Sunset Sons - Somewhere Maybe
Mumfor&Sons - Ditmas
Phillip Phillips - Wicked Game

Just Me, Me... and You 2

27. října 2010 v 21:27 | Ráďuše |  Příběhy na přání
Přidávám opět později, protože včera bylo trochu rušno. XD Takže další díl je na světě. Je o hodně kratší než ten první díl, ale ten další bude určitě delší. Slibuju. Nevím, kde jsem v tom wordu přestala psát, takže jsem raději zkopírovala ještě kousek navíc. No to je jedno. Přeju hezké čtení.


"Prima. Tak se pro tebe v sedm stavím."
Panebože, hlavně se uklidnit. Pávě mě někam pozval. Klid holka, jen klid.
"Totiž, já vlastně…" Už už jsem chtěla říct, že něco mám, ale pro něj to byla zjevně dost chabá výmluva.
Zakroutil hlavou. "V sedm." Otočil se a opět s rukama v kapsách odešel.
Rychle stručně jasně. Tak takhle se zvou holky na rande? Pomyslela jsem si. Ale počkat! Bylo to vlastně pozvání na rande?
S otevřenou pusou jsem pohlédla směrem, kde stála Hinata. Celá doslova zářila, jako by jí právě oznámili, že bude novou tváří módního časopisu.

Doma jsem se svalila na postel a nebyla schopná vnímat připomínky, které na mě zezdola volala mamka.
Přišla jsem ze školy a ani jsem nevnímala, že jdu v zablácených botách nahoru do svého pokoje. O proto na mě mamka tak křičela. Docvaklo mi po chvilce.
Ale já stejně pořád myslela jen na něj.
Jak sakra může vědět, kde bydlím Hm?
Vrtalo mi to hlavou už při cestě ze školy, ale teď, jako bych se toho nemohla zbavit.
Nejspíš to ani neví a je si ze mě dělal blázny. Usoudila jsem rychle během krátkého duševního rozhovoru. Na druhou stranu, to ale nevypadalo, že si ze mě dělá jen králíka v obleku. Zvláštní. Pokrčila jsem rameny a zasedla k počítači.
Výborně. Řekla jsem si pro sebe. Hin je online, takže, snad to z ní konečně vytáhnu. Napsala jsem Hinatě, co to mělo ve škole znamenat. Jen mi poslala červenající se omluvný smile-ík a to bylo všechno.
Ale rozhodně jsem to nenechala jen tak. Po půl hodině neustálého chatování z ní nakonec vypadlo, že mě chtěl Sasuke někam pozvat už dlouho. Ale to bylo asi tak všechno. Odhlásila se a její status se mi zobrazil, jako offline.
Skvěle, tak jediná osoba ze dvou, které se semnou baví, se teď rozhodla ignorovat mou otázku a zároveň prosbu o pomoc.
"Fajn, takže mi asi nezbývá nic jiného, než se pokusit nějak upravit a počkat, až přijede." Povzdychla jsem si trpce a s výrazem bezmoci a naprosté bezradnosti jsem si stoupla před otevřenou skříň.
Beeeb, beeeb,… Zazvonil mi telefon, až jsem se lekla. Rychle jsem po něm chňapla. Nohy se mi přitom zamotaly do pulovru pohozeného na zemi a já se skácela do hromady věcí vyházených ze skříně. "Uff,… Ano?"
"Nazdááááár!!!" Zakřičela do telefonu až jsem ho musela dát půl metru od ucha. "Máš s ním rande, no není to super?" Ječela, jako pominutá.
"Ino! Nemohla by ses trochu ztišit? Prosím."
"Jejda. Promiň" Chichotala se, jako by právě dokouřila pořádně nadupaný joint trávou. "Jen nemůžu uvěřit tomu, že tě pozval na rande. Není to super."
Hraní jí nikdy moc nešlo. Nejspíš mi volala jenom proto, že se od Hinaty dozvěděla, že se Hinata dozvěděla ode mně, že jdu se Sasukem ven, ale přitom obě dávno věděly, že mě pozve, protože to sním nejspíš domluvily. Takže si takhle Ino jenom ulevila od mlčení, protože nikdy neuměla udržet tajemství. Tedy alespoň, co jí znám.
"Ino poslyš. Já… Potřebovala bych poradit."
"Nějakej problém?"
"Tak trochu." A zoufalým tónem jsem jí vylíčila můj problém.
V šest se objevila u mě doma s pořádnou kabelou přes rameno a zvonila u vchodových dveří do našeho domu. Rychle vydupala schody nahoru do pokoje celá nadšená mým problémem. Evidentně se v problémech přímo vyžívala.
Vysypala obsah tašky na postel a začala se přehrabovat ve věcech, které přinesla z domova.
"Tak fajn. Ukaž mi svou skříň." Energicky se začala ohlížet po pokoji.
Bezradně jsem ukázala na hromadu zmuchlaných věcí na zemi.
Vyděšeně vykulila oči. "To je všechno?"
"Hm víc toho nemám." Pokrčila jsem rameny.
Klekla si k hromadě a začala se v ní přehrabovat. Trvalo jí jen tři minuty aby přeházela všechny věci z jedné hromady na druhou hromadu ze sebe. Pak si jen bezradně sedla na zadek a s otevřenou pusou na mě pohlédla. "Opravdu je to všechno?"
"Vlastně ne. Mám ještě pár kousků v krabici na skříni, ale ty se asi hodit nebudou." Zakroutila jsem hlavou.
Obličejem jí opět probleskla energická nálada a plná očekávání vyskočila na nohy. "Za zkoušku nic nedáme." Pohlédla na mě. "Tak kde je máš." Pobídla mě a už jsem stála na nohou.
Postavila jsem krabici na zem a ostrým nožíkem, kterým se otvírají dopisy, jsem rozřízla lepenku, kterou bylo přelepené víko krabice. Odložila jsem nožík vedle sebe na zem a zavřela ho..
Chvíli bylo ticho a atmosféra byla tak naplněná očekávání, že by se dala krájet. Úplně to z Ino sršelo, jak moc byla napjatá a čekala až to víko sundám. A nakonec jsem víko od krabice položila na podlahu potaženou modrým kobercem.
"Páni…" Vydechla Ino. Vzala do rukou jemnou tmavě fialovou látku a vytáhla ji z krabice.
"Stejně si myslím, že se to nehodí. Je to…"
"Jsou perfektní!" Zajásala, že jsme našly, co jsme údajně hledaly a začala mě pobízet abych si je honem oblékla.
Při pohledu na hodiny mě málem trefilo. "Tři čtvrtě na sedm!" Vyjekla jsem a začala jsem lítat po pokoji, jako splašená. "To nemůžeme nikdy stihnout."
"To fakt ne, jestli budeš ještě chvíli lítat, jako střelená po pokoji. Oblíkni si ty šaty a já tě pak učešu OK?" Přikázala mi.
Za pět minut sedm byly přípravy u konce. Musím uznat, že Ino je vážně kouzelnice. Za deset minut mi na hlavě vykouzlila něco, co bych nedokázala ani za půl roku.
Nervózně jsem přešlapovala z jedné nohy na druhou před zrcadlem a všemožně se nakrucovala, abych se prohlédla ze všech stran.
"Neměj strach. Vypadáš úžasně." Povzbudila mě Ino.
Slabě jsem se pousmála. "Nevím, co bych bez tebe dělala." Objala jsem ji.
"Nejspíš nic." Zasmála se.
Sebevědomí byla vlastnost, která jí rozhodně nechyběla. "Děkuju."
"Nemáš za co."
Klakson auta mě doslova vyděsil, když třikrát hlasitě zatroubil. Přesně v sedm. Jak řekl.
"Mám takový strach. Nemůžu jít za ním dolů." Vzdychla jsem a kdyby mě Ino nezarazila už bych si okusovala nehty, které mi tak pracně nalakovala černým lakem.
"Vypadáš úžasně." Pokynula hlavou ke dveřím. "Tak běž ať dlouho nečeká. Znáš přece kluky."
Vyprovodila mě dolů ke dveřím a rozloučila se semnou.
"Víš, co mi ale vrtá hlavou?" Nemohla jsem si to prostě odpustit. "Jak mohl vědět, kde bydlím?"
Rozpačitě se zasmála a se slovy: "Užijte si to!" mě vystrčila ze dveří.
"Páni. Pěkný šaty." Řekl hned, jak jsem nasedla do auta.
Trochu jsem znervózněla. "Díky. Taky nevypadáš špatně." Ale nedala jsem to na sobě moc znát, i přesto, že mě jeho elegantní sako a úsměv na tváři trochu vyvedli z míry.
Když jsme vyjeli z naší příjezdové cesty na silnici, zapnul rádio, kde zrovna hráli "A Beautiful Lie" od mé nejoblíbenější skupiny "30 Seconds To Mars", takže jsem se mohla v klidu uvolnit.
"Máš je ráda?" Zeptal se, aby navázal nějakou konverzaci, ale stále soustředěně sledoval vozovku.
"Tuhle skupinu?"
Přikývl.
"No jasně. Jsou vážně skvělí. Dala bych nevím co abych mohla být na jejich koncertě." Zasnila jsem se na malý okamžik do hudebního nebe.
"Tak to byli 30 Seconds To Mars." Ozval se hlas moderátora z rádia. "Týhle skupině se právě naplno rozjíždí jejich světový turné. A zrovna dneska pro vás budou hrát naživo koncert v…"
Ztlumil zvuk tak, že nebylo slyšet, co v rádiu říkají. "A co ti brání?" Na chvíli zpustil zrak z vozovky a pohlédl na mě koutkem oka.
Pokrčila jsem rameny. "Popravdě řečeno… Mamka."
Soucitně přikývnul.
"Kam to vlastně jedeme?" Zbystřila jsem, když auto minulo billboard označující konec města.
Usmál se. "Uvidíš."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Avatar Jake Avatar Jake | 28. října 2010 v 19:22 | Reagovat

Skvěle, asi jsem se zamiloval do tvých příběhů... XD

2 mia mia | 30. října 2010 v 18:31 | Reagovat

pokračkoooooooooo supeeeeeeeeeeeeer :-D  :-D  :-D

3 Koizumi Michiyo Koizumi Michiyo | Web | 31. října 2010 v 0:12 | Reagovat

Mně vlny držely. XD (za což jsem neskutečně moc vděčná XD) A jinak díky za podporu. ;)

4 Akineko Amaya Sbee~ Akineko Amaya Sbee~ | Web | 31. října 2010 v 14:43 | Reagovat

kawaiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii..uzasneeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama