Sunset Sons - Somewhere Maybe
Mumfor&Sons - Ditmas
Phillip Phillips - Wicked Game

Povídka od Šáris - Druhý díl

20. dubna 2009 v 21:05 | RJblogis |  Příběhy od jiných autorů
Tak tady je druhý dílek od mé kámošky Šáris. Je to fakticky suprový, tak čtěte, čtěte a čtěte.





1. Martin není takoví jak se zdá


,,Podívej .. musíme si promluvit" Sem ve škole jen jednu hodinu a hned se mnou chce mluvit třídní ?? To nevypadá moc dobře. ,,Jasně .. kdy mám přijít ?" ,,Hned po téhle hodině.. Jsou dvě věci o kterých bys měla vědět … a rovnou si zabal tašku. Nejspíš půjdeš hned domů.." ,,Co se stalo ?" ,, Až pak .. bude lepší když .. Už musím jít .. a ty zase na hodinu .. další přestávku se sjedeme" ,,Tak dobře no" řeknu a odejdu na hodinu .. Vážně nevím o co může jít .. Celou hodinu přemýšlím nad tím co se mohlo stát, ale vlastně na nic nemůžu přijít. Naneštěstí vím, že ať je to cokoliv Jarka, Ondra a všichni ostatní kamarádi mi určitě pomůžou. Sice neví co se mi teď poslední dobou děje - snad ani já si to nechci připustit. Ale doufám, že to všechno tímhle skončí ! Navíc mám Martina. Je to sice hloupí ale svým způsobem mu nejspíš věřím. Neznám ho moc ( = vůbec, i když to nedokážu říct naplno je to tak) a vlastně jinak sem ho nepoznala než když jsme si užívali ale i tak.. Mám takoví tušení že by mi dokázal prostě pomoc. I přesto jdu po přestávce do ředitelny celá nějaká sklíčená.. Bojím se ale toho co mi třídní řekne ? NE .. no i když .. tak trochu určitě jo. Spíš se mi zdá, že mám obavy s toho co vůbec bude dál. ,,Anete posaď se" řekne třídní trošku ustaraným hlasem. Všichni jí říkáme Phobie protože její pravý jméno je Phobe ( Fíbí ) a všichni jsme si na ní vypěstovali tak trochu fobii. Na jednu stranu si ale tu naší přezdívku vůbec nezasloužila, protože se o naší třídu stará a všem nám radí. ,,Jo děkuju .. co se teda stalo ?". Chvíli se odmlčela.. ,,Tak popořádku .. mám pro tebe dvě zprávy. Neboj nebude to na dlouho a hned pak na tebe už čekají rodiče. Chtějí tě mít teď u sebe. Ta méně závažná zpráva pro tebe je, že propadáš z matematiky ale, už je to všechno domluvené s profesorkou Tuňákovou ( jo vážně se tak jmenuje.. Je to šílený ale ona tak i trochu - Ok trochu víc vypadá.. učí nás matiku a na škole je snad už 150 let .. kdyby jí tady měli ve vitríně jako nějaký ,,úkaz,, nejspíš by se nad tím nikdo ani nepozastavil.. no vážně). Stačí když se dáš přezkoušet a známku si opravíš.. Posloucháš mě ??" ,,Jo promiňte.. ( zrovna sem se zamyslela jak by Tuňáková v té vitríně vypadala.. upřímně ty co by šli kolem celkem lituju )" ,, Tak dobře .. Ale teď k tomu vážnějšímu .. Jde o tvého bratra .. zmizel a nikdo vlastně neví kde může být a co se mu stalo.. rodiče ti snad už řeknou víc" ,,On je vážně pryč ?" - Karel je sice o rok starší než já a sice si až tak nerozumíme ale vždycky je čas kdy k sobě máme tak nějak blíž.. Když si uvědomím co se vlastně stalo chce se mi tak trochu brečet. CO když se mu něco stalo ? ,,Můžu vidět rodiče?" ,,Jistě .. čekají na tebe před školou.. snad už od teďka bude všechno lepší Anet.." ,,Děkuju .. nashledanou" řeknu a odejdu. Měla jsem správný tušení když sem věděla, že tím ,,přátelským ,, pokecem v ředitelně to teprve začíná. Jdu po schodech a už zdálky slyším rodiče .. a rozhodně se nesmějí .. ach jo .. to bude zase něco..,,Ahoj .. třídní mi všechno řekla" ,,Mi víme .. nevadí, že jsme tě vzali ze školy ?" - to si dělají srandu ? Jasně, že sem ráda s těch maskovaných ale hodně chytře maskovaných Bohnic vypadla. Sice nevím co se s mým bratrem stalo ale nikdo nezmizí jen tak chci ho najít .. ,,Nevadí .. sem ráda.. nějaký nový zprávy o Karlovi ?" ,,Ne .. pořád se neví kde je". Já ho chci najít ! Ale kde začít hledat ? Vím, že kdybych se s tímhle nápadem svěřila rodičům, že nepochopí. Ze školy mě omluvili na celý týden, a je to dobře protože mám alespoň šanci ( a hlavně čas ) něco vymyslet. Možná si říkám jestli je to vůbec v mých silách ho najít.. Už začínám dělat seznam míst kde by mohl být. Sem s toho docela rozpačitá protože dobře i když dělám co můžu přijde mi, že na nic pořádného nemůžu přijít. Je už asi deset pryč a v mém pokoji se divně setmělo. Jako by ukazoval mojí náladu. Najednou začal zvonit z ničeho nic mobil. Natáhla sem se pro něj možná příliš rychle a zběsile. Ale cokoliv co mě teď mohlo na chvíli přinutit myslet na něco jiného bylo pomalu tak zvláštní a nezvyklé. ,,Martine ?" ,,Jo ahoj.. hele nechtěla by ses stavit u mě o víkendu ?" ,,Jo ráda" ,,Tak to je fajn .." ,, Ale tentokrát jen mi dva a žádná stupidní party .. slib mi to !" ,,Jo klidně .. když chceš..". Chci si s Martinem promluvit mezi čtyřma očima protože vím, že není takoví jak se na první pohled zdá. A taky bych chtěla aby mi pomohl najít bráchu .. sám má bratra tak snad pro tohle bude mít pochopení. Do telefonu sem už radši s ticha aby se na mě nevykašlal. Někdo zaklepe na dveře a vstoupí do pokoje.. Po chvíli rozeznám tátův obličej ( kdo jiný by to taky mohl být, máma už dávno spí bych si tak tipla). ,,Ty jsi si půjčila ten vysavač s hepafiltrem ?? Sháním ho po celém domě.." ,,CO je to vůbec hepafiltr ?" ,,A jak to mam sakra vědět ? .. To bylo v návodu." ,,Proboha tati na co potřebuješ vysavač … ( navíc s hepafiltrem )" ,,Protože má hepafiltr musí se do něj lít voda víš ??" - Ok nikdy bych to neřekla ale jemu přeskočilo ! ,,Tati běž spát ! Je půl jedenáctý…" ,,Jestli zjistím, že si věděla o tom vysavači tak si mě nepřej !" ,,Jasně tati.. dobrou noc". Jdu spát koneckonců další den bude něco ! Mám schůzku s Martinem a snad mi pomůže bráchu najít. Nebo ho alespoň budu mít možnost poznat blíž.. alespoň doufám. Chci se taky sama podívat do lesa kam jsme jako malí chodívali.. pamatuju si, že vždycky rád chodíval na takoví ty posedy. Třeba tam bude ! Moc šancí tomu nedávám ale.. nenašla ho policie tak jak bych mohla já. Ráno se probudím a jdu se nasnídat.. Na rozdíl od ostatních dnů mám cekem jasnou představu co bude dělat. Jdu do lesa.. není to snad ani tak daleko jak sem si myslela. Ani za dne není tak strašidelný. Už zdálky je posed vidět .. jak se přibližuju čím dál tím víc tuším, že tam nebude. Vyjdu po žebříku nahoru ale nikde nikdo.. Sednu si a přemýšlím. Ne pět minut.. ne deset.. ale celé hodiny. Potom přijdu domů a samozřejmě jsou na mě všichni naštvaný ale já nemůžu říct kde sem byla. Nevěřili by .. a nejspíš ani nepochopili. Když přijdu do svého pokoje trochu zle kouknu na učebnici matematiky. Vůbec nemam myšlenky na to se to učit ... ale co se dá dělat ? Propadat se mi nechce. Večer když jdu za Martinem alespoň už trochu na to všechno přestávám myslet. Když jsem před domem slyším všechen ten hluk. Neslíbil náhodou, že nebude další z těch jeho jak on tomu říká - párty - jooo myslím, že nějak tak. Já bych tomu řekla sešlost všech narkomanů z okolí ale tak detaily, že jo. Zazvoním a čekám kdo mi přijde otevřít. Pán přišel osobně.. moc pěkný. ,,Ahoj" Pozdraví mě. Myslí si snad sakra, že sem si toho hluku nevšimla ?? ,,No nazdar ! Neslíbil si mi něco ?" vidím mu na očích, že už toho dost vypil a možná si dal svojí ,normální, denní dávku koksu. ,,No a ? Zapomněl sem.. sorry … Snad ty lidi nevadí ne ?" ,,Ne jasně .. víš co já ti nebudu překážet !". Řeknu a sem rozhodnutá odejít. On byl moje jediná naděje. Prostě sem si potřebovala s někým promluvit ale tohle je podraz.,,Nechoď prosím." Řekne a podává mi skleničku s mojitem. ,, A proč bych neměla ?.. Řekni mi jediný důvod proč bych tu měla zůstat !" ,,No tak bude sranda ! Sejít se jen mi dva přece můžeme jindy NE ?" ,,Slibuješ ?" ,,Jo .." Vím, že svůj slib asi nikdy nesplní i když. Prostě zklamal mě ale dovnitř půjdu. Nevím proč to dělám ale vím, že když zase procházím tou místností plnou světel a hlasité hudby a především plnou lidí ( minimálně padesát jich tam bylo ) popadla mě šílená zlost. Začnu do sebe lít jedno mojito za druhým. I když si to přesně nepamatuju tak bych řekla, že sem musela taky do sebe nacpat dost kokainu, protože to tam vdechoval skoro každý. Na stole byla dokonce taky taková mísa která ho byla doslova plná. Sice to všechno silně zamlžený ale dokonce bych řekla, že jsme si s Martinem dali soutěž kdo toho zvládne víc. Na co si ale pamatuju přesně je že sem ho ve dvě hodiny nachytala na pokoji s tou courou o který si tam vyprávěl opravdu každý. Bylo to šílený.. musela sem utéct. Naštěstí sem měla klíče takže sem mohla jít rovnou domu aniž by si toho rodiče všimli. Čekala jsem, že mi pomůže ! Ne že mě potopí. Zdálo se mi že už i můj pokoj je proti mně.. jak jinak si taky vysvětlit že ani jedno světlo nefunguje ?? To je jedno. Až teď mi dochází, že sedím na posteli a brečím kvůli tomu že .. no moment .. kvůli čemu vlastně ? Kvůli tomu, že sem doposud nenašla vlastního bratra nebo protože mě kluk kterému sem věřila před ani ne půl hodinou podvedl s tou největší courou z města ? Chce se mi spát .. spát a brečet. Chrrrrrrrrrrr.Chrrrrrrrrr. CRRRRRRRRRRRRRR. DEMENTNÍ BUDÍK ! KDO SAKRA TY DEMENTNÍ KRÁMI VYMYSLEL ??? PODŘÍZNOUT .. ZABÍT .. VYKASTROVAT. Vezmu budík a prásknu s ním o zem. Dopadne přímo na koberec a rozletí se na několik kusů. No co .. už sem udělala i větší kraviny. Třeba se to bude dát ještě nějak opravit. Hlavně dneska se musím učit na tu dementní matiku abych nepropadla dneska v pět mám přezkoušení. Nesmím na to zapomenout. Ale na druhou stranu musím taky zajít za Martinem a říct mu že ho mám po krk. Jen díky něco sem teď tam kde sem. Pomalu už závislá na kokainu a propadající z matiky. Až teď vidím, že rozcházet se s Andym byla obrovská chyba a pořád ho mám ráda …


*Kelly Clarkson - The Day We Fell Apart ( http://www.youtube.com/watch?v=yvTfgqelalM )

Tak

Co se stalo muží, co mi vtal přímé trápení
Chci tě zpátky a teď musím připustit ostudu
Jak se to mohlo stát?
Řekni mi, na co to zoufalství

Protože nerozpoznám změnu
Myslím, že jsem udělala hroznou chybu


Protože jednou jsem odešla pryč
Miluju tě od toho dne, toho dne jsem ti zlomila srdce
Je toho víc, než jsem mohla vzít
Miluju tě od toho dne, toho dne jsme se cítili vzdáleni
Teď jde všechno z kopce
Protože jsi měl šanci, nemohla jsem si dovolit to promarnit
Miluju tě od toho dne, toho dne jsme se cítili vzdáleni

Musím si připustit, tráva je tolik zelenější na jiné straně
A je to něco, co myslím, že mám ráda
Řekni mi, na co to zoufalství
Protože nerozpoznám změnu
Myslím, že jsem udělala hroznou chybu

Protože jednou jsem odešla pryč
Miluju tě od toho dne, toho dne jsem ti zlomila srdce
Je toho víc, než jsem mohla vzít
Miluju tě od toho dne, toho dne jsme se cítili vzdáleni
Teď jde všechno z kopce
Protože jsi měl šanci, nemohla jsem si dovolit to promarnit
Miluju tě od toho dne, toho dne jsme se cítili vzdáleni

Udělala jsem hroznou chybu
Použila jsem jí k modlení od hříchů
Topíš se dál
A opravuješ mé špatné způsoby

Protože jednou jsem odešla pryč
Miluju tě od toho dne, toho dne jsem ti zlomila srdce
Je toho víc, než jsem mohla vzít
Miluju tě od toho dne, toho dne jsme se cítili vzdáleni
Teď jde všechno z kopce
Protože jsi měl šanci, nemohla jsem si dovolit to promarnit
Miluju tě od toho dne, toho dne jsme se cítili vzdáleni
Toho dne jsme se cítili vzdáleni
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šárka Šárka | Web | 20. dubna 2009 v 21:18 | Reagovat

Diky Radko :-)

2 sakura sakura | 22. dubna 2009 v 19:09 | Reagovat

ok a kedy pojde crazzy princess neviem sa dočkať rýchlo ja každy den pozeram ci uz ne je taze crazzy princess, crazzy princess,......

3 Xia Namayaka - tvé eSbénko=) Xia Namayaka - tvé eSbénko=) | Web | 24. dubna 2009 v 18:57 | Reagovat

╬♥═╬ ╬♥═╬ ╬═♥╬ ╬♥═╬ ╬═♥╬ ╬♥═╬ ╬═♥╬ ╬♥═╬ ╬═♥╬ ╬♥═╬ ╬♥═╬ ╬═♥╬ ╬♥═╬ ╬═♥╬ ╬♥═╬ ╬═♥╬ ╬♥═╬♥´¨ žebřík kterým dolezeš za svíma jediníma SBé pošli toto všem svím SBé aby věděli že jsou pro tebe hodne duležitý!!!

4 Nikol-chan twoje eSBénko ♥♥♥ Nikol-chan twoje eSBénko ♥♥♥ | E-mail | Web | 25. dubna 2009 v 17:00 | Reagovat

júúú...thy máš ale náááádhernýýý blogísek  :-)

5 Nikol-chan twoje eSBénko ♥♥♥ Nikol-chan twoje eSBénko ♥♥♥ | E-mail | Web | 25. dubna 2009 v 17:02 | Reagovat

myslea som design ale nejak som myslea na blog thak som ho aj napísala

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama