Sunset Sons - Somewhere Maybe
Mumfor&Sons - Ditmas
Phillip Phillips - Wicked Game

Má mě rád? Nemá mě rád?

3. listopadu 2009 v 7:40 | RJblogis |  Kraťasy
Jedna kratší povídečka abych se rozepsala.

Ten nádherný zvuk jeho hlasu, když odpovídal na profesorovu otázku mě pomalu ale jistě přiváděl do transu. Po očku jsem na něj pohlédla, ale nedíval se na mě. Nevím, proč jsem se musela zrovna já zamilovat do toho nejhezčího kluka na škole. On je sexy frajer a pod jeho pohledem roztaje snad každá holka, a já jsem malá ušmudlaná dcera zdejšího zubaře, o kterou nikdo nezavadí ani pohledem. Ten život je tak děsně nefér. Ale trápí mě jen jedna otázka: Proč sakra proč zrovna on? Nechápu to. To mám snad za trest. Znovu jsem se na něj nenápadně otočila a doufala, že tentokrát se na mě podívá. Bingo! Dívá se mým směrem. Ach, co když se mu líbím? Ale ne hloupost. Zase omyl díval se na mapu na kterou profesor ukazoval. Zeměpis je snad ten nejnudnější předmět ze všech. Jediné, co se učíme jsou rovnoběžky a poledníky, ale koho to zajímá. Kdyby už konečně zazvonilo a pak honem domů, jít si domů snít o tom, co nikdy mít nebudu.
"Tak, pro dnešek vše. Nezapomeňte na zítřek. Dobře se vyspat a naučit. To je důležité." Profesora bych nejraději ignorovala, ale to by si mě - mezitím, co si všichni vesele balili domů - nesměl zavolat k tabuli.

"Haruno, Můžete na moment?" Tón jeho hlasu odpovídal starostlivé babičce.
"Ano profesore?" Popadnu batoh a sestoupím před katedru. A přitom se koukám, jak ON, Sasuke Uchiha můj vysněný princ, maže tabuli.
Neplánovaně zakopnu a narazím přímo do profesorova kulatého břicha. "Oh, já moc se omlouvám."
"V pořádku Haruno." Mírně se oklepal a posadil na katedru. "Chtěl jsem s vámi mluvit o vašem prospěchu." Probodnul mě pohledem a já nasucho polkla. "V posledních třech měsících se vám nějak nedaří. Mohu znát důvod vašeho prudkého zhoršení? Učitelé si stěžují na vaše známky a při některých hodinách prý dokonce spíte! Vysvětlete mi, jak je to možné?" Profesorův zvýšený hlas na mě působil značně nepříjemně a já měla sto chutí vyběhnout pryč z učebny. Pohlédla jsem na Sasukeho. Stále mazal tabuli, jako by snad chtěl slyšet víc. Stočila jsem svůj pohled k zemi. "Já se omlouvám pane profesore. Já jen........." Došly mi slova. Nemůžu přeci říct, že ten důvod je Sasuke.
"No?" Naléhal profesor.
Ticho. Nedostala jsem ze sebe ani hlásku. A profesor to zřejmě vzdal. "Podívejte, vím, že je teď ve vašem věku to hlavní téma, jak ulovit nějakýho frajera, ale škola musí být na prvním místě. Domluvte se s někým na doučování a do příštího týdne chci vidět zlepšení, jinak je mou povinností nahlásit to vašim rodičům. Rozumíme?"
Zmohla jsem se jen na malé přikývnutí. Bylo to tak neuvěřitelně trapné. Proč zrovna před ním. Se svěšenou hlavou jsem vypochodovala z učebny a zamířila rovnou pryč ze školy. Nepřezouvat se má svý výhody.
Pomalým krokem jsem prošla přes školní hřiště a rovnou do parku. "Doufám, že tam dneska nebude ta partička, těch připitomnělejch feťáků." A kruci. Já to věděla. Jsou tu a čekaj na příhodnou oběť jejich šikany.
Dělala jsem jako že jen procházím, ale už bylo pozdě.
"Nazdar prcku! Co se takhle trochu pobavit?" Hvízdnul na mě holohlavý ranař.
Přidala jsem do kroku, ale to už stála celá jejich partička kolem mě. Udělala jsem krok zpět, ale narazila jsem do vypracovaného svalnatého těla.
"Né tak rychle prcku. Nejdřív si s tebou Velkej Danny pohraje." Prsknul na mě a odstrčil na hruď dalšímu ranaři. Začali si se mnou pohazovat jako s kusem hadru a neuvěřitelně se přitom smáli.
"Au!" Vykřikla jsem, když jsem prudce narazila na tvrdý beton.
"Copak? Snad tě to tak nebolelo." Šklebil se na mě "Velký Danny".
Postavila jsem se na nohy a odhodila svou školní tašku. Zaujala jsem obranný postoj.
"Co to má bejt?" Smál se jeden z ranařů se značnou mezerou mezi zuby a potetovanou holou lebkou a praštil do mě takovou silou, že jsem znovu spadla na zem. Karate by mi možná pomohlo, ale museli by mi dát možnost k útoku.
Hbitě jsem vyskočila na nohy a prvního z nich udeřila přesně mířeným kopem na solar-plexus.
Svalil se na zem a lapal po dechu.
"Ty jedna malá růžová, co si mu to udělala."
"Ty svině malá."
Od každého z nich zazněla nějaká nadávka a pak se na mě všichni vrhli.
"Bum." Další šel k zemi se zakrváceným nosem. Další ránu jsem schytala já do břicha a pak pod bradu. To mě už opravdu uzemnilo a já se praštila o obrubník do hlavy. Před očima se mi mihlo světlo a v tu ránu bylo všechno vidět jen rozmazaně. No jo nejsem zase takovej přeborník v bojovým umění. Mám teprve první stupeň.
Zaslechla křik ranařů a dusot běžících nohou. Že by ranaře chytlo špatný svědomí a zdrhli?
"Jsi v pořádku?" Hlas, rozmazaná tvář. Zvedá mě do sedu a jemně mě fackuje abych se probrala. "Vnímáš mě? Hej! Prober se!" Mluvil klidně a trochu zadýchaně.
Konečně se mi začínal obraz vyjasňovat. "Sasuke?"
"Jo? Jsi v pohodě?" Zeptal se.
Chytnu se za hlavu a zaskučím. "J...Jo jsem. Bude to dobrý."
"Co tě to kruci napadlo, dávat se s těma grázlama do rvačky?"
"To né já, to moje Shauma." Pokus o v tip z mé strany.
Usmál se. "Né teď vážně. Co se stalo."
"Nevím." Odpověděla jsem otupěle.
Pomohl mi vstát a sebral ze země můj batoh. "Odvedu tě k doktorovi."
"To nebude nutný. Je mi fajn." Vyhrkla jsem hned. "Já musím domů."
"Jo učit se. To určitě. A pak budeš mít otřes mozku nebo vnitřní krvácení, co? Půjdeš se mnou k doktorovi a žádný protesty." Pokáral mě, ale nevadilo mi to.
Cestou na kliniku se mnou prohodil pár slov a přímo mě dotáhnul do ordinace.
"Menší otřes mozku slečno. Co jste vyváděla?" Divil se doktor.
Mávnu rukou. "Ále, to nestojí za řeč." Už jsem si pomalu myslela, že z toho snadno vyplavu, ale to by se nesměl o slovo přihlásit Sasuke.
"Nějací grázlové jí zmlátili." Podíval se na mě současně s doktorem a já skoro cítila, jak mě oba dva propalují pohledem.
"No štěstí, že si zakročil včas Sasuke. Mohlo by to dopadnout mnohem hůř." Doktor si protřel oči a pohlédl na Sasukeho. "Pojď také tě vyšetřím."
Sasuke si stáhnul triko a přešel k doktorovi. S otevřenou pusou jsem sledovala každý rýsující se sval na jeho obnažené horní polovině těla.
"V pořádku Sasuke, ale vy slečno si teď doma lehnete a budete nejméně dva dny odpočívat."
Pokývala jsem hlavou na souhlas a koukla na Sasukeho.
"Dám na ní pozor strejdo." Natáhl si triko.
Mírně jsem se začervenala a slezla z lůžka.
"Na shledanou." Kuňkla jsem a proklouzla ven ze dveří. Sasuke je za mnou zavřel a pokračoval vedle mě z kliniky.
"Tak kde bydlíš?" Zeptal se.
"Kousek odsud. Dojdu to klidně sama."
"V pohodě já tě doprovodím." Usmál se a přehodil si můj batoh na druhé svalnaté rameno.

Šel se mnou až dovnitř, kde na mě už čekala mamka. Všechno jí pověděl a já se cítila neuvěřitelně trapně.
"To jsi hodný, že si jí pomohl. Moc ti děkuju. A ty Sakuro mazej do postele hned ti udělám čaj." Mamka se doslova vznášela na obláčku.
"Ale mami já nemám horečku." Protestovala jsem.
Mamka mě ale nevnímala, jen zvedla prst a zakroutila hlavou na nesouhlas. "Víš, co říkal doktor. ať už jsi v posteli."
"Tak dobře." Vydupala jsem do svého pokoje a zavřela jsem za sebou dveře. Mamka si zřejmě ještě o něčem povídala se Sasukem. A pak bylo ze zdola slyšet jen cinkání nádobí. Sasuke už zřejmě odešel a mě teď čeká nuda a ležení v posteli.
Převlékla jsem se do pyžama a vlezla si do postele. Vlastně se mi docela ulevilo, když jsem zavřela oči a usínala.
Někdo vyšel po schodech nahoru a otevřel dveře. "Mami já ten čaj nechci." Zamumlala jsem aniž bych odpověděla.
Mamka položila tácek na stůl a sedla si ke mně na okraj postele.
Vytáhla jsem ruku z pod peřiny a chtěla mamku odstrčit z postele. Ale místo mamčiny štíhlé ruky jsem nahmatala svalnatou mužskou paži. "Ten čaj ti udělá dobře. Tvá mamka ví o čem mluví."
Otevřela jsem oči a mírně pootočila hlavu. "Sasuke? Ty jsi ještě tady." A už mi červenali tváře.
"Mám tě donutit vypít ten čaj s medem. Určitě je výbornej. Nedáš si?"
Posadila jsem se a vzala si od něj hrníček.
Nakonec mě to donutil vypít celé a pak mě donutil i usnout.

Ani nevím, jak dlouho jsem spala, ale soudě podle světla pouliční lampy, které z části osvětlovalo můj pokoj. Protáhla jsem se a vylezla z postele. Budík ukazoval deset jedenáct hodin v noci. Potichu jsem sešla dolů ze schodů do kuchyně. Přimhouřila jsem oči před světlem, které mě oslnilo, když jsem otevřela ledničku. Sáhla jsem po jablečném džusu a trochu si nalila do skleničky, která tu čistě náhodou byla čistá a připravená. Uložila jsem džus do ledničky a na jeden nádech vypila celou skleničku džusu, a položila ji do dřezu na nádobí.
Zamířila jsem do koupelny a umyla se. Přece bych nešla spát neumytá.
"Saky?" Mamka prostrčila hlavu do dveří koupelny a rozespale mhouřila oči. "Ty nespíš?" Vstávala, jako vždy na noční směnu do nemocnice a potřebovala volnou koupelnu.
"Já se jen chtěla umýt. Hned jsem." Odpověděla jsem z pastou a kartáčkem v puse.
"Dobře, ale hned jdi spát ano? A zítra by si neměla chodit do školy, tak tu hezky lež ano?" Pohladila mě po vlasech a odešla do kuchyně.
Vyčistit zuby mi zabralo jen tři minutky. Potichu jsem vyšla nahoru do svého pokoje a zalehla zpět do postele. Musela jsem neustále myslet na Sasukeho. Proč mě vůbec zachraňoval. Vždyť jsem mu úplně ukradená. Nebo ne?
Ukradená nebo ne, do školy zítra stejně půjdu a ......... "Achm...." Zívla jsem a usnula jsem.

Že já nezůstala doma, když jsem mohla. Pršelo a byla neuvěřitelná zima. Rychle jsem vběhla do školních šaten a tentokrát se přezula z důvodu mým totálně promáčených tenisek. Pomalu jsem se došoupala do třídy.
Takže už je ve škole. Super, co teď. Zkusila jsem se nepozorovaně posadit do zadní lavice, ale neuspěla jsem. Sotva jsem si sedla........
"Sakuro? Nemáš být doma?" Zavolal na mě Sasuke od tabule.
Ó to né. Už zase červenám. "Chtěla jsem jít do školy."
"Hm nedáš si říct viď." Řekl a jako střela opustil třídu. Zajímalo by mě kam tak rychle pospíchal.
Vrátil se oblečený v nepromokavé bundě a s batohem na zádech. Přišel ke mně a vytáhl mě na nohy.
"Tak pojď."
"Kam?"
Nic neřekl jen se usmál a já hned zčervenala.
Oblékla jsem si bundu, no spíš mě do ní nasoukal Sasuke, a obula tenisky.
Vyšli jsme ven do deště. Sasuke roztáhl deštník a stáhl mě pod něj. Prý abych moc nezmokla.
Netušila jsem, že mě dovede ke mně domů. Ale na protesty bylo už moc pozdě. Odemka jsem dveře a pustila ho dovnitř.
Zavřel deštník a opřel ho o jednu ze skříněk v chodbě. Neustále jsem mlčela jako by mi někdo zalepil pusu lepidlem. Najednou jsem chtěla aby odešel, ale zároveň jsem chtěla aby tu se mnou zůstal.
Odložila jsem svou bundu na věšák a on udělal to samé. Prošla jsem do obývacího pokoje a on za mnou potichu jako ocásek. Posadil se vedle mě na pohovku.
"N..Nemáš být ve škole?" Zeptala jsem se a tím přerušila trapné ticho.
"Ne." Usmál se. "Ptal jsem se ředitelky a pustila mě."
"Proč?... Teda chci říct, proč to děláš?" Čekala jsem na jeho odpověď skoro věky.
Otočil se na mě a podíval se mi zpříma do očí. "Mám... hm...... o tebe starost. Po tom včerejšku, co tě ti grázlové zmlátili by si měla zůstat ještě doma." Přišlo mi že se vyhýbal té správné odpovědi, kterou měl původně na jazyku.
"Ale já myslela...... Proč já? Kdyby si předtím nezakročil......"
"Mohlo by to dopadnout špatně."
"Ale já bych se nějak ubránila. Nemusel si mě zachraňovat. Proč by si to dělal." Chvíli bylo ticho.
"Máš pravdu nemusel jsem tě zachraňovat. Proč bych to dělal. To ti pořád nic nedochází?"
"Co? O čem to mluvíš?" Nechápala jsem. "Já.... Děkuji, ale........"
"Ne to jsem nemyslel. Tobě opravdu nic nedochází Sakuro?" Poprvé od té doby, co se známe řekl mé jméno. "Já tě zachránil, protože.... protože jsem chtěl!" Jeho černé oči změnili výraz, ale nedokážu rozluštit, co v nich je napsáno.
"Ch..Ch..chtěl si?"
"Chtěl. Protože....." Odmlčel se. "Mám tě rád." Chytil mě za ramena a přiblížil se ke mně jen na pár centimetrů. Skoro se mi nedostávalo vzduchu, když to vyslovil.
"Já... totiž. Já.." Koktala jsem. "Nemusel si mě zachraňovat." Vyhrkla jsem.
"Ale já musel." Upíral na mě své černé oči.
"Ale já tě nemám ráda." Šeptla jsem.
Chvíli trvalo než si přebral, co jsem řekla.
"Promiň." Omluvil se a zvedl se na odchod.
Zůstala jsem sedět na pohovce jako omámená a vůbec mi nedošlo, že Sasuke odešel.
Uvědomila jsem si, co jsem vlastně řekla.
Vyběhla jsem z domu a doufala, že ho ještě zastihnu. V dešti nebylo moc vidět, ale jeho matný obrys jsem poznala hned.
"Sasuke!!!" Zakřičel jsem a rozeběhla se k němu.
Zastavil se a mě se naskytl pohled do smutné a deštěm zmáčené tváře.
"Já.."
"Ne, chápu to. Promiň." Skočil mi do řeči.
"Počkej! Já nechtěla." Ticho. "Já tě nemám ráda,....."
"Fajn kolikrát to ještě řekneš?"
"Já tě miluji ty pitomče!" Stoupla jsem si na špičky a políbila ho.
Odstrčil mě od sebe. "Miluješ mě?"
"Nejvíc na světě."
Usmál se a políbil mě.
Byl to ten nejkrásnější polibek v mém životě. Pršelo a my se líbali. Bylo mi jedno, že prochladnu.
Teď jsem byla ta nejšťastnější dívka na zemi.
A na konec:"Má mě rád."


Tak co líbilo?
Komentíky prosím:).
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mia Mia | 3. listopadu 2009 v 19:41 | Reagovat

dokonaleeeeeeeeeeeeeeee

2 sarka sarka | Web | 4. listopadu 2009 v 15:34 | Reagovat

Povedý Radko :-) .. Jen tak dál.

3 Koizumi Michiyo Koizumi Michiyo | Web | 5. listopadu 2009 v 17:07 | Reagovat

NÁDHERNÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

4 Koizumi Michiyo Koizumi Michiyo | Web | 5. listopadu 2009 v 21:04 | Reagovat

Ježiš, že já si tě ještě nepřidala! No teda, já jsem ale děsná!!! =D
Hned zítra to napravím. ;)

5 Koizumi Michiyo - eSBéčkoooooo Koizumi Michiyo - eSBéčkoooooo | Web | 6. listopadu 2009 v 15:01 | Reagovat

Tak jo, hotovo!!! =D

6 nikadena nikadena | Web | 6. listopadu 2009 v 18:22 | Reagovat

ooo !! to je tak uzasneee  !!!

7 saya14 saya14 | E-mail | 6. listopadu 2009 v 20:19 | Reagovat

vyborneeeeeeeeeeeeeeee :))

8 Nao-cha (bývalá Rumi) twoje esbénko co tě má moc rádo =) Nao-cha (bývalá Rumi) twoje esbénko co tě má moc rádo =) | Web | 7. listopadu 2009 v 9:33 | Reagovat

moooooooooooc pěknýýýý =) ja si tě nepřidala mezi esbéčka??!!! O_O ja jsem blba XD musim to jit napravit XD =)

9 Saphira Saphira | Web | 19. prosince 2009 v 18:42 | Reagovat

Velmi pěkné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama