Sunset Sons - Somewhere Maybe
Mumfor&Sons - Ditmas
Phillip Phillips - Wicked Game

Prázdniny k nezaplacení 2

13. března 2011 v 22:40 | Ráďuše |  Příběhy na přání
Teď se docela směju, protože, jsem zjistila, že jsem to měla zveřejnit už před týdnem. Ale to bych nebyla já, kdybych na to nezapomněla že? Takže se moc omlouvám. Začetla jsem se přes týden a víkend do dvou knížek a já když se jednou začtu, tak nic jinýho neudělám. Teď momentálně už dočítám druhou knížku půjčenou od kamarádky a musím říct, že Meg Cabot píše vážně skvěle. Snad jsem se od ní něco přiučila xD (Doufám!) Takže teď jsem zvědavá na komentáře. Ať se vám druhý díl líbí :D
Dokud nedorazila před školní budou, byla si jistá, že horší už to být opravdu nemůže. Na zádech měla velkou krosnu naplněnou až k prasknutí svetry, ponožkami, bundami a, no zkrátka teplým oblečením. V ruce se pak ještě táhla s velkým příručním zavazadlem, do kterého si přibalila věci, které pokládala za nezbytné. A nakonec nesměl chybět ani vak s lyžemi a přaskáči. Vždycky chtěla jezdit na sowboardu, ale vzhledem k finanční situaci, co u nich doma převládala už pár dobrých let, od doby, co je opustil její otec, bylo prakticky nemožné pořídit si něco dražšího, jako je například sowboard. Lyže měla po mamince, byly celkem v dobrém stavu jen pár menších škrábanců se sem tam objevilo. Docela živě si dokázala představit, co budou mít ostatní spolužáci s sebou: Luxusní carvingové lyže nebo zbrusu nové prkno a značkové oblečení. Ale to ji netrápilo ani v nejmenším. Byla ráda za to, co měla, i když jí to párkrát přišlo trochu nefér, vůči svojí mamce. "Kdyby nás táta neopustil, nemuseli bychom na tom být takhle špatně." Přemýšlela v duchu. "Dobře, špatně na tom zase nejsme, ale nemáme se zrovna nejlíp." Zauvažovala pak, ale to už dorazila na školní dvůr.

Dva autobusy stáli vedle sebe před nemalou skupinou žáků druhého a třetího ročníku. Před nimi stála blonďatá profesorka navlečená v tlusté zimní bundě a rozhazovala rukama kolem sebe, jen aby si zjednala pořádek. "Prosím o klid! Haló, slyšíte? Klid prosím." Marně. Ještě chvíli se snažila o získání pozornosti, ale nakonec to vzdala a došla raději pro profesora třetího ročníku.
"Tichóóóó!" Všichni rázem zmlkli, když se po školním dvoře rozlehl přísný hlas šedovlasého muže.
Sakura ho znala, učil je totiž dějepis a společenské vědy, a všichni z něj měli velký respekt. Možná to bylo kvůli té roušce, co pořád nosil přes ústa a nos. Kdo ví, hlavně, že si uměl sjednat pořádek.
"Takže! Jelikož jede z druhého ročníku více lidí než je míst v jednom autobuse, musíme udělat menší změny a přehodit pár lidí k vám." Obrátil se na třetí ročník, od kterého se v zápětí ozvalo nesouhlasné mumlání. "Ták," protáhl dlouze a vzal do rukou desky s archem zapsaných studentů "Haruno Sakura!" Zvedl hlavu a rozhlédl se kolem.
Zvedla jsem ruku, "Tady!" a profesor si mě zapsal. Naštěstí jsem stihla zapisování. To by zase bylo vysvětlování, že jdu pozdě a že se moc omlouvám. Chjo!
"Autobus číslo dvě." Cože? Mluvil ke mně? "Nějaký problém slečno?" Ani jsem si neuvědomila, že na něj zírám s mírně pootevřenou pusou. Nevěděla jsem která bije.
"Ehm, druhý autobus?" Vykoktala jsem ze sebe téměř neslyšně. Jsem to ale trubka. Jasně, že druhý autobus. Chce abych jela se třeťákama. Cože? Tak počkat! S nima já teda rozhodně nejedu!
"Dejte si prosím věci do támhletoho autobusu slečno." Mluvil ke mě jako k idiotovi a přesně tak jsem se i cítila. Bože, to je ale trapas! Nejraději bych se na místě vypařila. Je tohleto vůbec možný? "Do kufru." Upřel na mě pohled a la: chápete-to-doufám-nebo-to-mám-zopakovat-jako-pro-pitomce-.
Popadla jsem všechny čtyři tašky-počítám i batoh do autobusu s jídlem, které si mamka rozhodně neodpustila přibalit-a se slovy: "Jistě pane profesore." jsem napochodovala k černému autobusu. Podala jsem řidičovy všechny tašky-kromě batohu samozřejmě, co bych jedla(nakonec to nebyl tak špatný nápad, přibalit mi jídlo mami!) po cestě do horského střediska. Vážně mě zajímá, jak daleko to asi bude, když v Konoze není vůbec žádný sníh? Dumala jsem nad tím snad deset minut, doku profesor nezavelel: "Poskládejte se do autobusů!" Trochu zvláštní výraz, ale co čekat od člověka, co učí společenské vědy? Zasmála jsem se.
Hned při prvním pohledu do autobusu jsem věděla, že tahle cesta se mi vůbec nebude líbit. Nešlo o to, že by byl autobus snad nějak špinavý, to ne-naopak, byl velice luxusní(asi jako všechno, co patří k téhle škole)-ale šlo spíš o ně. O TŘEŤÁKY!!! Autobus se ještě ani nerozjel a ani nebyli všichni nastoupení, a už tu byl bordel, jako na smetišti. Ale bordel byl snad ten nejmenší problém, který mě v tu chvíli znepokojoval. Hluku tu bylo až až, a třeťáci, konkrétně: Neji Hyuuga, Naruto Uzumaki, Kiba Inuzuka a Sai-příjmení vlastně neznám, ale o něm toho neví téměř nikdo moc věcí. Momentálně, jsem vám vyjmenovala ty největší problémy a průseřáře téhle školy-o a zapomněla jsem na flákače prvního kalibru. Jelikož byl autobus poměrně prostorný, lítal každý z nich z místa na místo a přitom si házeli vším možný, co ji přišlo pod ruku.
Sednout do zadu tedy nepřipadalo v úvahu, ale o mi vlastně vůbec nevadilo. Stejně se mi na zadních sedadlech dělá, neznámo proč, špatně. Zakufrovala jsem to tedy hned na druhé sedadlo ode dveří. Ani se mi nechce věřit, že zrovna MĚ! museli hodit sem! K těm-grrr-jak to jen nazvat, zkrátka ke třeťákům a myslím, že to je docela výstižné slovo pro utrpení.
Myslela jsem si, že s nimi pojedu sama. Vlastně někdo z mé třídy-třeba Hinata-by se na pokec po cestě hodili. Ale po chvilce bych si nejraději nafackovala. Že já vůbec uvažovala, nad tím-kdyby tak někdo z mé třídy mohl jet se mnou-akorát, jsem to přivolala. A když říkám přivolala, myslím tím špatně přivolala!
Koho proboha uplatila aby mohla jet! To nééé, zrovna ona? A zrovna když už jsem doufala, že snad možná najdu nějakou pozitivní věc na tomhle-pro mě naprostá ztráta času-lyžáku, se musí zjevit zrovna... "Karin?" Vyjekla jsem, aniž bych si uvědomila, že to bylo příliš nahlas?
Vrhla po mě-dá se říct zákeřný-pohled a přimhouřila oči. Prosím, prosím, hlavně ať nic nechystá. Žadonila jsem v duchu, ale evidentně bylo pozdě. "No podívejme!" Vystoupala poslední dva schůdky a zastavila se u mého sedadla. Opřela se o něj jednou rukou a naklonila se blíže ke mě, tak aby udělala místo v uličce. "Copak ty tu chceš Haruno?" Pronesla-jedovatým-naoko překvapeným, pisklavým hláskem.
"Sedím. Nevidíš snad?" Opáčila jsem-no spíš odsekla, jako svojí mamce, když jsem drzá, ale rozdíl je v tom, že k ní rozhodně nechovám takovou úctu, jako k mamce, ke Karin je to spíš naopak.
"Nepovídej? A já už myslela, že jsi sem přišla zas oxidovat! BLBKO!" Musela dodávat a ještě ke všemu tak zdůrazňovat slovo BLBKA?
Pár lidí na sedadlech za mnou se ani nesnažilo utlumit smích. Bezva! Takže z tohohle lyžáku se oficiálně stává peklo! Pomyslela jsem si a sklopila jsem hlavu.
A nebyla jsem daleko od pravdy.
Měla jsem štěstí, že u mě Karin pak nechala na pokoji a se svým-obvyklým pozdravem ke mě: "Tak se měj trubko!" se odebrala do zadní části autobusu.
Nevěřila jsem, že to může být ještě horší, ale jak se ukázalo v posledních hodinách cesty, mýlila jsem se. Nemluvím teď o Karin-ta mi naštěstí dala pokoj po zbytek cesty, jen se vzadu občas bavila na můj účet. Ach, ještě, že jsem si přibalila mp3 přehrávač. Dostala jsem ho k minulým Vánocům od mamky. Ani netušíte, jakou jsem z toho měla radost. Obrovskou! Díky mp3 přehrávači, jsem od ní měla částečně klid-ale o super problémech, co na mě čekaly celý natěšený přímo za rohem.

Ani nevíte, jak moc mě štve, že to tu musím useknout, díky tumuto novému blog systému, kterej mi nedovolí zveřjnit to celý, takže jestli nevadí, rozkouskuju to na části :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 bety ,Betušik-san bety ,Betušik-san | Web | 18. března 2011 v 16:15 | Reagovat

uuzaaasssneeeee XDDDDDDD  milujem to!!!! (ako si urcite pamatas , ze som v clanku koncim napisala , ze budem chodit citat poviedky , ktore mam rozcitane XDDD ) toto je jedna z nich ^^ ale dalsi diel si precitam neskor XDDDDD (Uzasna poviedka a chuda saky )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama