Sunset Sons - Somewhere Maybe
Mumfor&Sons - Ditmas
Phillip Phillips - Wicked Game

Crazy Princesses From Konoha 4 - Cesta lesem čar a kouzel

16. července 2009 v 10:41 | RJblogis |  Crazy Princesses From Konoha

Cesta Lesem Čar A Kouzel

No k Nenávisti jsem se nějak nedopsala, ale k dalšímu dílku Crazy Prin....... jsem dostala další nápad a tak prostě musel být napsaný další díl. Tak se nezlobte, že druhá část Nenávisti bude pravděpodobně až v pátek. Zatím Papa a komentíky prosím. Mám vás ráda.
Ráďuše


Hřejivé sluneční paprsky prostoupily i do těch nejzašších koutů lesů aby mohl začít den. První ptáčci začali svým zpěvem vítat nový den a budit obyvatele lesa. Sluneční paprsky dopadly prasklinou v kmeni na její tvář. Zamžourala víčky a otevřela své nádherné smaragdově zelené oči, orámované dlouhými černými a hustými řasami. Protáhla se a nasála vůni lesa, která voněla po dřevu, jehličí a příjemné nasládlé vůně černého bezu, který kvetl blýzko vykotlaného stromu ve kterém se na noc zabydlela. Po četyřech vylezla z kmene a postavila se na nohy. Nevěděla kde se nachází, ale jelikož to byla osůbka velice chytrá usoudila, že nejlepší bude, vydat se podél řeky, proti jejímu toku. Nevěděla, jak daleko ji voda odnesla, ale byla si zcela jistá, že bude nejméně padesát mil od jejího domova. Když včera stála na vrchu kaňonu zpozorovala, že řeka hodně meandruje. Usoudila tedy, že si cestu zkrátí lesem, ale netušila, co ji v tomto lese čeká. Nejdříve se rozhlédla odkud včera přišla a pak se vydala správným směrem.

Hinata už byla vzhůru a čekala až se probudí i ostatní, naštěstí to netrvalo příliš dlouho a tak se brzy mohli vydat do vesnice. Hinata si jela na koni s Nejim aby nemusela jít pěšky. Dívku se zrzavími vlasy nechali ve vesnici na starosti nějaké hostinské a vydali sena druhou stranu řeky směrem na jih. "Ani nevím, kde mám Sakuru hledat. Doufám, že je v pořádku a nic se jí nestalo. Do paláce se už vrátit nemůžu, navíc nevím, jak by reagovala matka. Určitě si už teď dělá starosti. Musím ji najít a pak se společně vrátit do paláce." Přestala přemýšlet nad návratem domů a pohlédla na rozsáhlé údolí rozkládající se pod nimi.
"Je to nádherný pohled, že ano?" Vzdychl Naruto a podíval se přitom na Hinatu, jak je nad tou krásou zasněná.
"Ano je to nádhera." Odpověděla Hinata a usmála se na něj.
"Víš, že když se takhle usmíváš, ti to moc sluší?" Usmál se Naruto.
Hinata trochu zčervenala. Na takovéhle lichotky nebyla zvyklá. "Děkuji." Špitla a raději se dál dívala na údolí zalité sluncem.
Jakmile sjeli do údolí, uvítalo je malé městečko s nádherným hradem na kopci nad ním.
Den se pomalu blížil k poledni. "Hej Sasuke! Zastavme někde na jídlo." Křiknul Shikamaru na Sasukeho, který jel, jako první.
"Dobře. Zastavíme támhle u té hospůdky." Zavolal nazpět Sasuke a dál už se neotáčel.
Hned jak přivázali koně se všichni nahrnuli dovnitř hospůdky. Sedli si ke stolu a hned k nim přispěchala pořádně kulaťoučká hostinská.
"Tak, co to bude pánové a dámo." Zeptala se a poklonila se.
"Každému mísu bramboračky."
"Samozřejmě. Hned to bude." Znovu se poklonila a odběhla do kuchyně. Za necelých deset minut byla zpět i s velkým tácem na kterém bylo postaveno šest porcí pořádně teplé bramboračky.
"Tak, tady to je. Prosím."
"Děkujeme, kolik jsme dlužni?" Zeptal se Sasuke a vytáhl váček s penězi.
"Šest porcí to dělá, dvanáct zlatých."
"Dobře, tady je dvanáct zlatých." Sasuke podal hostinské peníze do ruky. Hostinská si je shovala do výstřihu a odpochodovala.
"Nikdy nepochopím, proč si všechny ženy dávají peníze do výstřihu." Zakroutil Naruto hlavou a pustil se do bramboračky.
"No možná to dělaj proto, aby měly pocit, že vlastní něco cenného. To víš, ženy jsou stvoření prahnoucí jen po slávě a bohatsví a to už se prostě nezmění." Zasmál se Shikamaru. Ale neuvědomil si, že vedle něj jedna žena, spíš dívka sedí. Když si to uvědomil a viděl, jak se Hinata tváři, chtěl něco říct, ale nějak se mu to vytratilo z hlavy.
"No jistě. Ženy jsou teda podle tebe jen vypočítavé mrchy prahnoucí po penězích? A muži jsou snad svatí nebo co? Pokud vím, jedna z tvých předností je lenost a ta se projevuje u 85% mužů na celém světě. Nemůžeš porovnávat ženy a muže, jelikož žena a muž se od sebe dost liší. Například postavou, fyzickou zdatností, "moudrostí" a především citovým založením. Vůbec si neuvědomuješ o čem mluvíš. Některé ženy si toho vytrpěly mnohem více než muži, kteří zemřeli na bojišti. O ženách toho víš velice málo. Tak se laskavě nejdříve zamysli než něco plácneš o ženách, a obzvlášť si dávej pozor na jazyk, když v tvé přítomnosti nějaká žena je. A ještě něco. Mám pro tebe takovou radu: Nežli něco vypustíš z té tvojí nevymáchané pusy, raději si to promysli pět minut do předu." Hinata domluvila a zvedla se od stolu.
"No a ty toho víš o mužích ještě méně nežli já o ženách. Takže raději dříve zamysli ty než neco plácneš." Ušklíbnul se Shikamaru a vyškrábal zbytek bramboračky z misky.
Hinata se zatvářila, jako by na ní někdo hodil velký šutr a nasupeně odpochodovala z hostince.
"No to si děláš srandu ne?" Obořil se Naruto na Shikamara.
"A co jako?"
"No, to bylo docela hnusný. Místo toho aby si se jí omluvil, jí ještě řekneš takovouhle věc." Přidal se Sasuke.
Naruto se zvednul od stolu "Půjdu za ní a vysvětlím jí, že si to nemyslel vážně a doufám, že se jí pak omluvíš. Pokud neutekla někam do města." a odešel.
Vyšel ven před hostinec, ale Hinata tam nebyla. "No skvěle. Díky Shikamaru." Zabručel a rozhlédl se kolem sebe. V tom na chvíly uviděl v davu se mihnout Hinatu. Okamžitě se za ní rozeběhl. Když ji dohonil, lehce jí chytl za loket a tím ji zastavil.
"Co je, co chceš!" Prskla Hinata a už chtěla zase někam odpochodovat.
"Shikamaru to tak nemyslel. On je hlupák, tak ho prosím neber vážně." Snažil se jí Naruto uklidnit a mezitím pustil její loket.
"Nemám ho brát vážně? Ale vždyť on, místo toho aby se omluvil řekne další věc, která je opravdu popuzujízí." Naštvala se.
"Ale on se ti chce omluvit, je je to vážně osel. On vždycky vypustí z úst nějakou hloupost. Nejspíš tě ještě moc nezná, tak se chová trochu nevrle, jinak umí být i hodný." Naruto mluvil celkem přesvědčivě a Hinata se nad tím zamyslela.
"Promiň." Řekla po chvilce a sklopila zrak.
"A za co se omlouváš." Podivil se.
"Za to, že jsem na tebe nebyla zrovna třikrát příjemná."
"Ale to je v pořádku. Byla si naštvaná, to se občas stane." Řekl a zářivě se na ní usmál.
Hinata mu úsměv opětovala a společně se vrátili k hosinci.

Ani jí nevadilo, že nemá jednu botu. Po celém lese se rozrůstal neuvěřitelně měkký mech. Pokaždé, když došlápla měla pocit, že se její codila boří do té nejměkčí a nejjemnější pokrývky na světe. Ten pocit si chtěla užívat naplno a tak si sundala i druhou botu a šla je tak bosky. Od té chvíle, co vkročila do toho lesa měla zvláštní pocit, jako by ji někdo pozoroval. Z počátku to nevnímala, ale teď se zdálo, jako by jí pozorovalo hned několik párů očí. A měla pravdu. Najednou pocítila něco zvláštního, jakoby snad prošla nějakou neviditelnou stěnou. Otočila se, ale všechno se jí zdálo stejné. Otočila se nazpět a vyjekla, né zděšením, ale spíš překvapením.
"Copak pohledáváš v našem lese?" Zeptal se mladý muž stojící před ní. Měl stříbřitě bílé vlasy a smaragdově zelené oči. Byl oděný do bílých kalhot a stejně bílé košile. Celý jeho kostým byl bohatě vyšívaný stříbrnou a jemně zelenou nití. Oblečení měl překrásné, ale on byl sám o sobě překrásný.
"J...Já...." Koktala.
"Zabloudila si?" Zeptal se.
"Ne to ne."
"Tak co tu pohledáváš."
"Musím se dostat přes les do Východního království."
"Víš vůbec, že jsi vlese, kde žijí elfové, víly, kentauři a všechna kouzelná stvoření, co jen existují?" Usmál se na ni.
Jen se užasle tvářila a jediné co ze sebe vykoktala bylo: "O...O....Op...Opravdu?"
"Určitě, to by před tebou jeden elf nestál."
Okamžitě pohlédla na jeho špičaté uši. "Opravdu, je to elf a je tak krásný." Pomyslela si a elf se na ni jen usmál.
"Odvedu tě teď k našemu králi. Aby se přesvědčil, že jsi tu naprosto náhodně."
"Dobře."
"Mimochodem tvé jméno?"
"Sakura a smímli se optat na to vaše?"
"Dinos jméno mé. Ale říkej mi prosím Dine."
Sakura se jen usmála.
Dinos zahvízdal a přihnal se k němu zářivě býlí jednorožec.
"Páni, to je jednorožec?"
"Ano, jmenuje se Anemos."
"Je překrásný." Vzdychla Sakura a pohladila jednorožce na po hlavě.
Dinos ji pomohl nahoru a sám se lehce vyhoupnul jednorožci na hřbet.
"Pořádně se chyť jeho hřívy."
Sakura se chytla jeho bělostné hřívy. Dinos něco zašeptal a jeho jednorožec se rozeběhl kamsi do hloubi lesa. Po chvíly začal les řídnout, ale nezdálo se, že by někde končil. V tom se před nimi rozprostíralo obrovské lesní město. Jejich domy byly obří stromy nebo malé kopečky na zemi. Všechno bylo postavené jen z lesních materiálů, ale zdálo se, že ke stavbě nepodtřebovali žádné nářadí. Skoro jako by domy vyrůstaly zamy od sebe. Anemos se hnl přímo do středu města, kde sídleli klrál a královna lesa.
Dinos zastavil Anema přímo pod nejvyšším a zároveň největším stomem v celém městě. Pomhl Sakuře z koně a vedl ji po točitých schodech, které vedly kolem dokola stromu. Zastavili se zhruba v polovině stromu.
"Prosím jdi dovnitř." Pokynul jí rukou a Sakura vstoupila do místnosti velké, jako taneční sál s tím rozdílem, že se na sammám konci sálu nacházely dvě honosná křesla ve kterých seděli král s královnou. Sakura se podivila nad velikostí sálu. "Jak je možné aby byl tenhle sál nejméně desetkrát větší než samotný strom?" Dinos si všimnul jejího udiveného výrazu a pošeptal jí: "To je zvětšovací kouzlo." Vsvětlil jí a poklonil se králi a královně. Sakura si všimla, že se Dinos klaní a tak ho napodobila.
"Vstaňte." Zazněl líbezný hlas královny. Oba se postavily a čekali, co královna řekne.
"Dinosi ty můžeš odejít a děkuji."
"Jistě." Pokonil se Dinos a odešel.
Sakura byla trochu nevózní z toho, co se bud dít dál.
"Pojď blíž." Řekla královna a Sakura poslušně přicupitala. "Co tě přivádí do našich lesů."
"No, musím se dostat zpět do východního království."
"A smímli se zeptat, kdo jsi."
"Jmenuji se Sakura a jsem dcera krále Jiyraji a královny Tsunade."
Královně a královi ztuhnul obličej.
"Ty říkáš, že jsi dcera Tsunade?" Zeptal se král.
"Ano. Vy ji snad znáte?"
Královna se zvedla z trůnu a popošla k Sakuře. Vzala Sakuru za brau a zahleděla se jí do očí.
"Ty samé smaragdové oči, krásné růžové vlasy o tom není pochyb." Usmála se královna.
"Promiňte, ale o čem není pochyb." Znejistěla Sakura a pohlédla královně do očí. Až teď si všimla, ž je má královna úplně stejné jako ona.
"Pojď všechno ti vysvětlým. Drahý já si s ní promluvím."
"Jistě drahá." Odpověděl král a odešel.
Královna dovedla Sakuru na malý balkónek ze kterého byl výhled na celou polovinu města.
"Tvá matka" začala královna "je moje sestra."
"Cože? Ale to není možné."
"Bohužel je. Když jí bylo tak jako teď tobě zamilovala se do lidského chlapce. Byl to syn krále celého východního království. Snažili jsme se ji zastavit, ale její láska k němu byla tak velká, že když s ním nebyla byla jako tělo bez duše. Opustila tento les se záminkou, že se sem už nikdy nevrátí. Do tohoto lesa se nedostane žádný člověk. Dostane se sem jen ten kdo má magické schopnosti."
"Chcete říct, že moje matka byla víla?"
"Ano, a ty jsi její dcera. Takže to znamená...."
"Že jsem taky víla?"
"Ano. A nejen to. Ty jsi vílí princezna."



Tak, co. Líbilo? Douám, že jo.
Ráďuše
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Rumi ♥twoje loviskující eSBéčko♥ Rumi ♥twoje loviskující eSBéčko♥ | Web | 16. července 2009 v 13:23 | Reagovat

náááááááááááááááádhernýýýýýýýýýýýýýýýý rychle pokráčko

2 Koizumi Michiyo - SB ^_^ Koizumi Michiyo - SB ^_^ | Web | 16. července 2009 v 15:44 | Reagovat

Kráááááááááááááááááááááááááásný!!!!!! Prosím rychle pokráčko. ;)

3 Xia Namayaka - tvé eSbénko=) Xia Namayaka - tvé eSbénko=) | Web | 16. července 2009 v 16:23 | Reagovat

Úúúúúúúúchvatný! Rychle pokráčko pls=)

4 mia mia | 20. července 2009 v 13:43 | Reagovat

pokračko rýchlo

5 saya14 saya14 | E-mail | 23. července 2009 v 23:26 | Reagovat

pekneee =D rychlo dalej =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama