Sunset Sons - Somewhere Maybe
Mumfor&Sons - Ditmas
Phillip Phillips - Wicked Game

Comes From a Dreams - The Boy Of picture

1. února 2010 v 15:57 | RJblogis |  Na díly
Po děsně dlouhé době opět přidávám jednodílek. Není to sice Crazy Princesses From Konoha, jak jsem slibovala, ale dávám si na tom záležet, navíc to má být extra dlouhé, tak se nechtě překvapit. Po víkendu to snad už přidám. Ještě uvidím, ale teď k následující povídce. Jak víte jsem zapřísáhlá milovnice páru Sasuke a Sakura, takže další jednodílek je napsaný na tento pár. Jednodílek, to slovo to zase až tak moc nevystihuje to, co budu psát. Bude to sice jednodílek, ale tak nějak na části. No uvidíte sami. Snad se vám to bude líbit. Jo a ještě něco, dole pod článkem je anketa, tak hlasujte! Tak moc děkuji za strpení a teď už se můžete ponořit do čtení.
Ráďuše


Sny přicházejí a odcházejí, jako se léto střídá s podzimem, ten zase se zimou a ta se mění v jaro. Někdy jsou ale tak živé, že se stávají skutečností.

Bylo mi tenkrát čerstvě šestnáct a stěhovali jsme se s babičkou do malého města na severu Japonska, jménem Konoha. Babička si našla práci, jako masérka, a tak rozhodla, že se tam přestěhujeme.
Když jsem poprvé spatřila staré oprýskané domy a liduprázdné ulice, chtělo se mi zpět do Tokia. V Tokiu jsem se cítila v bezpečí, navíc jsem tam měla kamarády a zbytek rodiny. Ale tady to bylo jiné. To ticho, hustá mlha a neuvěřitelně strašidelné okolní lesy, mi naháněli husí kůži. Když mi babička oznámila, že se stěhujeme na venkov, měla jsem radost. Chtěla jsem poznat nové přátele, ale ze všeho nejvíce jsem se těšila na čerstvý vzduch a klid.
Klid tu byl, ale problém byl, že až moc velký.
Můj první den ve škole byl zvláštní. Koneckonců, co na tomhle městě nebylo zvláštní. Na chodbách panovalo neuvěřitelné ticho a výuka připomínala spíše poslední rozloučení s nebožtíkem. Všichni byli takoví zamlklí a nikomu nebylo do smíchu. Jediný, kdo byl pro změnu až nad míru výřečný byla Ino. Nebyla, jako ostatní. Byla zkrátka jiná.
Popadla jsem školní kabelu a přehodila si ji přes rameno. V domě panovalo neuvěřitelné ticho. Už jsem si zvykla, že babička chodila brzy ráno do práce a vracela se pozdě večer, ale někdy mi bylo až neuvěřitelně smutno. Zamkla jsem za sebou dveře a pokračovala po kamenné zahradní cestičce dál na hlavní ulici.
Zrovna když jsem procházela kolem stánku se zeleninou jsem dostala pocit, že mě někdo pozoruje. Otočila jsem se, ale za mnou stál jen prodavač zeleniny s legrační čapkou na hlavě. Pokrčila jsem rameny a pokračovala v cestě.
Škola byla až na samém konci města, hned pod kopcem zvaným Dark-Green Hill a cesta k ní byla jen občasně lemovaná alejí červených javorů.
Kroky. Najednou jsem uslyšela kroky. Tep se mi zrychlil a srdce mi začalo tlouct, jako o závod. Otočila jsem se abych se přesvědčila, že tam nic není a jen si to namlouvám. Nic tam nebylo.
Od té doby, co jsme se sem nastěhovali, mě přepadala až panická úzkost a nemohla jsem se zbavit pocitu, že mě cosi pozoruje.
Raději jsem se otočila a přidala na tempu mé chůze.
Snad ještě nikdy jsem tak ráda nezavítala do školních prostor tady v Konoze. Ale ani v mé školní lavici mě pocit, že na mě cosi ulpívá očima, neopustil.

Krátce před poslední vyučovací hodinou se spustil hustý liják a mlha byla ta tam. Vždy když tu byla mlha schylovalo se k dešti.
Když jsem hleděla nepřítomně z okna, na krátký okamžik, jako by něco nebo spíš někdo seděl v korunách prostorného Jinanu a díval se přímo na mě. Byl to jen malý okamžik a jediné, co mi z něj zbylo, byla černo-modrá šmouha a kymácející se větev.

Musela jsem to udělat takhle krátké - snad nevadí, ale v poslední době nemám zrovna moc času. No každopádně moc ráda tu uvidím, nějaké komentáře.
Ráďuše
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Akineko-chan Akineko-chan | Web | 1. února 2010 v 17:28 | Reagovat

kawaii  :-D

2 Koizumi Michiyo Koizumi Michiyo | Web | 1. února 2010 v 21:25 | Reagovat

To je senzaaaaaaaaaaaaaaaaaa!!!!!!!!!!!!!!!!! :-D

3 mia mia | 2. února 2010 v 9:42 | Reagovat

pokračkoooooooo :-D  :-D

4 saya14 saya14 | E-mail | 3. února 2010 v 14:38 | Reagovat

supeeer :-D rychlo daleej :-D

5 Ino Ino | Web | 4. února 2010 v 20:52 | Reagovat

juuuuuu moci hezkýýý  :-)  :-)

6 Ája...Sb, co tě mocinky, moc Lowiskuje Ája...Sb, co tě mocinky, moc Lowiskuje | Web | 15. února 2010 v 18:35 | Reagovat

Já už jsem si tohle četla asi před 12 dni, jenže mi nešel napsat komentář grrrr(se mi stává často XD) ale ještě si pamatuju, že to bylo skvělé a že mi to připomínalo mé rané dětství :-)

7 Mitsuki ^_^ Mitsuki ^_^ | Web | 22. února 2010 v 15:06 | Reagovat

Supeeeer  :-) rychle dalšííííí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama