Sunset Sons - Somewhere Maybe
Mumfor&Sons - Ditmas
Phillip Phillips - Wicked Game

Don´t Cry Baby - Pro Hinatusku

31. března 2010 v 20:55 | RJblogis |  Příběhy na přání
Trvalo mi to sice pár světelnejch let, ale je to tady, tak doufám, že to alespoň bude stát za to. No já radši píšu ať to stihnu. Tak si počti.

Možná to byla posedlost, možná jen touha, co ji k tomu vedla. Možná, že... i něco jiného? Každopádně to udělala. Ale teď věděla, že to byla hloupost. Ta největší hloupost, jakou kdy mohla udělat. Byli kamarádi, všechno bylo tak krásné a ona to teď zkazí tím dopisem, který mu nechala ležet na lavici. Do očí s mu to bála říct a teď si za ten posměch od každého na koho se jen podívá může jen a jen sama.

Co si od toho slibovala? Byli spolu jen přátelé a nic víc. Co si od toho vlastně slibovala? Že by jí snad...? Zavrtěla hlavou a opřela se o stěnu ve školních šatnách.
Akorát si teď zadělala na pořádný trapas a přitom chtěla jen dát najevo své city. City k němu. Kdyby alespoň nebylo té jedné zákeřné Karin, celá škola by teď nepukala smíchy ve švech.
Zakryla si dlaněmi oči a nahlas vzdychla. "To je tak ponižující a tak moc to bolí. Proč jsem se jen nemohla narodit někde, hodně-hodně daleko od něj? Všechno by bylo mnohem snažší." V hlavě se jí míhaly šklebící se tváře jejích spolužáků a hlavně ta jedna. Tvář s brýlemi a rudými vlasy, jako oheň - Karin.
Karin byla odjakživa zdrojem jejích nekončících problémů, nikdy jí nedala pokoj a chovala se k ní, jako ke kusu hadru. Vlastně jí ani neměla moc ráda, jen se snažila s ní vyjít, jenže to bylo prakticky nemožné a v nadlidských silách.
Nejvíce jí ale trápil on. Choval se k ní tak mile a přívětivě. A ona hloupoučká, ubohá holčička si myslela, že je do ní také zamilovaný.

"Ahoj Sasí!" Vypískla rudovláska a zamávala nad hlavou bílým papírem. Přicupitala k němu "Takže už víš, co ti ta řůžová trapka napsala?" a začala číst slova na papíru, který držela v ruce. "Ha, já prostě nechápu, co si to ta blbka myslí." Smála se, když dočetla poslední slova.
"Karin?"
"Ano... Sasí?" Zamrkala a našpulila své plné rtíky očekávajíc nějakou chválu.
Vytrhl jí papír z rukou "Jsi ubohá." a nechal ji tam stát, tak jak zůstala. Nebylo třeba plýtvat slovy s Karin, když teď hledal člověka, vlastně dívku, se kterou si toho musel říct mnohem víc.

"Chm, já jsem takový idiot. Jsem taková blbka, že to snad není ani možné." Vzlykala a horké slzy se jí kutálely po tvářích. "Brečím tady jako nějaká ubohá chudinka, ale co jiného vlastně jsem. Já jsem ubohá a trapná a on..."
"... tak hloupý." Dokončil za ni kdosi větu. Zvedla hlavu a její uplakané smaragdy se setkaly s okouzlujícím onyxem.
"Nechtěla jsem říct hloupý." Vyhrkla hned.
Přiložil jí ukazováček ke rtům. "Šššš."
Ucukla a zády se opřela o zeď. Jak dlouho tu byl a kolik toho vlastně slyšel. Nejraději by odsud zmizela. Panikařila z jeho upřeného pohledu a to ji nutilo vytratit se odtamtud co nejrychleji.
"Prosím, počkej." Jemně jí chytil za zápěstí a otočil ji proti sobě. "Sakuro,"
Srdce jí bušilo, jako o závod, když vyslovil její jméno.
"to jsem nechtěl." Konečky prstů setřel horké slzy, které se jí stále kutálely po tvářích. "Ani nevíš, jak moc mě ničí, když tě vidím plakat a k tomu všemu kvůli mně."
"Omlouvám se." Hlesla a upřela pohled kamsi na kamennou podlahu.
"Ty se nemáš za co omlouvat, to já bych se měl plazit po kolenou a žádat o odpuštění."
"Nechci tě nějak zatěžovat svými problémy..."
Zavrtěl hlavou. "Pořád si dáváš za něco za vinnu, i když moc dobře víš, že to tvoje vinna není maličká." Pohladil ji po tváři a usmál se.
Kdyby se zády neopírala o zeď nejspíš by se skácela na zem, jako domeček z karet, hned jak do něj někdo jen trochu foukne.
Pak mu úsměv zmizel z tváře. "My už nemůžeme být přátelé. Zamiloval jsem se."
Měla pocit, že jí muselo puknout srdce. Jako kdyby do něj někdo střelil šíp. Nedokázala to. Bylo jí do pláče už zase. Dokázala vůbec něco jiného, než brečet?
"Do tebe." Zašeptal a políbil ji. "Nedokázal bych být tvým kamarádem a dívat se na to, že jsi středem zájmu jiných namachrovaných frajírků." řekl polohlasně. " Chtěl bych být i něco víc než jen tvůj hloupý kamarád Sakuro."
"Sa...suke... Já..." Co měla říct. Jen mu němě hleděla do očí s bušícím srdcem se utápěla v té temnotě, která v nich panovala. A najednou slova nebyla zapotřebí. Natáhla se k němu a políbila ho na jeho neuvěřitelně jemné rty.
"Věřím Ti." Zašeptala mu do ucha a pevně ho objala kolem krku.
Lehce se pousmál. "Miluji Tě Sakuro, jako nikoho na světě."
"I já tebe Sasuke."


Snad se to dalo číst. Já jdu spát, zítra jedeme na běžky a já se šíleně těším hihi. Tak dobrou noc a komnentíky XD Díky
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Koizumi Michiyo Koizumi Michiyo | Web | 31. března 2010 v 21:10 | Reagovat

Kawaaaaaaaaaaaaaaaii!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! :-D

2 nanachan nanachan | Web | 31. března 2010 v 22:08 | Reagovat

uzasneeeeeeeeeeeeeeeeeeee :-D

3 Akineko-chan Akineko-chan | Web | 31. března 2010 v 22:10 | Reagovat

Kawaiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii.....To bolo ze upa krááááááááááásne XD :-D  :-D  :-D a zlateeeeeeeeeeeeeeee :-D  :-D  :-D

4 Hinatuška eSBénko Hinatuška eSBénko | Web | 2. dubna 2010 v 11:01 | Reagovat

Děkujíííí moc hezu

5 Mitsuki  ^_^  ♥AFF♥ Mitsuki ^_^ ♥AFF♥ | Web | 3. dubna 2010 v 13:26 | Reagovat

krááááása =)

6 mia mia | 13. dubna 2010 v 19:34 | Reagovat

kraaaaaaaaaaaaaaaaaaasa :-D  :-D pokračkooooooooooo

7 Ráďuše Ráďuše | E-mail | Web | 14. dubna 2010 v 19:52 | Reagovat

[6]: pokráčko? no nevím, tohle měla být jednorázovka XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama