Sunset Sons - Somewhere Maybe
Mumfor&Sons - Ditmas
Phillip Phillips - Wicked Game

Jít si za svým!

21. listopadu 2010 v 22:57 | Ráďuše |  Kraťasy
Chci jen upozornit, že celý tento příběh je založen na zcela vymyšlených faktech a veškeré monology jsou propůjčeny z děl Williama Shakespeara XD

Pondělí 22. Listopadu 2010
Střední škola St. Mathews - konkurz na hru Williama Shakespeara - Romeo a Julie

Klid, klid, klid! Jenom klid. Tohle zvládneš. Text znáš. Stačí jen udělat, co ti řeknou. Všechno bude v pohodě... Ne nebude! Já se zblázním. Tohle nezvládnu. Chce se mi křičet, ale nemůžu. Ten zatracený nápis na dveřích vedoucích do sálu mi to zakazuje. "NERUŠIT!"
Nervózně přešlapovala z místa na místo. Ostatní se zdáli být v klidu. Seděli tiše na židlích podél zdi, zabraní do papíru s monologem a každý vypadal, jako by o nic nešlo.
Jenže tohle je důležitý konkurz! No tak lidi, co je to s vámi. Jak je možný, že ste všichni v tak neuvěřitelným klidu?! Dobře. Je to sice jen konkurz na školní představení, ale stejně. Slyšela jsem, že se přijede podívat i ředitelka z umělecké školy "Marka Waina!" Odjakživa to bylo jejím snem. Dostat se na Juliard. Na tu nejproslulejší uměleckou školu ze všech. "Těš se Marku Waine! Protože přichází...!"
"Sakura Haruno!" Skrze otevřené dveře zahlédla dlouhou řadu stolů podél jedné stěny celé tělocvičny.
To už je na řadě? Co teď? Co teď? Co teď? Stála přede dveřmi, jako kdyby jí přimrzly nohy k podlaze.
"Slečno?" Hluboký hlas ji donutil ke škubnutí.
Zvedla oči k vysokému muži snědé pleti. "Cože?" Zamrkala.
"Jste na řadě." Otevřel dveře dokořán a udělal jí místo, aby mohla vstoupit.

Ostatní na chodbě zvědavě natahovali krk, když se jim naskytl pohled na porotce. Každý chtěl vědět, kdo bude hodnotit jejich výstup. Ze dveří vyšel chlapec se sklopenou hlavou.
Neuspěl? Pomalu jí začala převládat panika.
"Ehm!" Připomenul se jí doposud neznámý muž u dveří.
Tiše napochodovala dovnitř a křečovitě svírala papír s textem v rukou, div ho neroztrhla.
Dveře za ní zaklaply. Slyšela jen vlastní kroky a tlukot srdce. Zastavila se uprostřed tělocvičny na bílé čáře s pohledem upřeným kamsi do země.
Někdo z poroty si netrpělivě odkašlal. Očima rychle přelétla tváře všech přítomných.
"Slečna..." Začala žena se šedivými vlasy přímo naproti ní.
"Haruno." Pípla, jako vystrašené kuře.
Porotkyně na ni upřela svůj přísný pohled. "Slečna Haruno. Tedy, co jste si pro nás připravila."
Krátce pohlédla na papír. "Um, výjev třetí, pokoj v domě Kapuletových."
Odložila papír na zem vedle sebe a po krátké pauze konečně začala. "Kdo volá?!"
"Vaše máti." Odpověděl kdosi, kdo vypomáhal s monologem.
"Tu jsem již! Co p..."
"Stop!" Zastavil ji muž v půlměsícových brýlích. "Zkuste to znovu, ale tentokrát Jednání druhé - výjev druhý."
Ale ne. Tuhle scénu ne. Proč chtějí vždycky slyšet jen tuhle scénu. Povzdychla si a spustila.
"A..."
"Stop! Omlouvám se. Malý moment."
Už zase mě zastavili? A teď si něco mezi sebou šeptají. To ne. Takže tady jsem skončila.
Jeden z porotců se zvedl a odešel do dveří za tribuny, vedocích do šaten. Za chvíli se vrátil a usedl opět za stůl.
Co má tohle znamenat?
"Kdo rány necítil, rouhá se jizvám." Spustil hlas někoho, koho nebylo vidět. Rozhlížela se kolem, ael nikde mezi porotci ani na tribunách nikdo, kdo by pronášel onen monolog, nebyl. "Mlč! Jaké světlo kmitá se tam v okně? Toť východ jest, a Julie je slunce! - Pojď krásné slunce, skol závistnou lunu, která již bolem churaví a bledne, že's krásnejší než ona, sloužíc jí: nesluž jí, chce-li býti závistná; vestalskou barvu její chorobledou nosí jen blázen; hoď ji od sebe..."
Když "neviditelný" Romeo odříkal svůj part bylo malé místo pr Juiin povzdech. "Ach!"
A opět Romeo. "Mluví: ó, promluv opět, lesklý anděle! Vždyt temnem nočním záříš nad mou hlavou jak okřídlený posel nebeský nad smrtelníků vydiveným okem v sloup obráceným, kteří na znak padnou, by za ním hleděli, když okročí lenivě putující oblaka, a v náručí vzduchovém odplývá."
Jako by to byl skutečný Romeo. Ten, s kým mluvila skrze monolog. "Ó Romeo, Romeo! Proč jsi Romeo! Zavrhni své jméno, zřekni se otce: však nechceš-li, jen lásku přísahej a já se zřeknu jména Kapuletů!" Vžila se do role Julie, jako by ona sama byla Julií.
"Mám dále poslouchat? či odpovím?"
Nádech, výdech. "Jen tvé jméno je mým nepřítelem. Ty bys byl ty, i kdybys nebyl Montek. Proč nemáš jiné jméno? Co je Montek? Není to ruka..." Pohled na tribuny. "paže, tvář, není to nic, co z muže dělá muže. Co sejde na jméně? I kdyby růži nazvali jinak, bude vonět stejně. A Romeo, i když mu Romeo přestanou říkat, bude stejně vzácný. Tvé jméno, Romeo, to nejsi ty - odhoď je vezmi za své jméno mne."
Romeo: " Beru tě za slovo. jen co mi řekneš, že jsem tvá láska, budu nově pokřtěn. A nechci být už nikdy Romeo."
Objevil se z poza tribuny a kráčel si to přímo k ní.
Stále se soustředila na svůj monolog. Ani si nevšimla, že na improvizovaném jevišti už není sama. Už už chtěla přeříkávat další monolog, ale přerušilo ji tleskání jednoho z porotců.
"Famózní!" Zvolal.
Famózní, kdo ještě dneska používá slovo, jako je famózní? Divila se v duchu porotci. "Um." Zamumlala pak.
"Co myslíte?" Obrátil se k dámě sedící vedle něj.
Skrze obroučky svých brýlí na ni pohlédla. "Myslím..." Malá odmlka. "že se Julie perfektně hodí k Romeovi."
Takže...? Dívala se z jednoho porotce na druhého.
"Na výbornou!" Pevná tvář porotkyně povolila do povzbuzujícího úsměvu.
1. Pohled(Sakura)_____
"Ááá!" Zavýskla jsem nadšeně. Berou mě! Jsem oficiálně Julie Kapuletová. "Děkuju!" Chvíli jsem radostně skákala na místě. Pak jsem doběhla k jednomu z porotců a vzala si od něj papír potvrzující, že má roli Julie. Nemohla jsem tomu uvěřit. Bylo to jako ve snu. Páni, jen doufám, že se neprobudím. Štípněte mě někdo! Ááááá!
Vůbec jsem nevěděla, že před porotou nestojím sama. Rychle jsem vyběhla ze dveří a na chodbě vyhledala Hinatu.
Snažila jsem se působit klidně, jenže nadšení, které mnou doslova proudilo bylo k nezastavení. Na schodech vedoucí ze školní budovy na hřiště, jsem se zastavila.
"Já vím, já vím. Vybrali tě." Zabručela.
Zaraženě jsem na ni pohlédla. "Hin, proč mám pocit, že to od tebe nezní vůbec nadšeně. Nemáš radost?"
Donutila se k úsměvu. "Ale to víš, že mám." Objala mě.
"No jasně." Zasmála jsem se kysele. "Tak, kam vyrazíme?"
2. Pohled(Sasuke)_____
Páni. Ani si mě nevšimla, jak byla nadšená. Zakroutil jsem nad tím hlavou a obrátil se k porotě.
"Asi nemusím říkat, že to bylo perfektní? Že Sasuke?" Usmál se na mě pan Samuelson, profesor dramatického oboru na škole.
Oplatil jsem úsměv a vytratil se zadními dveřmi vedoucími na školní hřiště.
Celý konkurz byl vlastně, jen pro to aby se našla Julie. Pan Samuelson mě do hry vybral už předem a předem mě představil porotcům, ale aby to nevypadalo, že mi dává přednost, před ostatními studenty, nechal mě projít celým konkurzem. Tvrdí, že i kdyby mě porotcům předtím nepředstavil, získal bych tu roli stejně tak jako tak.
Přeběhl jsem fotbalové hřiště až k parkovišti, kde na mě čekal můj otec ve svém novém Maseratti.
"Tati, co tu děláš?"
Sundal si z očí své sluneční brýle a vyklonil se z okénka. "Čekám tu na tebe."
"Cože? Proč?" Nechápal jsem.
"Nastup do auta!" Nakázal mi a nastartoval.
Založil jsem si ruce na prsou. "Proč? Nemám důvod. Navíc mám už něco domluveného, takže nemám čas." Odporoval jsem mu. Jestli se doví o tom konkurzu, tak jsem v háji.
"Okamžitě nastup do auta! Jasně jsem řekl, že do divadla nebudeš chodit. Můj syn není žádný gay. A teď nasedni do toho auta." Nemělo cenu se s ním hádat.
Otočil jsem se na patě a odemkl své vlastní auto. Nastartoval jsem a co nejrychleji vyjel ze školního parkoviště. Otce jsem nechal za sebou. Byl jsem tak naštvaný, že jsem nedával pozor na cestu a ani jsem si nevšiml blížícího se přechodu. "Kretén!" Nadával jsem hlasitě na svého otce a vší silou bouchal do volantu.
A pak jsem si všiml dvou osob, které přecházely přes přechod. Auto se řítilo přímo na ně.
Prudce jsem dupl na brzdu a stočil volant ke straně. Nakonec se naleštěné BMW zastavilo o strom rostoucí na pravé straně silnice.
Chvíli jsem němě hleděl před sebe do nafouklého airbagu, než jsem si uvědomil, co se vlastně stalo. Odepnul jsem bezpečnostní pás, který mě zachránil před rozdrcením všech kostí v těle buď airbagem a nebo nárazem o přední sklo.
Vylezl jsem ven z auta a rozhlédl se kolem. Uviděl jsem ji sedět na kraji obrubníku a její kamarádku vedle ní.
"Jste v pořádku?" posadil jsem se vedle nich a zhluboka jsem oddechoval.
"Třikrát! To tys řídil?" Pohlédla na mě její modrovlasá kamarádka
Přikývl jsem. "Co je s ní?"
"Je v šoku. Málem jí přejelo auto, co bys čekal Sherlocku." Svraštila obočí.
"Jsi OK?" Zatřásl jsem jí jemně ramenem.
Upřela na mě své zelené oči a pramen růžových vlasů jí spadl do tváře.
"Julie?" Zamrkal jsem.
"Cože? Jaká Julie ty pako! Jmenuje se Sakura!" Vyjela po mě modrovláska.
"Ne! Tak jsem to nemyslel." Zvedl jsem ruce na svou obranu. "Viděl jsem ji na konkurzu. Hraji Romea."
"Ty?" Špitla tiše.
Pousmál jsem se a odhrnul jí pramínek vlasů z obličeje. "Mimochodem, jsem Sasu..."
"My víme kdo seš!" Vyštěkla modrovláska nevrle.
Jen se omluvně usmála. "Promiň, zrovna dnes nemá dobrý den."
"Aha." Chvíli bylo ticho. "Já,... Moc se omlouvám. Mám zavolat sanitku? Nebo tak?"
Zavrtěla hlavou. "Budu v pohodě."
"Opravdu?" Ujišťoval jsem se.
"Jo. Nedělej si starosti." Kývla na mě.
Hinata, jak jsem se dozvěděl později, se postavila s rukama založenýma na prsou. "Jaký, nedělej si starosti? Vždyť tě málem přejel!"
"Hinato! Dost!" Zastavila ji. "Vždyť se zase tak moc nestalo. Určitě, to neudělal naschvál. Něco ho musela hodně rozrušit, než nasedl do auta." Otočila se na mě, jako by čekala odpověď na nevyřčenou otázku.
Jen jsem přikývl a za malou chvilku u nás stavilo otcovo Maseratti.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Koizumi Michiyo Koizumi Michiyo | Web | 22. listopadu 2010 v 9:44 | Reagovat

Kawaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaii, super, úžasnýýýýýýýýýýýý!!!!!!!!!!!! XD

2 Akineko Amaya Akineko Amaya | Web | 22. listopadu 2010 v 15:27 | Reagovat

Paaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaani uzasneeeeeeeeeee....xD

3 mia mia | 22. listopadu 2010 v 15:50 | Reagovat

waw uzasneeeeeeeeeeee :-D  :-D  :-D

4 Avatar jake Avatar jake | 22. listopadu 2010 v 19:36 | Reagovat

.... no, Kawai? xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama