čekal, co bude dál.

"Ty ještě nejsi doma?" Přimhouřila oči a propalovala mě pohledem. To za dnešek rozhodně nebyla první, kdo mě div nesežehnul jenom proto, že si o mě něco nepěkného myslel.

Zakroutil jsem hlavou. Po očku jsem sledoval sakuru, která se červenala až za ušima a vypadalo to, že by se nejraději propadla do země. Za co? Že jí její "matka" viděla se mnou? A co, vždyť jsem se jí jen snažil psychicky podpořit. No bezva! Teď už dokonce i někomu pomáhám. Co to se mnou jen je? Navíc, proč se sakra zajímám o to, jestli je v pořádku. Dávno už jsem měl být doma a dělat cokoliv jen ne přemýšlet nad tím, kdo jí tohle provedl.

Ale stejně jsem chtěl znát jeho jméno. Protože až toho žárlivýho parchanta, co mlátí holky, který jsou slabší než on sám, potkám, přísahám, že mu vlastnoručně rozbiju "slušně řečeno-ústa".


I hope, it was good, protože jinak už vážně nevím XD Do you like it? I hope....... XD Trochu delší asi, než jste ode mně zvyklí, ale snad se vám to líbilo, protože já tohle nepovažuju za zase tak špatnej výkon XD Ne je to na vás, jak mi to ohodnotíte, hlevně to nějak ohodnoťte, alespoň pěti komentáři XD
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mikeira Mikeira | 5. července 2011 v 13:54 | Reagovat

Úžasnéé XD prosím, co nejdřív pokračováni :-D samozřejmě to neber jako nátlak, jen se mi to strašně líbilo :D  :D

2 betusik-chan betusik-chan | Web | 5. července 2011 v 15:42 | Reagovat

uf.... sa tu snazim pisat pokracko poviedky a ty ma uplne rozdrviis :DDD mam komplexy z teba xDDDD bolo to akoze uuplne ale uplne uzasne !! Boze pokracovanie xDDDD sasuke sa nam meni xDDDDD ani to nwm opisat , ze ake to bolo super ^^ normalne by som vedela a by som presne napisala co si o tom myslim , ako to na mna posobi atd... ale som trochu vygumovana a nic sa mi nechcce :////  tak len , ze ten diel bol vazne skvely , pacilo sa mi vsetko a naozaj ma zaujima kto to Saky urobil !!!

3 Abigail Abigail | Web | 5. července 2011 v 20:37 | Reagovat

suprový díl :-D

4 cornelia cornelia | 13. července 2011 v 20:41 | Reagovat

je to parádní já bych chtěla co nejrychleji další

5 Khaculinka Khaculinka | 1. října 2011 v 15:04 | Reagovat

pěkný, úžasný honem další :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama