Sunset Sons - Somewhere Maybe
Mumfor&Sons - Ditmas
Phillip Phillips - Wicked Game

Crazy Princesses From Konoha 6 - Setkání 2/3

6. srpna 2010 v 18:03 | Ráďuše |  Crazy Princesses From Konoha
Pomoc... Pomoc... Pomoc... !
Zaar jí usilovně mával rukou před obličejem, ale ona se ani nehla. Snažil se jí totiž vysvětlit, jak správně napnout luk a jak se drží. Vzhledem k tomu, že ho ale vůbec neposlouchala začínal být značně podrážděný. "Slyšíte...?" Ale nic. Jako by byla jen dutý kmen ztrouchnivělého stromu.
Vlastně ani nemohla dávat pozor. Hlavou jí neustále znělo prosebné: "Pomoc... !" A nebyla schopná cokoliv, nebo kohokoliv vnímat. Skoro to vypadalo, že přestala dýchat.
"Já..." Nešlo to. Nedokázala dát dohromady ani jednu větu a stěží jediné slovo. Jak by vlastně mohla, když viděla, co viděla. Vždyť její sestra... Co? Co se vlastně stalo její sestře?
"Hin..." Pohlédla mu do jantarově žlutých očí.
Než stačil cokoliv říct nebo udělat, byla ta tam. Rozhlížel se kolem sebe, jestli ho náhodou neklame zrak, ale nikde nebyla.
Nevěděla, kam to vůbec běží ani, co to vlastně viděla, jen jedno, že se její sestře něco stalo. Proběhla skrze celé město a běžela stále dál hustým křovinatým porostem, který se rozprostíral několik set metrů od města.

Ležela v trávě a jako by se smířila s tím, že ji tu široko daleko nikdo neuslyší, klidně oddychovala s pohledem upřeným nahoru na modrou oblohu, prosvítající mezi korunami stromů, které se ve větru tiše hýbaly ze strany na stranu, až to skoro vypadalo, že ji svými mohutnými větvemi zdraví. Jako by sám vítr, který si po lese vesele šeptal, říkal, že všechno bude v pořádku. Jak ráda by těm němým slovům věřila, ale skutečnost ji stále přiváděla k opaku. A přitom sama v duchu volala svou sestru o pomoc a doufala, že přijde a zachrání ji. Znělo to nesmyslně, ale někde v hloubi duše věděla, že ji sestra slyší. Její mladší, ztracená sestra, kterou se vydala na vlastní nebezpečí hledat.
Na malý okamžik zavřela oči a představila si, jaké by to bylo zase se s ní smát. Musela se pousmát, když si představila její rozesmátý obličej. Ano usmívala se, ale zároveň plakala štěstím a říkala: "Věděla jsem, že přijdeš..." Bylo to tak skutečné, ale přeci se jí to jen zdálo, nebo ne? Začala už snad blouznit? Zdálo se jí, že slyší její hlas? Počkat! Opravdu se nad ní někdo skláněl. S očima a vlasy, jako má její sestra.
"Sakuro?" Zeptala se polohlasem, doufajíc, že jí ta usměvavá tvář nad ní odpoví.
Dívka nad ní protáhla svůj úsměv tak, jak vypadá úsměv člověka, který je tím nejšťastnějším na světě. Pak ji objala a položila svou hlavu na její hrudník. "Hin, chyběla jsi mi." Vzlykala a přitom se smála.
Takže je to skutečné. Konečně se probrala. Zvedla obě ruce a objala svou mladší sestřičku. Ani nevnímala bolest své nohy, kterou si před několika hodinami zlomila při pádu. Nevnímala nic jiného než štěstí, které ji zaplavilo, když po tak dlouhé době opět objala svou sestru. "Řekni, že jsi to ty! Že je to skutečné a není to je nějaký krásný sen, prosím." Slzy se jí spustili samy ani nevěděla kdy.
"Ne, jsem u tebe. Už je to dobré." Pomalu se začala uklidňovat. "Za chvíli pro nás přijdou a uzdraví tě. Budeš v pořádku."
"A..." Pokynula hlavou k Sasukemu. "Co on?"
Zavrtěla hlavou. "Neboj se všechny tři vás ošetří a budete v pořádku." Setřela si poslední nezbedné slzy. "Ani nevíš, jak jsem ráda, že jsi tady. Jak jsi se sem dostala? A, co on? Odkud je? A...? Víš, co? Jsi unavená, já se tě zeptám, až ti bude lépe. Hmp... Už jsou tu ostatní, tak já půjdu, oni už se o tebe postarají." Pousmála se a zvedla se z podřepu do stoje.

Dívala se za nimi ještě několik sekund, než jí úplně zmizeli v houští o několik desítek metrů dál. Pak se otočila k další skupince Elfů, kteří se snažili přivést k vědomí, jednoho z těch mladíků, kteří leželi poblíž Hinaty zcela nehybní. Toho s dlouhými vlasy už odnesli na ošetřovnu. Takže nakonec zbýval jen on. Černovlasý mladík, který jí přišel až neuvěřitelně povědomí. Ale odkud ho jen znala?
Konečně se probral. Tedy alespoň částečně a mžoural očima kolem sebe aby si přivykl na světlo. Vypadalo to, že po svých ale zjevně jít nemůže.
Jedna elfka mu chytla ruku těsně nad loktem a druhá s křiklavě oranžovými křídly udělala to samé. Třetí ho chytla za obě nohy a společně se pak vznesly do vzduchu.
Kývnutím naznačila, že cestu zpět najde sama a tak všechny tři i s jí povědomým neznámým odletěly směrem k městu. Sama se pak vydala, tím samým směrem, i s lukem vypůjčeným od Zaara v ruce, k městu.

Ošetřovna se nacházela v samém centru města stejně, jako královský palác. Jen o několik desítek metrů dál. Zvedla hlavu a pohlédla na mohutný kmen stromu ve kterém se nacházela nemocnice. S povzdechem došlápla na první schod. Pak na druhý a tak to šlo dál až konečně došla úplně nahoru, kde ležela její sestra.
Prošla hedvábným závěsem, který odděloval přijímací místnost od nemocničního sálu, kde leželi hospitalizovaní s lehkými zraněními.
Krom jednoho Elfa, který spal tu až na její sestru, neležel nikdo. Jak se ukázalo měla zlomenou lýtkovou kost na dvakrát a menší pohmožděniny, jinak byla překvapivě v pořádku.
Sedla si na stoličku vedle jejího lůžka a tiše naslouchala jejím výdechům a nádechům. Spala, protože byla po tak náročné cestě jistě unavená, ale to nevadilo. Promluví si s ním později, až si odpočine. Důležité bylo, že ji opět vidí. Byl to snad její nejšťastnější den v životě. Nachvíli se zamyslela, co bude až obě přijedou zpět domů. Její tři sestry byly doma. Tedy alespoň si to myslela. Také jí scházely. Všechny tři, stejně, jako jí chyběla Hinata a stejně tak jí scházela i její matka a otec. Ale při pomyšlení, že jakmile překročí práh královského paláce, tak se všichni začnou připravovat na zásnubní večírky, které jeí matka a otec plánovali už hodně dlouho, se jí udělalo nevolno. Na vdavky neměla ani pomyšlení. Vdát se za nějakého nafoukaného snoba, který stejně prahne jen po moci a slávě, jí nepřišlo zrovna dvakrát skvělé. Krom toho se na vdávání a přijmutí královské koruny, ani trochu necítila.
Z přemýšlení ji ale vytrhl zvuk, který naznačoval,, že něco těžkého dopadlo na podlahu. S vyjeknutím se otočila ke dveřím. Přiběhla k němu. S překvapením zjistila, že je to on.
"Zbláznil jsi se?" Zatřásla s ním. Naštěstí byl při vědomí.
Zakašlal. "Brácha?" Svraštil obočí, když nad sebou uviděl dívčí obličej? "Kdo jsi?" Byla mu povědomá, už ji někde viděl, ale kde?
"Proč neležíš?" Zeptala se místo odpovědi na jeho otázku.
"Kde jsou ostatní?" Zachrchlal.
Rozhlédla se kolem sebe, jestli není někdo z ošetřujících poblíž. "Ostatní? Myslíš mou sestru a toho dlouhovlasýho kluka, kterýho jsme našli asi deset metrů od tebe? Ti leží! Narozdíl od tebe!" Vyčetla mu jeho neposlušnost. "Pokus se nika nechodit. Dojdu pro někoho, kdo tě doraví zpět do tvé postele."
Chytil jí za ruku, když odcházela. "Nechci ležet! Vezmi mě na vzduch."
Otočila se a zavrtěla hlavou. "Nebuď blázen! Musíš ležet." A znovu se otočila k odchodu.
"Prosím." Na to, že byl značně zesláblý měl pevný stisk a nehodlal ji pustit, dokud mu nevyhoví.
Povzdechla si. "Ach, ty jsi neodbytný. Dobře, ale jen na chvíli. Pak se vrátíš do pokoje a budeš odpočívat." Sehla se, že mu pomůže vstát.
"To je dobrý." Zarazil ji. "To zvládnu sám." Zapřel se rukama o zem a pomalu se napřímil do stoje.
Dovedla ho tedy na menší trasu s jedním párem pletených křesel z něčeho, co připomínalo bambus. Posadila ho na jedno z nich a sama se pak usadila do křesla vedle něj. "Lepší?"
"Hm." Zamumlal a hleděl bez výrazu na město před sebou.
"Ty..." Začala, ale nějak zapomněla, co vlastně chtěla říct.
Otočil k ní hlavu a čekal, co z ní vypadne. "Jo?"
Jen zavrtěla hlavou. "Vlastně nic."
"Víš, přijdeš mi nějak povědomá. Ty nepatříš, k těmhle..." Pokynul hlavou k městu. "Špičatejm uším. Mám pocit, že jsem tě už někde viděl."
Hrklo v ní. Takže se nakonec odněkud známe? "Evidentně se odněkud známe. Abych řekla pravdu, někde jsem tě určitě viděla jen si..."
"Nemůžeš vzpomenout?" Zasmál se. "Ani já ne."
Připadalo jí, že ho něco trápí. Sice se zasmál, ale nebylo to upřímné. Skoro jako by se smál jen proto, že mu do smíchu vůbec nebylo.
"A tvoje sestra?"
Vytrhl ji z přemýšlení, takže sebou škubla, jako by do ní někdo drkl. "Jo! Em... Bude v pořádku. No a co tvůj bratr?"
Tvář mu poklesla smutkem. "Neji je v pohodě, ale Naruto, Sai, Shikamaru..." Odmlčel se. "Nevím, co přesně se stalo, jen ten... zatracený obr... Málem nás zabil a bůh ví, co se stalo s nimi."
Otevřela pusu dokořán. "Obr? Takže... Tohle vám udělal obr?"
Jen přikývl a podíval se jí zpříma do očí.
Možná v nich hledal útěchu, možná jen klid, který už pár dní postrádal. Ale jediné čeho tím docílil, bylo, že od něj odvrátila svou tvář. Dokonce se mu zdálo, že snad i studem. Bylo to to, co si myslel, že viděl? Opravdu se červenala? Zlehka pozvedl jeden koutek úst nahoru.
Když v tom se zvedla a začala nervózně přešlapovat na místě. "No já měla bych možná už jí, totiž... Trénuju... A musím dojít ještě za Hinatou a taky za Dinosem a... taky bych měla dojít pro někoho, kdo by tě dovedl zpět na pokoj a..." Na tvářích se jí vytvářel postupně červenější a červenější odstín.
"Takže se opravdu červená?" Pousmál se. "Pro nikoho chodit nemusíš. Dojdu tam sám."
"Hm... Tak já..." Ani to nestačila doříct a už seděla na zemi. Vrazila do jednoho z ošetřujících, který nesl podnos s léky a vlivem její nepozornosti, tak spadla na zem.
Její tváře doslova hořely. Nejraději by se studem zahrabala někam hluboko pod zem. Naposledy se na něj nervózně usmála, rychle vstala a vyletěla z terasy, jako stíhačka (poznámka autorky: "stíhačka" pouze slovní obrat, nic jiného mě nenapadlo, tak doufám, že to nevadí.)

To snad ne. Kolikrát se za dnešek ještě ztrapní, nejdříve na tréninku málem zastřelí kolemjdoucího Elfa, pak se po cestě na ošetřovnu málem přizabije před zraky ostatních a teď ještě ke všemu vrazí do hlavního ošetřujícího a to ještě ke všemu před ním. Rukama si chladila své hořící tváře a raději pomalu seběhla schody až dolů na ulici. Namířila si to rovnou k tréninkové mýtině, hodlala se tam vymlátit z trapasů až do poslední kapky jejích sil. Od rána už byla převlečená do tréninkového převleku, který tvořily: hnědé sandály, černé přiléhavé kraťásky, černé tílko, které bylo ale tak krátké, že vypadalo, jako vrchní spodní prádlo a široký hnědý pás kolem boků, ve kterém měla zastrkané všelijaké možné nože ve tvaru čtyřcípé hvězdy a podobně.

Zaar už na tréninkovém poli nebyl. Zřejmě ho přestalo bavit na ni čekat, a tak se nejspíš odebral domů. Postavila se tedy před velkou dřevěnou kládu zasazenou do země ovázanou tlustou vrstvou zelených listů.
Kláda sloužila k procvičování úderů a kopů, proto ty zelené listy. Aby tlumily náraz a tolik to nebolelo.
Udeřila do zeleného pěstí. Vyjekla tak, že to vypadalo, že si nejspíš zlomila ruku, ale nehodlala přestat jen proto, že to bolelo. Znovu udeřila pěstí do zelené vrstvy listů a pak jednou vykopla nohou.
Musela si z hlavy dostat všechno to trapné, co se jí dnes přihodilo. Taky byla pořádně naštvaná na Dinose, že už zase nebyl k zastižení, ostatně, jako vždy, po celou tu dobu, co tu byla, nebyl nikdy k zastižení.
Další úder a další, další...
Přemýšlela nad ním. Přišel jí povědomý. Dokonce i on sám říkal, že ji odněkud zná. Museli se někde setkat. Znali se, ale přišlo jí, že z ne moc příjemné situace.

Musel nad ní stále přemýšlet. Zaujala ho. Její zelené oči. Růžové vlasy, jako nikdo na světě nemá. A její roztomilé chování, když je v rozpacích. Zaujala ho dokonce víc než si myslel. Jen během tak krátké chvíle, co se znali. Vlastně se znali o něco déle. No znali, setkali se. Když ji prvně viděl, tak byla... Musel se tomu zasmát, ale potichu aby nevzbudil ostatní na pokoji - vlastně v tom velkém pokoji, kde leželo nejméně sto těch zvláštních bytostí, Elfů, a pak také jeho bratr. Svýma černýma očima doslova propaloval strop, jak moc se nudil. Musel se nutit, aby na ni nemusel myslet. Nešlo to. Chvíli přemýšlel, jestli by bylo dobré říct jí odkud se znají, ale pak ten návrh raději zavrhl. Určitě by byla naštvaná.
Zavřel oči a představil si, jak se asi zlobí. Vypadala by stejně tak roztomile, když se červená? To netušil. Vlastně už ani netušil, že existuje, jelikož se poddal spánku, který na něj právě doléhal.



Opět se omlouvám, že to tady takhle sekám, ale okolnosti mě k tomu bohužel donutily. Jedu k taťkovi a jedeme kempovat, na celý týden, takže se omlouvám, ale za celý týden, pravděpodobně nic nepřidám, tak se ještě jednou omlouvám, ale o to víc se těším, až se vrátím a konečně napíšu další část a snad přidám nějaké ty slíbené obrázky. Každopádně moc děkuji, že sem pořád chodíte a já padám balit. Hezký prázdninový týden.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Avatarjake Avatarjake | 6. srpna 2010 v 18:09 | Reagovat

Super, jako vždy. :-D

2 Akineko-chan lowing SB Akineko-chan lowing SB | Web | 6. srpna 2010 v 18:16 | Reagovat

kawaiiiiiiiiiiiiiiiiiiii ...xD...uzasneeeeeeeeeeeee :-D

3 mia mia | 6. srpna 2010 v 19:58 | Reagovat

sugoiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii :-D  :-D  :-D

4 ♥ Nikinka tvé lovík SB ♥ ♥ Nikinka tvé lovík SB ♥ | E-mail | Web | 24. srpna 2010 v 15:54 | Reagovat

Ahojík mé lovík SB :-) Můj blog je sice pozastavenej až do soboty ,ale já jsem přijela dřív :-) takže jsem tu :-) jinak dobrý článek :-) a jak se máš ? co děláš ? co prázdiny ? jak sis je užil/a ?? a co jinak ?  no a škola už zachvilku bude to je oprus .. No a jinak na mém blogu bude článek tak se pak jukni :-) No nic tak já jdu psát dalším lidičkám :o) tak pp :-)

PS : obíhám .. tvé lovík SB Nikinka

5 Akineko-chan Akineko-chan | Web | 26. srpna 2010 v 22:36 | Reagovat

newadi.... :-D

6 ♥ Nikinka tvé lovík SB ♥ ♥ Nikinka tvé lovík SB ♥ | E-mail | Web | 29. srpna 2010 v 21:54 | Reagovat

Ahojík mé lovík SB... Prosím hlásla by jsi mi zde :

http://blogsuperkamosek.blog.cz/1008/sonb-1-kolo

Jsem tam jako Nikinka .. Jinak Sb klidně ti to oplatím :) jinak jak se máš  ? codšláš ??

PS :  obíhám   .... Nikinka

7 ♥ Nikinka tvé lovík SB ♥ ♥ Nikinka tvé lovík SB ♥ | E-mail | Web | 11. září 2010 v 22:56 | Reagovat

Ahojík mé lovík SB .. n blogu mám oznámení že je pozastaveno tak si ho prosím přečti a nemaž si mě z SB !!A Jinak dobrý článek ... A jakse máš ? CO Děláš ? já obíhám a pak už nebudu chodit na blog jen o víkendech ... No co se dá dělat škola.. No a tak zatím ahoj :)

PS: obíhám

.... Nikinka ....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama