Sunset Sons - Somewhere Maybe
Mumfor&Sons - Ditmas
Phillip Phillips - Wicked Game

Crazy Princesses From Konoha 6 - Setkání 1/3

3. srpna 2010 v 18:47 | Ráďuše |  Crazy Princesses From Konoha
Očima přejela místnost osvětlenou matným světlem, které vyzařovalo z mohutné louče připevněné na zdi. Dlaněmi se opřela o bahnitou zem. Nejprve se rozhlédla kolem sebe, až pak jí došlo, co se vlastně stalo. Starostlivě začala hledat jakýkoliv náznak toho, že je tu kromě ní ještě někdo další.
V tom se ozvalo tiché zachraptění. "Hinato..."
Ten hlas by poznala snad všude. "Naruto?" Rychle se po všech čtyřech doplazila k téměř bezvládnému tělu. "Jsi v pořádku?" Opatrně mu přiložila dlaň na čelo. "Celý hoříš!" Vykřikla.
"Šššš, tiše... Mohl by nás slyšet." Řekl tiše a sevřel její třesoucí se ruku. "To by nebylo dobré."
Byla ráda, že je v pořádku, ale ta teplota jí dělala velké starosti. Mohlo by to být ještě horší. Zvláště, když ležel na tak studené zemi. "Není dobré, když ležíš na té zemi. Můžeš vstát?"
Pousmál se. "Vstát, to nevím... Ale sednout by jsem si snad mohl."
Pomohla mu do sedu a opřela se vedle něj o velký balvan. Nebylo to o nic lepší, ale v situaci, ve které se právě nacházeli, by nemohlo být nic lepší, jen horší. Ledaže by se naskytla příležitost k útoku. Ale to bylo naprosto nemožné.
"Ostatní jsou v pořádku?" Zeptal se.

"To nevím." Nechala jeho hlavu klesnout na své rameno. "Dopadne to dobře. Neměj starosti. Něco už vymyslíme." Chlácholila ho konejšivými slovy a zároveň přesvědčovala samu sebe, že to dopadne tak, jak říká.
Pohladil ji po ruce, kterou si nervózně přejížděla po koleni. "Snad máš pravdu." Zavřel oči a snažil se nemyslet na to, co by se ještě mohlo stát.

"Vstávat!" Dinos roztáhl závěs a vpustil tak do místnosti ranní sluneční paprsky.
Přetáhla si jemnou přikrývku přes hlavu. "Um, ještě chvíli..." Zamumlala. "Jen malou chvilku..."
"Haha," Zasmál se. Uchopil přikrývku do rukou, "To určitě." a strhl jí na zem. "Tady se vstává brzy."
Promnula si oči. "Ahgrrr, u vás možná, ale u nás ne." Plácla sebou do houpací sítě s tím, že si chvilku poleží.
"Cssk, ... Tak, uvidíme se dole!" Zkroutil nad tím hlavou a prošel za závěs.
Najednou bylo ticho. Takže už byl nejspíš dole. "Ách jó..." Protáhla se. "Dobře, když jinak nedáš." Opřela se o okraj sítě...
"Ah zatraceně!" Mnula si čelo. "Vážně tu nemají normální postele?" Nafoukla tváře, takže její jinak jemný a hubený obličej vypadal, jako nafouklá žába. Rozhlédla se po pokoji, kde by mohla mít své věci, ale místo nich našla jen hedvábnou tuniku v bílé barvě, sandály, které vpředu na špičce oddělovaly palec od ostatních prstů malou šňůrkou z kůže, která pak byla upevněna dalšími proužky z boku sandálů a další pruhy černé látky se omotávaly kolem lýtka nahoru, zelený pás, aby tunika držela, tak jak má. Oblékla se tedy do toho, co jí tu zřejmě připravil Dinos a sešla dolů po schodech do velké místnosti, kde na ni už čekal Dinos společně s jedním postarším, vysokým Elfem.
"Tak jsi přeci jen vstala?" Pousmál se, když ji uviděl stát na nejspodnějším schodu do místnosti. "To je Zaar." Pokynul rukou k Elfovi vedle sebe. Ten se jen uklonil a dál stál, jako socha. "Tvůj učitel."
Nechápavě na něj pohlédla. "Můj co?"
"Učitel." Odpověděl místo Dinose Zaar.
"Vím, co je to učitel." Odsekla. "Jen nechápu, co by mě asi tak mohl učit. Nemám zájem se něco učit. Vím toho dost." Založila si ruce na prsou a nafoukla tváře.
"Myslím, že se ti to bude  líbit. Navíc, budeš to potřebovat." Dinos k ní přistoupil.
I přes to, že stála na prvním schodu, byla stále menší než Dinos. Koutkem oka si všimla jeho špičatých uší. Neustále s nimi hýbal nahoru a dolů. Nejspíš proto, že byl z něčeho podrážděný.
Upřel na ni své smaragdově zelené oči a prosebný pohled - prosím-nevyváděj-hlouposti-a-chovej-se-slušně.
Nechala ruce spadnout podél těla a poraženě svěsila hlavu. "Dobře, dobře,... Jak chceš. Jen stejně nechápu, co bych se měla učit."
Hodil po ní znovu ten svůj prosebný pohled.
"Vždyť už mlčím." Sestoupila ze schodu dolů, takže teď byla nejméně o hlavu a půl menší než Dinos a postavila se vedle Zaara. Pohlédla na něj, jako by si chtěla spočítat, kolik centimetrů jí asi chybí do jeho výšky.
"Pojďte prosím za mnou výsosti." Probodal ji svýma jantarovýma očima. Pak se o točil směrem k východu a zamířil ven.
Dělal pořádně dlouhé kroky, takže mu normální chůzí nestačila a musela za ním, co chvíli popoběhnout.
Když se zastavil, stáli už na velké mýtině, kde bylo spoustu dalších Elfů a Víl a vypadalo to, že se trénují v boji.
"Zde se budete učit boji. Myslím, že dnes postačí, když budete jen sledovat ostatní. S učením začneme až zítra. Dinos vás sem přivede hned, jakmile si odpočinete z předešlého dne." Promluvil pak a pokynul jí aby se posadila.
Uvelebila se tedy ve stínu jednoho ze stromů podél mýtiny a sledovala dění před sebou. Zaar poodešel o kus dál k jedné světlovlasé dívce, které se snažila zasáhnout střed terče. Jenže stěží trefila terč vzdálený asi dvacet metrů od ní.
Celý den strávila tím, že sledovala snad stovku Elfů a Víl, jak se učí boji. Pro ni vlastně nebyl boj nic zajímavého, takže byla nakonec ráda, že si mohla po tak dlouhém dni odpočinout spánkem.

Vlastně ani netušila, jak je možné, že dokázali uniknout a schovat se v lesích. Obr naštěstí spal, když se pokusili o útěk prasklinou v jeskyni, kterou dovnitř pronikalo měsíční světlo, takže byl útěk mnohem snazší než předpokládali.
Byla noc. Kam šlape viděla jen díky chladnému měsíčnímu světlu, ale byla tak vyčerpaná, že každou chvíli škobrtla. Kdyby ji nedržel za loket zřejmě by už byla na zemi. Už dlouho běželi lesem bez jakéhokoliv cíle jen se záměrem skrýt se obrovi někde ve tmě mezi stromy.
Ostatní běželi vedle nich se stejným odhodláním zmizet z obrova dosahu, ale stejně tak i se stejným vyčerpáním, jako ona. Nikdy by si ani za nic na světě nepomyslela, že by mohl existovat obr a natož jiná nadpřirozená stvoření. Ale za posledních pár hodin strávených v jeskyni se přesvědčila o samém opaku. Jen tak tak vyvázli a jisté smrti unikli jen o vlásek.
Cítila, že ji nohy, co nevidět zradí a s dechem na tom nebyla o nic lépe. Když konečně zastavili, samým vyčerpáním se zhroutila na zem a lapala po dechu. Tělo ji bolelo tak, jako snad ještě nikdy. Stěží popadala dech.
Kdosi ji vzal do náruče a nechal její hlavu spadnout jemu na hrudník. "V pořádku?" Optal se Naruto, jak zjistila, když zvedla víčka, aby se porozhlédla kolem.
I když byla tma a jeho obličej byl zahalen do hávu černé noci, stejně si byla jistá, že je to on. Jeho hlas si pamatovala snad od první chvíle, kdy ho slyšela. Uklidňoval ji.
"Myslím, že to bude dobré. Jen jsem..." Dlouze zívla. "Hrozně unavená."
Pohladil jí po tváři. "Odpočiň si. Budeme dávat pozor, kdyby se něco dělo." A zandal jí za ucho jeden neposedný pramínek, který jí spadl do tváře.
Ani nestačila nic říct a už sklápěla víčka. Usnula...
Ráno ji však nečekalo moc příjemné probuzení.
"Probuď se! Rychle!" Naruto s ní třásl, jak nejvíce to šlo. Konečně se probrala.
Neměla ani čas se zeptat, co se vlastně děje a už ji táhl za ruku a volal na ni, ať běží, jako o život. Pak za sebou uslyšela praskot větví a už věděla, proč takový povyk.
Obr nejspíš zjistil, že upláchli a rozzuřeně teď běhal po lese, hledal svou kořist a nemilosrdně ničil, co mu přišlo do cesty.
Myslela, že mu v noci utekli, ale jak se ukázalo, obr nebyl zřejmě vůbec hloupý. V tom uslyšela, jak něco velkého letí vzduchem. Ohlédla se za sebe. S výkřikem pustila jeho ruku a strčila ho stranou. Jen tak tak vedle nich dopadl kmen stromu, čerstvě vyrvaný ze země. Rychle se zvedli a rozutekli se rychle pryč, každý na jinou stranu, jelikož se jejich směrem blížil další kus obrovitého stromu. Viděla asi metr před sebou Sasukeho a Nejiho, jak se ze všech sil snaží zmizet z obrova dohledu. Nebyl čas se otáčet, jelikož jí obr šlapal téměř na paty, ale strach o Naruta ji nakonec přiměl se otočit. Jak se ukázalo, byla to ta největší chyba jakou mohla udělat. Zakopla o mohutný kořen stromu a spadla přímo do měkkého mechu.
"Hinato!" Sasuke se k ní sklouzl po boku a strhl ji tak na stranu před letícím drnem trávy a hlíny, který se utrhl z jednoho kořene, který obr zvedl nad hlavu a máchl s ním, jak kdyby odháněl gigantické mouchy ještě větší plácačkou.
Než se stačila vyškrábat na nohy, už ji Sasuke zvedal ze země a s ní v náruči se rozeběhl pryč od obra. Pevně přivřela víčka k sobě a co nejusilovněji si přála, aby už mohla být někde jinde, kdekoli, hlavně aby to skončilo. Pak už jen cítila, jak se Sasuke prohnul v zádech a jak oba dopadli na zem.
Najednou se všude rozhostilo ticho. Že by došlo na nejhorší a ona je... Je snad skutečně... Mrtvá? Bála se otevřít oči. Ze strachu, že uvidí jen tmu a zjistí, že už přestala existovat. "Au!" Slyšela sama sebe vykřiknout, když se snažila pohnout. Neuvěřitelně jí bolela noha. Skoro, jako by jí někdo nohu přepůlil vedví. Ale to mohlo znamenat jen jedno.
Otevřela tedy oči jen na malé škvírky. První, co uviděla byla hlína, do které měla zabořenou tvář a dlouhá tráva, která se vlivem větru zlehka kývala ve svém zeleném spánku. Skusila tedy zvednou obličej a poohlédnout se okolo sebe. Brzy přišla no to proč ji noha tak bolí. Jak na ni Sasuke dopadl a její noha dopadla na velký kámen zasazený do země, tak se pochroumala a byla teď nateklá a namodralá s odstíny fialové a nachově rudé. Sasuke! Blesklo jí hlavou a hned na to i... "Naruto!" Vykřikla a vší silou se zapřela do rukou aby se nadzvedla. Rychle přelétla očima prostor kolem sebe. A v tom uviděla bezvládně ležící tělo Sasukeho asi dva metry napravo od ní. Hrudník se mu jen stěží zvedal, jak zjistila pouhým pohledem. Prozatím byl v pořádku.
"Sasuke!" Vykřikla a samým zoufalstvím jí vyhrkly slzy. "No tak! Vzbuď se!" Nemohla se ani pohnout. Nezbylo jí tedy nic jiného než volat o pomoc a doufat, že se někdo ozve. "Haló! Prosím, je tu někdo?" ... "Pomoc!"



Promiňte, že to tady musím useknout, ale jinak to nejde, jedu k babičce, tak si užijte první část ze tří: Crazy Princesses From Conoha  - Setkání.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mia mia | 3. srpna 2010 v 19:41 | Reagovat

kawai pokračkoooooo :-D  :-D

2 Akineko-chan Akineko-chan | Web | 3. srpna 2010 v 20:39 | Reagovat

kawaiiiiiiiiiiiiiiiii...cute....pokracko onegai...XD

3 KlarSha KlarSha | Web | 11. března 2011 v 18:49 | Reagovat

kawaiiiii moci povedený :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama