Sunset Sons - Somewhere Maybe
Mumfor&Sons - Ditmas
Phillip Phillips - Wicked Game

Magic Twins - 3

7. listopadu 2009 v 10:26 | RJblogis |  Na díly
Dlouho jsem nepřidala další dílek. No příště bude snad trochu míň nuda, tenhle dílek mi přijde takovej nezajímavej.

Magic Twins - 3


"Tak jsme tu strašpytle!" Vražedně se na něj podívám a střetnu se s jeho černýma, uhlovýma očima. Jde z nich vyčíst tak trochu posměch, ale i něco zvláštního a tajemného, skoro až nebezpečného. Raději stočím pohled na asfaltovou silnici. Vystoupám nahoru po schodech a otevřu dveře. Naproti mě stojí Lis a vřískne. "Sasí!" Proletí kolem mě jako střela a zavěsí se Uchihovi kolem krku. Lis vypadá jako zdrogovaná, a tváří se jako šíleně zamilovaná puberťačka. Za to Uchiha nevypadá třikrát zamilovaně nebo šťastně. Vyšle ke mně prosebný pohled a já se jen zašklebím. Stočím svůj pohled ke schodišti a vystoupám po něm nahoru do mého pokoje. Bezva Charlie v pokoji není, tak mám teď chvilku klidu. Plácnu sebou do postele a vyhrabu z tašky malou černou knížku. Sice už jí mám přečtenou nejméně pětkrát, ale co, nějak se zabavit musím, navíc mě to baví číst neustále dokola. Nejlepší na tom všem je, že každý příběh je napsaný podle skutečných událostí. Zrovna čtu kapitolu s názvem......... Co to je? Nějaký ručně psaný dopis psaný přímo v mé knize? A je určený pro mě, jak tu stojí. Rychle vzkaz přelétnu očima.
"Sakuro Haruno, toto je velmi důležitá důležitá zpráva určená jen tobě. V žádném případě nezavírej knihu nebo neobracej stránku, dokud si nepřečteš celou zprávu, jinak celý vzkaz zmizí. Jsi dcera vzácných a vážených čarodějů z klanu Haruno a o tvou přízeň usilují temné síly. Jsi jediná, kdo může ochránit naší zemi před silami temné magie, jako jediná dědička klanu Haruno. Měj se na pozoru, protože nepřítel je na každém kroku a čeká na vhodnou chvíli."
Zamžourám očima a knížku omylem zavřu. Rychle se vzpamatuji a rozevřu knihu na té samé straně, ale nic tam nestojí. Zřejmě to byl nějaký optický klam. V tom vstoupí do pokoje Charlie oblečená někam na párty.
"Saky jdeš taky?" Rychle se přehrabuje ve své kosmetické taštičce. Vytáhne průhledný lesk na rty a napatlá si ho na své jemně vykrojené rtíky.
"A kam?"
"Na jednu party tady v kempu."
"Ah na to já nejsem."
"Pojď bude legrace." Prosí a uloží lesk zpět do taštičky s ostatním kosmetickým harampádím.
"Nějak se mi nechce."
"No tak jen na chvilku."
"Tak jo." Řeknu. "Pak tam za vámi přijdu." Stejně si v duchu říkám, že tam nepůjdu a říkám to jen kvůli tomu aby odešla.
"Tak výborně." Zavýskne a odejde pryč. Konečně klid. Knihu odložím na polštář. Už nemám chuť si číst. Ten vzkaz mě vcelku rozhodil. Posadím se. Něco mě nutí uvažovat nad tou party, ale vůbec se mi tam nechce. Všichni už odešli a bylo by trapný teď za nima přiběhnout a jít s nimi. Sedím tam asi tak deset minut, když mě něco donutí vstát a odejít z pokoje dolů. Rozhodnu se jít na tu party a zkusím se trochu bavit.
Vyjdu ven z chaty a zavřu za sebou dveře. Ruce zabořím do kapes své mikiny a vykročím. Projdu celým kempem až si uvědomím, že vlastně ani nevím, kde ta party je. Zamrazí mě po celém těle, když si všimnu, že jsem na samém konci kempu na příjezdové silnici, kde nesvítí ani jedna jediná lampa. Otočím se zpět k odchodu, ale......
"Konečně!" Pronese chladný hlas. A mě zkoprní nohy strachem. Tvář mi ovane chladný závan větru a přede mnou se objeví postava zahalená až na zem dlouhým pláštěm.
Málem se mi zastaví dech. Je to jen iluze. Je to jen můj výmysl. Nabádám se v duchu, ale jakmile se mě ta věc dotkne, skutečnost mě vyvede z omylu. Zpanikařím a začnu ječet. "Ááááááá......" Utíkám, co mi nohy stačí, ale neuběhnu ani pět metrů. Ta věc mě popadne za rameno a já spadnu na zem. "Au." Zvedá mě to ze země a chladným skřehotavým hlasem se to směje. "Nemůžeš mi utéct." Použiji své doposud nehybné nohy a ruce a začnu to stvoření kopat a mlátit. Jen se to směje, ale je vidět, že už mu dělá větší problém mě udržet. Konečně se podařilo. Jsem volné a dám se znovu do běhu. Ježe ta stvůra je snad nadpřirozeně rychlá nebo co. Strhne mě na vozovku a svalí se na mě.Snažím se tomu vykroutit, ale je to moc silné. Vidím světla auta a slyším, jak ta stvůra něco zaříkává. "Sasuke!!!!!!" Zakřičím, ale vím, že mi tady nic nepomůže a zvláště on, který se teď někde baví s přáteli. Z ničeho nic ze mě tu stvůru něco srazí a mě něco strhne přes okraj vozovky.
Auto projelo kolem. Ohlédnu se po stvůře a uvidím Hinatu s Ino, jak do něčeho hážou nějaké světlo. Co to má znamenat? Pohlédnu na osobu prudce oddechujíc vedle mě.
"Sasuke?" Pohlédne na mě a střetne své oči s těmi mými. "Co...? Jak....?"
"Pšt. Na nic se neptej, dozvíš se to později, ale teď bychom měli jít." Pohlédl směrem k Hinatě a Ino. "Ino? Jste v pořádku?" Zavolá na ně.
"Jo Sasuke. Pohoda, jako vždy."
Nechápu, co myslel tím, že musíme jít a na nic se neptej, dozvíš se to. "Kam?" Zeptám se ustrašeně.
Ino s Hinatou k nám přistoupí. "Ona nic neví?" Otáže se Hinata.
"Jo ví, ale asi to správně nepochopila. Nevím, všechno jsem jí psal." Pokrčil rameny.
"Tak moment, to si psal ty? Ale co...?" Zarazím se v polovině věty.
"Jo." Odpoví. "Psal jsem to já, ale teď není čas na nějaké vysvětlování. Není tu pro tebe bezpečno, musíme tě odsud dostat, co nejrychleji to půjde. Ino, Hinato? Připravte se na přenos."
"Jasně Sasuke!"
Vytáhne mě do stoje a stoupne si těsně přede mě.
"Tak moment!" Ino a Hinata se na mě podívají a nechají všeho, co doposud dělali. Odstoupím od Sasukeho na dobrého půl metru. "Co má tohle znamenat. Já s tebou nikam nepůjdu!" Rozkřiknu se.
Nenechal se vyvést z míry. "Ino pokračujte v práci." Ino a Hinata se opět dali do čmárání nějakým znaků na asfaltku. "Musíš s námi jít. A i když nebudeš chtít po dobrém, tak tě tam dotáhneme po zlém."
"Ani nápad." Stojím si za svým.
Zřejmě ho to hádání se mnou přestalo bavit. Chytne mě za ramena a dotáhne do prostře kruhu, který vytvořily Ino s Hinatou.
"Pusť mě!" Zakřičím.
Hinata začne něco zaříkávat a Ino jí napodobuje. Snažím se Sasukemu vyškubnout, ale je to na nic. Málem se mi podařilo se mu vyvléct. Přitáhne si mně k sobě políbí. Co to sakra znamená. Najednou pocítím, jak mě něco táhne k zemi, ale neodvážím se otevřít oči. Pevně se držím Sasukeho kolem krku a dovoluji mu to, za co bych mu při normálních okolnostech jednu natáhla. I přes má zavřená víčka spatřím pronikavé světlo. A pak všechno ustane. Cítím pod nohama pevnou zem. Uvědomím si, že mě Sasuke neustále líbá a svým jazykem se dobývá k tomu mému. Fuj. Odtrhnu se od něj a otevřu oči. Napřáhnu se a uštědřím mu pěknou ránu do zubů. Všimnu si, že jsme někde úplně jinde než před minutou. Kolem mě a Sasukeho stojí něco přes dvacet lidí a podivně na mě hledí. Někteří se smějí, zřejmě kvůli té ráně, kterou jsem Sasukemu uštědřila. Najednou se mi udělá špatně od žaludku a všechno, co jsem v posledních hodinách snědla skončilo na Sasukeho kalhotách.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mia mia | 8. listopadu 2009 v 11:57 | Reagovat

dokonaleeeeeeeee pokračkooooooooooooo rýchlooo

2 saya14 saya14 | E-mail | 10. listopadu 2009 v 21:28 | Reagovat

vyborneeeeeeee :)) rychlooooo dalej =D

3 deni deni | 9. prosince 2009 v 16:16 | Reagovat

Jéé prosím dalšííí

4 Khaculinka Khaculinka | 24. března 2012 v 14:13 | Reagovat

Já chci pokračování :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama