Sunset Sons - Somewhere Maybe
Mumfor&Sons - Ditmas
Phillip Phillips - Wicked Game

Prázdniny k nezaplacení 6

24. března 2011 v 12:36 | Ráďuše |  Příběhy na přání
Další díl je na obzoru-obrazně řečeno. Teď momentálně přímo o pár řádků níž :D Tak ať se vám líbí a hezké čtení.
Když jsem se probrala, následně na to, co se mnou kdosi zatřásl-přesněji s mým ramenem a já se potom otřásla celá vlivem přívalu chladného vzduchu(No nedivte se, dole, vlastně na bezince nebyl žádný sníh a bylo poměrně teplo a moje bunda zůstala i s ostatními věcmi v autobuse.)-byla už tma. Spíš se smrákalo, ale když jsem otevřela oči-alespoň jsem se o to pokoušela, a jak krásně se mi spalo-překvapilo mě, že je tak najednou tma. A o to víc mě překvapilo, kde jsem.

"Co?" Zamžourala jsem očima proti světlu, které vycházelo z obrovské budovy před námi. Né, že by to snad byl mrakodrap, ale na živo jsem snad kromě naší školy, která je mimochodem druhá největší ve státě nic takhle velkého neviděla. Nad proskleným vchodem do budovy se skvěl neonový-bílý nápis: Kirasakawa. Takže už jsme dorazily?
Promnula jsem si oči a zaostřila na osobu naklánějící se nade mnou. Á jo, už si vzpomínám. Ferrari, Blink… "Už jsme dojeli?" Zeptala jsem se, ale přitom mi bylo až nadmíru jasné, že odpověď bude znít jak jinak než kladně. Nejspíš si myslel, že jsem asi slepá, když nevidím, ten nápis před sebou, ale když mi zacláněl výhled?
Naklonila jsem se abych líp viděla na hotel. Ta jeho široká ramena, mi vážně docela bránila ve výhledu. Rozhodla jsem se odpoutat ze sedadla abych mohla vylézt ven a protáhnout se, ani nevím po jak, dlouhé cestě.
"Hm." Dostalo se mi po půl minutě mlčení odpovědi. Vypadal unaveně a popravdě jsem se mu ani nedivila.
Vystoupila jsem z auta a pod nohama mi zakřupal štěrk, na kterém byla trocha spadaného sněhu, jinak tu sníh byl až nadprůměrně odklizený ze všech cest. Asi na tom hodně lpí. Pokrčila jsem nad tím rameny v duchu.
Pohledem jsem pátrala po obou autobusech, ale po zjištění, že až na černé Ferrari a dalších pár osobních aut tu žádná větší vozidla nejsou, jsem ze zastavila očima přímo na něm. "Jo!" Vhrkl najednou. "Autobusy ještě nedorazily."
Vykulila jsem na něj oči. Opíral se unaveně o bok auta a oči upíral kamsi za mě. Aha! Asi po cestě "trochu" předjížděl. Docvaklo mi pak. "No, a kdy dorazí. Mám tam věci a taky počítám s tím, že nemám ještě přidělený pokoj." Tedy pokoj jsem už možná přidělený měla, ale nevěděla jsem o tom. A to jsem ještě netušila s kým mi pokoj moje milovaná třídní profesorka přidělila.
Unaveně pokrčil rameny. "Nemám páru." Pronesl pak a dlouze zívnul. Zavřel dveře u auta a zvuk oznamující, že je auto zamčené a alarm v pohotovostním režimu, mě probral z přemýšlení na ničím. "Půjdeme dovnitř ne?" Zastavil se kousek ode mě.
Přikývla jsem na souhlas a společně s ním jsem vstoupila do vyzdobené prosklené haly hotelu, ve kterém jsem měla strávit několik nastávajících dnů. Řekla bych páni, ale nakonec ze mě vypadlo jen ospalé zívnutí. Možná jsem si měla dát ruku před pusu dřív než jsem ji vůbec otevřela, protože recepční s utaženým drdůlkem na hlavě ve slušivé uniformě se na mě poněkud Znechuceně a zároveň překvapeně podívala. Rozhodně jsem jí neměla v úmyslu věnovat delší pozornost, ale z důvodu téhle "ospalé" situace, to nebylo jaksi možné.
I přesto, že Sasuke vypadal unaveně a neměl daleko k tomu aby hodil sed hned na první měkkou pohovku, židli či křeslo, nasadil okouzlující úsměv, prsty si prohrábl své tmavé né moc krátké ani moc dlouhé vlasy-spíš kratší než delší-a namířil si to přímo k recepční. Zatáhl mě přitom za rukáv a donutil mě tak pohnout se stejným směrem jako on.
"Dobrý večer." Pozdravil slušně. No ne? Kde se v něm ta slušnost bere? (Přetvářky, přetvářky.) Opět jsem vedla jeden ze svých ne mála duševních rozhovorů, když v tom se na mě Sasuke otočil a něco směrem na mou adresu žvatlal.
"Promiň, cože? Nějak jsem ti nerozuměla." Je opravdu skvělé, že ze sebe v každé chvíli neudělám nic než jen idiota-no to je možná trochu silné slovo, ale v téhle situaci to spíš vypadalo, jako kdybych byla opilá nebo na práškách(a k tomu druhému jsem neměla pomalu daleko).
Odkašlal si. "Ehm," a pak svou otázku zopakoval: "Ptal jsem se, jak se jmenuješ." Evidentně ho i pár slov vyčerpávalo víc, než bylo na první pohled viditelné.
"Jo tak!" Zvolala jsem. "Haruno Sakura."
Obrátil se zpět k recepční a přetlumočil jí mé jméno. "Takže pokoj tři sta dvacet osm." Kolik tady mají probůh pokojů? Tři sta dvacet osm? To budeme buďto někde úplně nahoře nebo je hotel tak velký, že je to sotva přízemí. Sázela jsem na tu první možnost i s nadějí, jelikož jsem zaprvé: nechtěla pokoj hledat další tři hodiny, zadruhé: jsem se nehodlala věčně někde ztrácet, a zatřetí: mám ráda výhled, takže čím výš, tím líp.
"Jak víš, který mám pokoj?" Zeptala jsem se potom později ve výtahu.
Nejprve to vypadalo, že spí ve stoje a nevnímá nic krom toho, že spí, jelikož asi minutu nic neříkal. "Recepční má už dopředu napsaný arch, na jakém kdo je pokoji a s kým." V rukou jsem otáčela svazkem o třech klíčích a jednou čipovou kartou, a dumala jsem nad tím s kým budu na pokoji. Ach jo, kdybych tak věděla s kým-jo jo ale každej do budoucnosti nevidí-a že jsem se potom pořádně divila kdo mě to vyfasoval, tedy spíš koho jsem vyfasovala já za spolubydlící. Ale to bych předbíhala.
Když se dveře výtahu otevřely na cinknutí-signál-oba dva jsem vystoupili. Hodně mě překvapilo, že chodba mezi dveřmi pokojů nebyla nijak úzká, naopak byla pořádně široká-jako by snad zedníkům zbyly cihly a tak se rozhodly udělat chodby o pár metrů širší. Všude byly sem tam malé konferenční stolky a na nich buď květina ve váze-upozorňuji, že čerstvá, stára snad sotva den-nebo soška malého slona, kočky nebo něčeho jiného, malé taburetky sloužící jen na okrasu a nebo menší pohovka. Z toho co jsem viděla tak na chodbě ve které jsem se nacházely-byla mírně do půlkruhu-nejméně tři menší pohovky potažené krémovým a světle modrým čalouněním.
"Ehm, počkej." Zastavila jsem ho vpůli pohybu, když se chystal otočit na druhou stranu chodby. "Děkuju za odvoz em…"
"Sasuke," řekl hned, když si všiml, že chvíli přemýšlím-asi si myslel, že nad jeho jménem, "Uchiha." Dodal pak.
Já vím jak se jmenuješ. A kdo to taky neví že? Zadržela jsem slova na jazyku a místo toho k němu natáhla ruku, kterou vzápětí stiskl-ne že by ji úplně drtil, ale měl poměrně pevný stisk. "Jasně. Sakura, těší mě." Páni, kde se ve mně bere ta zdvořilost? Oplatila jsem mu stisk i když ne tolik, jako on. "Ještě jednou moc dík za odvoz a…"
"Dobrou noc." Hodil po mě jeden ze sbírky svých úsměvů a pak už se vydal svým směrem ke svému pokoji.
I já jsem se vydala směr zatím neznámý, ke svému pokoji. Sice jsem netušila, jestli profesorům nebude vadit, že jsem na pokoji takhle dřív a že mě Sasuke nepředal-nevysadil-hned na první společné zastávce, kde bych si přesedla zpět do autobusu, ale hned jak jsem zaplula do pokoje-našla jsem ho kupodivu velmi rychle-jsem sebou švihla do postele, takže jsem si s tím nedělala rozhodně žádné velké starosti. Bylo mi fuk, že nejsem převlečená do věcí na spaní, hlavně že byl klid a já mohla v klidu odpočívat a spát. Sasuke vlastně taky nemohl mít věci na pokoji, když si s sebou nahoru nic nenesl, navíc do takového sportovního auta by něco jako snowboard a tašky s věcmi rozhodně nenacpal. Ve spánku mi už nic nebránilo a tak jsem se zachumlala pod bílou-podotýkám velmi jemnou a lehkou-peřinu až po krk(ještě jsem ze sebe stačila sundat bundu, kalhoty a svetr) a už jsem spala. A jak krásně se spalo, na té měkoučké posteli s načechraným polštářem. Po celém "apartmá" ne po pokoji, jsem se ani nestihla podívat, ale jediné, co jsem stihla zaregistrovat, bylo, že každá ze dvou ložnic, co byly na pokoji, byla po dvou lůžkách a že je v něčem jako menší předsíni nebo v obývacím pokoji krásný skleněný lustr, který jsem rozsvítila jsem na malou chvilku abych vůbec trefila v té tmě-šeru-do pokoje, který jsem hodlala považovat na několik dalších dní za svůj vlastní.
Vzbudila jsem se až brzy ráno. Venku byla tma a zpoza dveří sem doléhaly čísi hlasy. Hm? Posadila jsem se na okraj postele a chvíli poslouchala. "Přece nemohla… ním." Nějak jsem neslyšela úplně přesně, co si povídali, ale po delším poslouchání mi došlo, že mluví o mě. Jak? Normálně, řekli totiž moje jméno, i když jsem nevěděla a nechápala v jaké souvislosti si ti "kdosi" dovolili vyřknout právě moje jméno.
Vstala jsem a rychle na sebe natáhla kalhoty. Pak jsem přešla ke dveřím a vzala za kliku. To, co mě čekalo za oněmi dveřmi z bíle natřeného dřeva, mě víc než šokovalo.
Krátký a ještě možná kratší, než předešlý díl, ale slibuju, že příští bude delší. Důvod proč je: Mám teď pár dalších povídek na přání a myslím, že je na čase přidat další díly Magic Twins například nebo Crazy Princesses From Konoha, jak se bude chtít vám, co mám přidat. Doufám, že to nevadí Sayuri-chanik, že na chvilku dám pauzu od Prázdnin k nezaplacení-snad se nezlobíš J Napište si do komentářů, další díl které povídky byste rádi, abych přidala xD
Zatím ahoj a večer zase něco zkusím přidat :-D
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 bety ,Betušik-san bety ,Betušik-san | Web | 24. března 2011 v 17:06 | Reagovat

este ze som si klikla na tvoj blog ^^  pretoze tento diel bol sugoi :-D Skoda ze som tam nebola ja XDDDD Sasuke ked je unaveny muusi byt zlaty ^^  a o tych jeho usmevoch (pravych alebo falosnych) no coment XDDDD vsetci vieme , ze su dokonale ^^  ale mam otazku !!!!!! Ked sa usmeje na Saky , tak ako sa usmeje ? Uprimne ? , Hravo? Falosne? Arogantne? Alebo len taky ten frajersky neutralny usmev , ktory ti o tom co si mysli vela neprezradi?? XDDDDD alebo daky iny ??? Hmmm???  Cakam odpoved XDDDD mno a nwm co by si mala pridat pretoze Magic Twins som este necitala , ale tak crazy princesess from konoha , som nieco citala tak to ^^

2 Akineko Akineko | Web | 24. března 2011 v 17:28 | Reagovat

nadhera..kawaiii tešim na ďalši ^^

3 Ája Ája | Web | 24. března 2011 v 17:37 | Reagovat

Nádherný!!!!!!! Proč mám jen takový pocit, že bude na pokoji s Karin XD

4 Vaja-chan Vaja-chan | 24. března 2011 v 20:23 | Reagovat

kráásnýýý .... uplně bomba :-)

5 sayuri-chaniik sayuri-chaniik | 25. března 2011 v 14:57 | Reagovat

jasne ze mi to nevadi som rada ze si mi urobila tychto 6 dielov ktore sa mi strasne pacili :D :D :D :D :D a inak este raz dakujem ze poviedku je fantasticka :D

6 mia mia | 27. března 2011 v 19:27 | Reagovat

kraaaaaaaasa :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama