Sunset Sons - Somewhere Maybe
Mumfor&Sons - Ditmas
Phillip Phillips - Wicked Game

Far Far Away - 1

10. listopadu 2009 v 21:44 | RJblogis |  Na díly
Tohle mě napadlo při jednom semináři o Ostvětimi. Prostě mi to jen tak vlítlo do hlavy a už se mě ten nápad nepustil. Zkrátka jsem se svůj nápad rozhodla zveřejnit. Snad to bude alespoň krapet ke čtení.

Příběh se odehrává za doby druhé světové války. Dovolila jsem si dosadit do tohoto příběhu jména našich hrdinů ze seriálu Naruto. Celý děj probíhá v koncentračním táboře na severu Japonska. Vězni v uprchlických táborech žijí v krutých podmínkách a z posledních sil se snaží přežít krutovládu jejich trýznitelů.
Sakura Haruno je se svou rodinou: Matkou, otcem a nemocnou sestrou zavřená v jednom z uprchlických táborů. Blížící se konec války nabízí vězňům novou šanci na útěk za svobodou. Sakuře se z posledních chvil podaří utéc společně se svou sestrou a několika dalšími uprchlíky. Podaří se jim uprchnout před policejním gestapem a dostat se za hranice do jižní části země?

Už ani nevím, jak je to dlouho, co mě, mou sestru a mé rodiče drží v uprchlickém dáboře Dojishu v severní části země. Nikdo z tábora nic nevlastní, kromě mě. Jediné, co mi zůstalo z mých osobních věcí je malý notýsek, ze kterého jsem si vytvořila deníček. Tužku jsem sehnala od jednoho strážného zrovna, když nás zapisoval do archu a tužka mu upadla do bláta. Nejspíš jí nemohl najít, tak ji tam prostě nechal ležet a já si jí vzala. Často vzpomínám na to jak jsme byli všichni spolu. Šťastní a radovali se z každého dne. Ale všechno hezké jednou skončí, a tak musel skončit i náš šťastný a bezstarostný život.
Moje sestra je vážně nemocná a vlivem zdejších podmínek je její stav neustále horší a horší. Maminka s tatínkem jsou ode mně a mé sestry odděleně a vídáme se jen, když nás sčítají. Bojím se tu o nás všechny. Každým dnem žijeme v neustálém strachu z něčeho o čem nemáme potuchy.

Přestala psát a pohlédla skrz okno se silnými ocelovými tyčemi. Sněžilo. Na tváři se jí vykouzlil překrásný úsměv plný štěstí. Jak ráda by vyběhla ven, klidně i bosa, a vnímala doteky padajících vloček na její kůži. Tančila by s nimi a cítila se svobodná.
V zámku zachrastil klíč a kovové dveře se otevřely. "Seberte co máte, číslo třistapadesátosm a třistapadesátdevět. Stěhujete se."
Rychle schovala malý notýsek do deky a společně se svou mladší sestrou vyšla ze dveří.
"Pohněte. Ať už jste tam." Hulákal na ně muž oblečený v uniformě.
"Hin, neplač to bude dobré." Ujišťovala svou stejně starou sestru.
"Já ti věřím Saky." Přitiskla se k ní a přestala plakat.

Strážný je zavřel do méně tmavé, ale stejně špinavé cely.
"Saky?"
"Ano? Co se děje?" Přistoupila k ní. Třásla se. "Je ti zima?"
"Trochu. Ale, slyšela jsi, co si v noci povídali ti v uniformách?" Přikrčila se a ztišila hlas.
"Ne. Co říkali." Zajímala se Sakura.
Hinata se mírně otřásla. "Prý, že válka končí. Ale vzdali se jen někteří."
"To si vážně slyšela?" Podivila se.
"Ano, spala si." Hinata se na chvíli odmlčela. "Myslíš, že už pojedeme domů?"
Sakura se usmála. "To víš, že ano. S tátou i s mámou. Všichni společně." Řekla, i když věděla, že je to šance jedna ku milionu. Chtěla své sestře dát jen trochu naděje.
"Já ti věřím Saky." Řekla a pohlédla ven na zasněžené stromy.
- - -
"Parchante." Hodili ho na zem jako kus hadru a kopali do něj a plivali na něj. Bránil se, ale bylo jich víc. Nakonec ho hodili k ostatním do cely.
"Zatracení hajzlové." Vyplivl na zem krev a posadil se do rohu. Všichni na něj koukali a nehodlali od něj odtrhnout svůj pohled. Odhrnul si z čela tmavé vlasy.
"Co se stalo?" Zeptal se blonďák sedící ztuhle na jednom z lůžek.
Pohlédl na něj. "Ále." Protáhl. "Jedna holka, ona za nic nemohla a oni, prostě jí mlátili a pak jí někam odtáhli. Chtěl jsem jí jen pomoct."
"Jo jasně takhle pomůžeš leda sobě, ale do plynu." Šeptal blonďák.
"To jsou jen kecy Naruto. Do plynu? O takových věcech raději nemluv." Střelil po něm nevraživý pohled a opřel se zády o chladnou zeď.
"Sasuke, vždyť....."
"Hlavně neříkej, že je to pravda. A už o tom nemluvme." Zadíval se z okna. Bílý sníh se snášel k zemi. Pohled na to byl úžasný, jen ty ocelové mříže ho kazily.

Zase je budili časně ráno. Nahnali je na zasněžený dvůr a sčítali je. Jak nenáviděl takové hrubé zacházení s lidmi. Co si myslí, že jsou, nadlidi? Aby nám mohli určit každičkou sekundu jejich života? Rozhlédl se kolem a pohled mu utkvěl na něčem růžovém. V životě neviděl něco takového. Něco tak krásného. Dívka se choulila k nějaké černovlásce a obě se třásly zimou.
Byla až neuvěřitelně krásná. Vpadala jako anděl s růžovými vlasy. Stál pouhých pět metrů od ní, ale nemohl se jí dotknou ani ji zahřát a říct jí, že všechno bude zase v pořádku.
Dostal pocit ba přímo nutnost ji odsud dostat.
- - -
Viděla jak na ní pohlíží. Kdyby mohla červenala by se, ale zima jí stáhla všechny cévky v těle. Pomalu necítila nohy, ale musela to vydržet už kvůli Hinatě.
"Saky? Kdo je to?"
"Kdo Hin?" Ptala se.
Hinata pokývala hlavou k onomu tmavovlasému mladíkovi, který na ni upíral zvědavý pohled.
"Nevím. Proč?"
"Ale nic. Jen, že je velmi krásný. Ale ten druhý ten světlovlasý se mi zdá hezčí. Který z nich se tobě líbí víc?" Nechtěla Hinatě kazit radost, ale nebylo jí do řeči.
Pohlédla na něj.
Usmál se na ni. Byl až nadpozemsky krásný.
"Ten tmavovlasý řekla bych." Odpověděla a oplatila mu úsměv.

Sčítání proběhlo rychle. Pár lidí tam nebylo. Bylo jim oznámeno, že zemřeli, ale mezi vězni se šuškalo, že několika z nich se podařilo utéct.
Šla společně s Hinatou do jejich cely bez dohledu strážníka, který se někam vytratil. Najednou ji někdo zatáhl za roku a stáhl k sobě za roh. Chtěla zakřičet, ale nemohla.
"Šššš. Klid to jsem jen já." Šeptl ten chlapec, kterého viděla na sčítání. "Musím s tebou mluvit." Sundal jí dlaň z úst a zatáhl ji do temnější chodby.
"Chci ti něco nabídnout." Mluvil vážně. "Chci aby si se mnou a s ostatními utekla."
"Cože? Ale to nesmíme." Vyhrkla. "Navíc za chvíli by nás určitě pustili."
"Jsou to lži. Nevěř všemu, co ti nakecaj. Navíc jsem slyšel, že nás zítra mohou transportovat do ještě horšího zařízení než je tohle. Tak půjdeš se mnou?" Naléhal.
"Já nevím. Má sestra a rodiče..."
"Na rodiče zapomeň jestli chceš přežít."
"A moje sestra?"
"Vezmi ji s sebou, ale rozhodni se hned teď."
"Dobře, ale jí se nesmí nic stát."
Usmál se. "Bude v pořádku. Takže dnes v noci pro tebe přijdu. Číslo tvé cely?"
"Padesát tři. A nechytí nás?" Strach v ní křičel, jako zvon.
"Věř mi." A zmizel.

"Hin?"
"Co se děje Saky?" Ptala se ospale.
"Dnes v noci utečeme ano?"
"Co? Co to povídáš? Říkal jsi přeci, že nás za chvíli pustí." Hinata z toho byla zmatená.
"Já vím. Ale dnes v noci musíme pryč jasné?" Šeptala a posadila se vedle Hinaty.
"Já ti věřím Saky." Usmála se Hinata a položila jí hlavu na rameno.
- - -

Byl čas. Všude klid a ticho plán mohl začít. Vylezl z postele společně z ostatními a pomocí jednoduché svorky a něčeho, co připomínalo hřebík otevřel dveře.
"Jděte na před já ještě pro někoho skočím." Zavolal za ostatními a rozeběhl se na opačnou stranu. Měl chuť odsud pustit úplně všechny, ale věděl, že by se brzy prozradili a jejich plán na útěk, by byl marný. Pustil nějaké dívky z padesátky a zamířil rovnou k číslu padesát tři. Odemkl a vstoupil dovnitř.
Viděl, jak spí a choulí se ke své sestře. Opatrně ji probudil.
"Hej vstávej."
- - -

Probrala se téměř okamžitě. Věděla kdo to je a rovnou vzbudila Hinatu.
"Hin vstávej. Musíme jít."
Hinata se probudila a s její pomocí vstala.
Utíkali chodbou až ven na dvůr. Všude bylo ticho.
Doběhli ostatní a proklouzli malou škvírou mezi zdí a plotem. Skoro se zdálo, jako by nikdo nehlídal.
Bylo jich celkem deset. Ještě nikdy je neviděla, ale teď bylo nejdůležitější dostat se pryč odsud.
Podepřela Hinatu a rozeběhla se za ostatními.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Koizumi Michiyo - eSBéčkoooooo Koizumi Michiyo - eSBéčkoooooo | Web | 11. listopadu 2009 v 14:56 | Reagovat

Jééééééééé to je skvělý!!!!!!!!!! Jednou mě taky napadlo, že bych mohla napsat podobnou povídku (jako z prostředí druhý světový), mno ale nakonec jsem se do toho nepustila. A navíc... moje dějepisný znalosti...... no comment. XD ;)

2 mia mia | 11. listopadu 2009 v 18:19 | Reagovat

dokonaleeeeeeeeeeeeeeeee

3 saya14 saya14 | E-mail | 12. listopadu 2009 v 8:00 | Reagovat

vyborneee :)) rychloooo dalej =D

4 Nao-cha (bývalá Rumi) twoje esbénko co tě má moc rádo =) Nao-cha (bývalá Rumi) twoje esbénko co tě má moc rádo =) | Web | 12. listopadu 2009 v 15:45 | Reagovat

úžasnýýýýýýýýý =) fakt se ti to povedlo =) rychle pokrááááááááčkoooo!!!!!!!!! XD

5 Hinata Hinata | E-mail | 7. října 2010 v 20:31 | Reagovat

SUPER!!!.. prosím další díl.. honéééém :) ;).. nemůžu se dočkat.. je to napínavé jako kšandy!!.. RYCHLE PIŠ DÁÁL :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama